TEST: Mondraker Super Foxy 29 R

Všude dobře v prostoru nejlíp

Foxyna se mi pod ruce dostala víkend před odjezdem do sluncem zalité Itálie, kam jsem mířil s českou bandou na historicky první mistrovství národů v enduru Trophy of Nation. O tom si můžete přečíst zde. 

Američané ovládli Trophy of Nations, Češi uzavírali výsledky

Naskytla se mi tak možnost Super Foxy otestovat jak na vyhlášených trailech finalského pobřeží, ale i na vymlíkovaných tratích EWS pro Trophy of Nations a tak plně ověřit její schopnosti “Super Endura” v jejím přirozeném prostředí. 

Mondrakerovská forward geometrie pro mě není žádnou neznámou. Vlastně je to jedna z geometrií, kterou jen tak z hlavy nedostanu. Jednak díky tomu, že Mondraker Foxy bylo první kolo, které jsem pro mtbs testoval, ale i díky jejímu specifickému charakteru. Z tohoto důvodu už ve mě dlouhý přední rámový trojúhelník nebudil tolik nedůvěry, zda se na kolo poskládám, aniž bych měl na konci dne zablokovaná záda. Navíc v případě Super Foxy se reach o 1 cm zkrátil a krapet se i vzpřímila sedlová trubka.  

První stoupající metry mi připomněly kladné vzpomínky k virtuálnímu systému Zero. Přenos síly k zadnímu kolu důvěryhodně připomíná pocity z pevných hardtailů. Zadní kolo drží pevně u země s pořádnou dávkou trakce. Zadní stavba se plně soustřeďuje na odfiltrování všech nerovností, přičemž na moje šlapání, tedy pokud v ní nestojím, takřka nereaguje. Přenos síly k zadnímu kolu podporuje i celková tuhost rámu, kterou především oceníte ve sjezdu a hektických situacích, kdy potřebuje nabrat rychlost po zbytečně probržděné zatáčce.

Tím se chci dostat k situacím, kdy jsem musel dávat větší pozor, abych  zadní stavbu neobdařil památkou, na kterou by nerada vzpomínala. Co Foxyně opravdu nesedí jsou úzké točky mezi kameny nebo stromy. I přes velkorysý prostor pro manévrování, který Foxy dopřává, jsem stoupal o něco jistějším tempem a správně volil stopu, abych dovozci nemusel vysvětlovat jak a proč jsem zadní stavbu vytunil tímhle a támhletím šrámem. 

Jak už jsem zmínil na začátku jízdních dojmů… Foxy jsem prohnal po finalském pobřeží, které nabízí nepřeberné množství trailů i povrchů. Od skalnatých přes prašné, hrabankové, ale i bahnité, po ty vyhlazenější, ale i trochu drncavější, vymlíkované pro závod National of Trophy, kde Foxy byla doma.

Za lomítkem 

Většina trailů začíná pozvolna sem tam zatáčka, sem tam nějaký hup připomínající nám důvěrně známé flow traily, které u nás každým rokem rostou jako houby po černobylském dešti. Foxy na těchto trailech lítala jako splašená, a to i když procentuální koeficient klesání neatakoval 15% hranici. Velká kola a tuhost rámu kolo každým šlápnutím vystřelily dopředu. Rychlost u Foxy je opravdu návyková, což jezdce nutí neustále zrychlovat. Vystřízlivění přichází po rychle po sobě jdoucích zatáčkách, kde bylo potřeba jít na brzdy, abych se vešel aspoň do dvou zatáček.

Tak přicházíme k menší slabině, kterou jsem u Super Foxy našel a to stísněný prostor, který už vyžaduje špetku té jezdcovi zkušenosti nebo důmyslnosti jak danou pasáž “ošálit” nějakou tou zkratkou. Do zatáček si Foxy vyhrazuje trochu toho prostoru navíc, přitom po jezdci vyžaduje maličko agresivity. Takzvaní brusiči prde*i si s Foxy nejspíš moc nesednou. Foxy v těchto pasážích vyžaduje zkušenějšího jezdce co se nebojí pořádně zatížit přední kolo a do zatáčky se opřít. Inu prostoru pro přenášení těžiště je zde dostatek.

Foxy se po otevření terénu stává velmi nebezpečnou zbraní jak pro samotného jezdce, ale hlavně pro ostatní závodníky. S rostoucí rychlostí jezdce obklopí stabilitou. Je prakticky jedno, co se kolu postaví do cesty. Bez sebemenšího zaváhání spolyká jak kamenitý mordor, tak i pasáž po sobě jdoucích dropů nebo skoků, přičemž si v mém případě ponechala pár milimetrů zdvihu na případnou větší ránu nebo mojí chybu. Reakce na povely ke změně směru plní bez zaváhání i ve vyšších rychlostech. 

Komponentově se Super Foxy nedá nic vytknout. Zvolené obutí od Maxxisu postrádalo jen předělání na bezdušovou verzi. Ale i tak dodávaly kolu dostatek gripu a já si tak mohl užít tuhost rámu v klopených i v mikro klopených zatáčkách. Odpružení pod taktovkou Foxu v podání 36 vidlice Float a tlumiče X2 Performance dokážou pneumatiky udržet u země i při průjezdu mordorovou roklí, přičemž jezdci dopřávají pocit jízdy na obláčku zapřaženém za koksovým jednorožcem.

Obzvlášť mě bavil zvukový projev vidlice. Floatkové odfukování mě nutilo kolu více a více nakládat a užívat si jak kolo pode mnou “fachá”. Nová dvanáctka od Shimana mi sedla jak svým rozsahem, tak chodem. Brzdy Code R kolo spolehlivě zastavily tam, kde bylo třeba a ani na větších kopcích jsem nepocítil náznak přehřívání. Velkou výpomocí pro brzdy je zadní stavba Zero, která se při brzdách nezamyká, čímž dodává zadnímu kolu potřebný grip.