Zajímavé kontrasty nabízí tento nejnovější černobílý gravel bike od francouzské značky Lapierre...

Od tohoto testu jsem zpočátku nevěděl, co mám čekat. Značka Lapierre patří k výrobcům, kteří nabízejí opravdu špičkové rámy v mnohdy netypických designech, ale za velice rozumné ceny – a to byl i případ tohoto štěrkoletu, který přistál jednoho zimního dne u mě doma, abych ho otestoval.
Zažili jsme toho spolu poměrně dost. Užil jsem si na něm první teplé, jakoby jarní dny, ale také poslední zasněžené únorové dny, kdy se u nás na vsi vysypalo mnohem více sněhu, než silničáři čekali.

Testovaný bike jsem dostal přesně ve své velikosti L. A musím říct, že geometrii rámu asi nemám absolutně nic, co bych jí mohl vytknout. Posez na kole je příjemně pohodlný – nikoli zbytečně natažený, ale ani příliš vzpřímený, aby se na tomto biku nedalo zalehnout do rozumné aero pozice.
To, co spatříte z pohledu řidiče, potěší nejednoho skalního štěrkoletce.

Mluvím teď zejména o výrazném profilování vlaštovkovitých řídítek a o nezvykle širokém profilu předního pláště, na který při prvním osahání biku nemůžete necivět, protože tady v sérii nedostanete žádný hladký slick, ale slušně do terénu profilovaný vzorek.

Tahle koncepce opravdu nemá nic společného se silničním ani all-road kolem, spíše se blíží klasickému bikovému hardtailu – Lapierre Crosshill se od něj liší v podstatě jen užšími, zahnutými řídítky a o něco subtilnějšími plášti.

Jakkoli jde o netradiční pojetí karbonových gravelových řídítek, musím přiznat, že krátká omotávka končící těsně za samotnými oblouky mi zde vůbec nevadila. Horní plochá část řídítek skvěle padne do rukou i bez rukavic a omotávky. Celý kokpit navíc díky své profilaci znatelně lépe tlumí nerovnosti než běžná řídítka s kulatým průřezem. Ergonomicky velice příjemně působí také střední hloubka oblouku, který je ve své spodní části mírně vyhnutý do stran, jak je u gravelů běžné, byť já bych volil ještě o malinko širší specifikaci řídítek než jen 44 cm.
Kratší, pohodlný posez zde jde ruku v ruce s kratším rozvorem, a tím pádem i velice agilním manévrováním. Zatáčky kolo zvládá brilantně, změna směru probíhá takřka okamžitě a není problém vyhýbat se nečekaným překážkám v terénu.

Ve výjezdech je středová pasáž dostatečně tuhá, takže se pod pedály neuhýbá, a akcelerace je díky karbonovým zapleteným kolům velice příjemným zážitkem.
Na co jsem byl ale nejvíce zvědavý, byl komfortní projev tohoto štěrkoletu. Abych řekl pravdu, měl jsem docela obavy z toho, že výrobce osadil pouze obyčejnou hliníkovou sedlovku – a to i v případě prémiové nejvyšší specifikace 8.0.
Během celé doby testování jsem tak neustále sledoval, jak pode mnou pracuje zadní stavba, potažmo sedlová trubka v kontrastu s tuhou hliníkovou sedlovkou. A musím přiznat, že tento rám jednoznačně patří mezi ty komfortnější. Protažené horní vzpěry zadní stavby totiž dávají zajímavou volnost právě sedlové trubce, která pod nimi může volněji pracovat. Není to sice tak výrazné jako například u Cannondale Topstone nebo Treku Checkpoint, ale pokud se během jízdy občas podíváte směrem dolů k rámu, určitě zaznamenáte, jak pod vámi sedlová trubka pracuje spolu s horními vzpěrami zadní stavby.

Musím ale přiznat, že hlavní podíl na komfortním chování tohoto štěrkoletu mají jednoznačně široké pláště WTB Raddler. Navíc i jejich hrubší vzorek dost pomohl jistotě mých testovacích jízd na sněhu. 44mm široké pláště dokáží při tlaku lehce pod dva bary utlumit neskutečné věci. Pokud ale víte, že se s kolem chystáte na silniční švih, doporučil bych minimálně tlak zvýšit alespoň o jeden bar, nebo rovnou přezout na hladší model plášťů. Sériová specifikace je podle mě určena výhradně do terénu a počítá s tím, že silnici dobrovolně vyhledávat nebudete – nebo si na ni pořídíte jiné obutí.

Vzhledem k prostředí, kde jsem se s kolem během testu pohyboval, pro mě jednopřevodníková varianta nebyla žádným limitem. Možná bych dokonce zvažoval i o něco menší přední převodník než 40zubovou variantu osazenou v sériové specifikaci, protože pokud se s kolem sžijete a budete se nejčastěji pohybovat v terénu, možná uvítáte i o něco lehčí, bikům bližší převod, než jaký nabízí elektronická sada Sram Force XPLR.

Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…
Ještě před deseti lety stačilo, aby dětské kolo bylo lehké, spolehlivé a vydrželo několik sezón....…
Celý článek…
Jan a Josef Kohoutové mají v Praze díky Klubu českých velocipedistů svůj pomník...
Celý článek…Chybí vám už „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny? Jaké jsou možnosti cyklistického tréninku na doma a jak vybrat to pravé ořechové?
Celý článek…
komentář byl smazán
odpověz na tento komentář