TEST: Lapierre Crosshill 8.0

Zajímavé kontrasty nabízí tento nejnovější černobílý gravel bike od francouzské značky Lapierre...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš
TEST: Lapierre Crosshill 8.0

Jízdní dojmy

Od tohoto testu jsem zpočátku nevěděl, co mám čekat. Značka Lapierre patří k výrobcům, kteří nabízejí opravdu špičkové rámy v mnohdy netypických designech, ale za velice rozumné ceny – a to byl i případ tohoto štěrkoletu, který přistál jednoho zimního dne u mě doma, abych ho otestoval.

Zažili jsme toho spolu poměrně dost. Užil jsem si na něm první teplé, jakoby jarní dny, ale také poslední zasněžené únorové dny, kdy se u nás na vsi vysypalo mnohem více sněhu, než silničáři čekali.

Testovaný bike jsem dostal přesně ve své velikosti L. A musím říct, že geometrii rámu asi nemám absolutně nic, co bych jí mohl vytknout. Posez na kole je příjemně pohodlný – nikoli zbytečně natažený, ale ani příliš vzpřímený, aby se na tomto biku nedalo zalehnout do rozumné aero pozice.

To, co spatříte z pohledu řidiče, potěší nejednoho skalního štěrkoletce.

Mluvím teď zejména o výrazném profilování vlaštovkovitých řídítek a o nezvykle širokém profilu předního pláště, na který při prvním osahání biku nemůžete necivět, protože tady v sérii nedostanete žádný hladký slick, ale slušně do terénu profilovaný vzorek.

Tahle koncepce opravdu nemá nic společného se silničním ani all-road kolem, spíše se blíží klasickému bikovému hardtailu – Lapierre Crosshill se od něj liší v podstatě jen užšími, zahnutými řídítky a o něco subtilnějšími plášti.

Jakkoli jde o netradiční pojetí karbonových gravelových řídítek, musím přiznat, že krátká omotávka končící těsně za samotnými oblouky mi zde vůbec nevadila. Horní plochá část řídítek skvěle padne do rukou i bez rukavic a omotávky. Celý kokpit navíc díky své profilaci znatelně lépe tlumí nerovnosti než běžná řídítka s kulatým průřezem. Ergonomicky velice příjemně působí také střední hloubka oblouku, který je ve své spodní části mírně vyhnutý do stran, jak je u gravelů běžné, byť já bych volil ještě o malinko širší specifikaci řídítek než jen 44 cm.

Kratší, pohodlný posez zde jde ruku v ruce s kratším rozvorem, a tím pádem i velice agilním manévrováním. Zatáčky kolo zvládá brilantně, změna směru probíhá takřka okamžitě a není problém vyhýbat se nečekaným překážkám v terénu.

Ve výjezdech je středová pasáž dostatečně tuhá, takže se pod pedály neuhýbá, a akcelerace je díky karbonovým zapleteným kolům velice příjemným zážitkem.

Na co jsem byl ale nejvíce zvědavý, byl komfortní projev tohoto štěrkoletu. Abych řekl pravdu, měl jsem docela obavy z toho, že výrobce osadil pouze obyčejnou hliníkovou sedlovku – a to i v případě prémiové nejvyšší specifikace 8.0.

Během celé doby testování jsem tak neustále sledoval, jak pode mnou pracuje zadní stavba, potažmo sedlová trubka v kontrastu s tuhou hliníkovou sedlovkou. A musím přiznat, že tento rám jednoznačně patří mezi ty komfortnější. Protažené horní vzpěry zadní stavby totiž dávají zajímavou volnost právě sedlové trubce, která pod nimi může volněji pracovat. Není to sice tak výrazné jako například u Cannondale Topstone nebo Treku Checkpoint, ale pokud se během jízdy občas podíváte směrem dolů k rámu, určitě zaznamenáte, jak pod vámi sedlová trubka pracuje spolu s horními vzpěrami zadní stavby.

Musím ale přiznat, že hlavní podíl na komfortním chování tohoto štěrkoletu mají jednoznačně široké pláště WTB Raddler. Navíc i jejich hrubší vzorek dost pomohl jistotě mých testovacích jízd na sněhu. 44mm široké pláště dokáží při tlaku lehce pod dva bary utlumit neskutečné věci. Pokud ale víte, že se s kolem chystáte na silniční švih, doporučil bych minimálně tlak zvýšit alespoň o jeden bar, nebo rovnou přezout na hladší model plášťů. Sériová specifikace je podle mě určena výhradně do terénu a počítá s tím, že silnici dobrovolně vyhledávat nebudete – nebo si na ni pořídíte jiné obutí.

Vzhledem k prostředí, kde jsem se s kolem během testu pohyboval, pro mě jednopřevodníková varianta nebyla žádným limitem. Možná bych dokonce zvažoval i o něco menší přední převodník než 40zubovou variantu osazenou v sériové specifikaci, protože pokud se s kolem sžijete a budete se nejčastěji pohybovat v terénu, možná uvítáte i o něco lehčí, bikům bližší převod, než jaký nabízí elektronická sada Sram Force XPLR.

Přečteno - 12928x Tagy: testy lapierre gravel my2025
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: zimní rukavice KLS Cape orange
    Fotogalerie: zimní rukavice KLS Cape orange
  2. DoplňkyTEST: zimní rukavice KLS Cape orange
    TEST: zimní rukavice KLS Cape orange
  3. TechnikaFotogalerie: Moots Scrambler
    Fotogalerie: Moots Scrambler
  4. Tech newsMoots Scrambler: titanový dobrodruh na pomezí gravelu a MTB
    Moots Scrambler: titanový dobrodruh na pomezí gravelu a MTB
  5. TechnikaFotogalerie: Kellys Theos F100
    Fotogalerie: Kellys Theos F100
  6. Testy - RecenzeTEST: Kellys Theos F100 - nevídaný superlight
    TEST: Kellys Theos F100 - nevídaný superlight

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 Derek Bond - vloženo: 28.04.2025 v 04:40:01

    komentář byl smazán

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744