TEST: Kona Process 134 29

Jízdní dojmy

Testrider Honza

Značka Kona pro mě není žádnou neznámou. Měl jsem tu čest se projet na dnes již zapomenuté Satori, na trailovém hardtailu Honzo a minulý rok ochutnat 153 v plné parádě, která se zařadila mezi top tři 29 endura v mém žebříčku. Proto nabídka popohnat zkrácenou verzi byla předem schválena. 

Přizpůsobení kola tentokrát nezabralo tolik času jako obvykle. Vysunout sedlovku, srovnat páčky a trochu nahustit zadní tlumič jsem zmákl během převlékání trailových spoluhráčů.

Přední vidlici v tomto případě nebylo potřeba věnovat větší pozornost. Co mě překvapilo byl posed. Na mou 175 cm výšku jsem na kole působil trochu nahňácaně. Možná by nebylo na škodu vyzkoušet i o stupeň větší velikost. I přes ne úplně vizuálně dobře vypadající pozici mi vzpřímenější posed během dvou dnů nezpůsobil žádnou újmu a za řidítky jsem se cítil pohodlně. 

Nebudu první ale ani poslední
Nutné přesuny k zábavným sekcím odehrávající se převážně po zpevněných lesních cestách utíkaly jako čerstvě nahrané peníze na bankovní účet. 134 i přes svou povánoční váhu nekladlo větší námitky na mé povely hnát kolo kupředu. Povánoční formu 134 jsem razantněji začal pociťovat v prudkém stoupání, kde jsem rád využil páčku na zklidnění tlumiče. To ani ne tak z důvodu nějakého nesnesitelného pohupování, ale spíše k pocitu jakékoliv sebemenší pomoci ten krpál zdolat a to i vzhledem k mé momentální formě. Zadní stavba a zvolené obutí v podobě DHF od Maxxisu tvoří sehranou dvojici, která dopřává dostatek trakce. Více mojí asistence si 134 vyžadovala v prudších stojkách, kde jsem byl nucen jít na špici sedla abych udržel přední kolo na svém místě, u země. Ve stoupání jsem trochu narazil i na mou pozici za řídítky. Ta nedopřávala tolik prostoru k manévrování na jaký jsem zvyklý. Na menší výtky nechá zapomenout vedení kola ve stísněném prostoru. Tam mě 134 obklopila jistotou bez náznaku nervozity.  

Když před segmenty zvítězí zábava

Nejvíce mě ale zajímalo, jak si přiškrcená 153 povede z kopce. Naše ačkoliv krátké, ale o to víc zábavné chvíle se odehrály na pražské Točné a nenechali jsme si ujít ani můj testovací trail za barákem. Vzhledem k osazení kola jsem se soustředil na oťukání DNA chcete-li vlastností kola. Jak už napovídá název tohodle odstavce 134 exceluje v členitém terénu plném překážek a zatáček. Poskládat kolo do za sebou rychle jdoucích zatáček po jezdci prakticky nevyžaduje žádnou větší účast. Ten si tak může naplno vychutnat hbitost a tuhost rámu. Hbitost 134 nechybí ani pokud dojde na přeskakování všelijakých překážek od kořínků přes kmeny stromů. Díky krátké zadní stavbě není nikterak složité i přes větší váhu dostat kolo do vzduchu. I přes neúprosnou gravitaci je kolo ve vzduchu stabilní a nebojí se nějakých těch skopičin. Lámání chleba přichází ve strmých padacích, kde se již nějaká ta nervozita objeví. Co se 134 nelíbí jsou větší dropy do ne úplně hedvábného dopadu. Na pražských trailech se mi ji párkrát povedlo dostat na samotné dno a to se tu nebavím a nějakých vysokých nesmyslech. 

Pustit se z kopce dolů s úmyslem kolo ztrestat v mordoru se v případě 134 nevyplatí. Protože nakonec nebude pod kopcem ztrestané kolo ale jezdec. Jak že je to s tou jámou? Tak tady to platí dvojnásob. Na vině není ani tak samotná geometrie nebo menší zdvih, ale  hlavní roli v tomto případě  hraje samotné osazení kola. Například vidlice, která nepotěší jak svou váhou, tak ani možností nastavení, vás z nějakých dh myšlenek vyklepe hned po 50 metrech. Přídáme-li k tomu základní brzdy zjistíme velice brzy, kde je její  místo.

Testrider Kristián

Byl jsem opravdu zvědavý jaká bude nová geometrii na kolech Kona, která se rapidně změnila v roce 2018. Musím říct, že některé věci mě opravdu potěšily, některé naopak ne. No a už ke kolu. Jak jsem již zmínil kolo má 29” výplety, na tohle jsem se těšil, ale zároveň jsem z toho měl obavu. Protože 29" jsou prý o hodně míň hravé, jde na nich těžce bunny hop a podobně, v případě Kony to není pravda.

Kolo je ohromně hravé, krásně se na něm skáče, ano, je pravda, že při zvedání na zadní musíte zatáhnout trochu víc než na stejném modelu s menšími koly. Ale není to nijak velký rozdíl. Co ale velký rozdíl je, že 29” kola jedou mnohem rychleji než sedmadvacítky. Je sice těžší se na nich rozjet, ale pak valí neuvěřitelně. Dám příklad. V oblasti, kde jsem na kole jezdil, se nachází segment na Stravě, no a jen bez šlapaní jsem v klidu dal nový rekord. Ano velká kola prostě ohromně jedou! Ale zároveň jsem necítil jakékoli omezení.

Co se týká odpružení, pánové asi věděli proč po 5 letech mění systém odpružení v zadní stavbě. No kolo žehlí úplně skvěle (samozřejmě nežehlí ale pruží). I přes to, že na kole je základní model vidlice i tlumiče, tak kolo nádherně kopíruje i malinkaté nerovnosti a zadní odpružení vás nikdy nenechá ve štychu. Ocenil bych ale možnost zamknutí tlumiče, a také lépe nastavitelného odskoku na obojím.

Musím vychválit pláště! Držely jak na mokrém tak na suchém. A co se týče jízdy do kopce na kole se sedí dost vysoko a kolo mělo občas tendence se zvedat na zadní i když jsem o to teda nestál. Ale zato z kopce nádherně drželo stopu a jelo přesně tam, kam jsem chtěl. Bohužel někdy ve vysokých rychlostech (40+) se mu trochu nechtělo do zatáček úplně lehce. No a když jsme u těch zatáček spousta z nás je ráda jezdí smykem, ale 160 kotouč u zadní brzdy na 29” enduru?! To prostě nestačí. Kolo obecně mělo problém s brzdami, rozjelo se krásně, ale poté ho zastavit byl problém. Jedná se spíše o kolo na takové ostřejší trailové ježdění než na obrovské skoky a šíleně vysoké rychlosti.

Takže shrnutí: Skvělá geometrie, odladěné pružení, které zažehlí i malinké kamínky. Krásně drží stopu, výborně se na něm skáče a rychle jede. Naopak má ale slabší brzdy, které na velká kola nestačí, při výjezdech se občas staví na zadní. Řazení není úplně na vysoké úrovni má tendence se sekat a nepatří mezi nejpřesnější.

Každopádně se jedná o výborné trailové kolo a ježdění na něm jsem si opravdu užil, Pokud jezdíte po těch lesních stezičkách i delší vzdálenosti a rádi si občas skočíte a jedete rychle z kopce, nebo si zajedete někdy do bikeparku. Kona Process 134 je kolem, se kterým je potřeba určitě počítat.