TEST: Leggero Enso 

Praktické zkušenosti

Složení, rozložení a manipulace

Další věcí, se kterou si Švýcaři krom bezpečnosti pohráli, je systém skládání a rozkládání. Bezesporu je to nejlepší systém, který jsem měl tu čest vyzkoušet. Složení a opětovné rozložení je po zažitém grifu otázkou dvou sekund. Před složením musíte s vozíkem popojet o pár centimetrů dozadu, aby se srovnala malá kočárková kolečka. Po tomto manévru přistoupit zepředu a pojistkou po obou stranách odjistit konstrukci. Po slyšitelném cvaknutí kolenem zatlačit na prostřední část, přičemž rukama tlačíte bočnice nahoru. Kolečka pak zmáčknutím oranžových tlačítek (na každé straně jedno) uvolníte a zdvihnete do „parkovací“ polohy.

Výšku složeného kočárku můžete snížit demontováním bočních kol. Zde si Leggero taky připsalo poměrně hodně bodů. Po odjištění osy kol vyjmeme kolo i s kotoučem. Tím se zabrání možnému poškození kotouče při přepravě. Dobře Leggero!  Kdyby se vám náhodou složený vozík nevešel do kufru na délku, je možné demontovat madlo, což ho zkrátí o pár centimetrů. Rozložení je o poznání rychlejší. Prakticky stačí chytit vozík za rukojeť a při zmáčknuté brzdě tlačit dopředu. Vozík se rozloží a hlasité cvaknutí oznámí, že je konstrukce zajištěna.

Upnutí za kolo

Nejvíce času vám zabere prvotní namontování tažného systému na osu zadního kola. Před zasunutím tažné tyče do vozíku, je nejprve nutné vyjmout pojistný kolík. Po zasunutí musíme tažnou tyč opět tímto kolíkem zajistit. Při vyjímání je potřeba zmáčknout bezpečnostní knoflík. Stejný knoflík se nachází například na berlích. Jedná se o další bezpečností prvek konstrukce vozíku.

Vše důležité je jištěno proti uvolnění dvakrát. Samotné připojení vozíku je podobné jako u jiných značek. Před zapojením za kolo je potřeba sklopit kočárková kolečka. Ta uvolníte zmáčknutím oranžových tlačítek (na každé straně jedno) a zdvihnete do „parkovací“ polohy. Tažnou tyč připojíte ke kolu a zajistíte bezpečnostním páskem kolem zadní stavby. Velikou výhodou je pak samotné umístění tažné tyče na vozíku, pokud ji zrovna nepotřebujete. Tažná tyč má připravené místo po pravé straně vozíku, kde na ní čeká podobný úchyt jako na zadní ose kola. Skvělá vlastnost při výměně hlídání. Táta doveze potomka k cyklostezce, kde na něj čeká máma. Ta si s ním může dát pár inline kilometrů, zatímco si tatínek po rozehřátí odjede trénink. Po ukončení tréninku si ho opět zapřáhne a cestou domů vytočí nohy s občasným silovým vstupem při kopcovitém terénu. Přední jogger set se vejde do zadního kufru.  

Když se z tebe stane tahoun

Enso můžete táhnout “za své” nebo za elektrokolem, jehož rychlost nesmí přesáhnout 45 km/h. Tedy alespoň tak to přikazují ilustrace na vozíku.

Poté, co svého potomka přikurtujete do sedačky a přetáhnete ochranou protiprachovou síť, můžete vyrazit. Bez přetáhnuté prachové síťky nikdy netáhněte vozík za kolem! Přetažení samotné síťky je opět otázkou několika sekund. V plastové vaničce vozíku jsou pro ní připraveny dva výstupy, za které ji zachytíte. To opět ze začátku potřebuje trochu toho cviku. Po dvou třech manipulacích již jde vše automaticky a rychle. Opět je z bezpečnostních důvodu zapínání řešeno tak, aby jej některý z malých uličníků nemohl sám za jízdy uvolnit.

Samotná jízda je stejná jako s jakýmkoliv jiným dvoukolákem. Když vám cestu nezkříží severní vítr nebo kopec podobného stoupání jako na Mount Everest, o vozíku nevíte. Odpružení zvládne mělčí výmoly i nerovnosti bez probuzení pasažéra. Menší neduh Ensa se objevil až při přejezdu kočičích kostek, kde se rachotem připomenou kočárková kolečka. Sice to není velký rachot, dítě to nevzbudí, ale víte o nich.

Větší problém přichází s obtížnějším terénem. Tam je potřeba bedlivě volit stopu, aby vám jedno z kol nezapadlo do větší díry nebo příkopu. V praxi to znamená, že díru musíte vymést vy, aby se jí vozík vyhnul. Široké lesní cesty s ním projedete, ale ne tak rychle a ladně. I když to není výrobcem doporučováno, tak jsem s vozíkem zavítal i do těžšího terénu, kde byla trochu znát nevýhoda centrálně odpružené nápravy. V Leggeru by mohli popřemýšlet o nezávislém odpružení. 

Enso na inlinech

Tuto disciplínu si oblíbila především moje žena. Připojení předního velkého kola je stejně jednoduché jako připojení tažné oje a taktéž je jištěno dvěma bezpečnostními prvky.

Při jízdě na inlinech si obzvlášť pochvalovala manipulaci, což má na svědomí dobře zvolené těžiště. Z kopce dolů pak naplno využívala dobře dávkovatelný brzdný výkon kotoučových brzd. To, že s kočárkem na cyklostezce díky jeho designu trochu machrovala, nebudu pro klid naší domácnosti moc vytahovat. Navíc Enso je jediným vozíkem certifikovaným na běh a hlavně inline, kdy se rychlost rovná jízdě na kole.