TEST: Norco Range A2

Jízdní dojmy

Posed

První nasednutí na Range ve mně budí rozpaky ve zvolené velikosti. Při mé výšce 175 cm je posed značně vzpřímený. Krátký reach a ještě kratší představec mou pozici tlačí nad přední kolo. Není to nikterak nepříjemná pozice, jen jsem zvyklý a více mi vyhovuje vídat přední kolo dále před sebou. No nic, vyrážím s myšlenkami, jak by se mi asi sedělo na o velikost větším rámu. 

Vrchař

Posed již sám o sobě naznačuje, že sprint nebude silnou stránkou Range. To jsem si bohužel ověřil i při stíhání Škarnitzla staršího, od kterého jsem se v půlce první seznamovací vyjížďky s Rangem musel odpojit, aby se neodpojilo moje srdce.

Kde jsem ale ocenil pozici nad předním kolem, bylo stoupání. Na kopec jsem nikdy sice nedorazil mezi prvními, ale musím přiznat, že se mi stoupalo příjemně bez zbytečných přehnaných přihrbovaček nad řídítka, abych udržel přední kolo u země. Stačilo přiškrtit tlumič páčkou tomu určenou, aby se zadní stavba zklidnila a pracovala jen pro potřebu pneumatiky ke gripu a pak na adekvátních tepech vystoupat nahoru.

Bezhlavě dolů

Range bych přirovnal k Dr. Jekyllovi a panu Hydeovi. Zatímco při stoupání do kopce se jevil jako kliďas s heslem: “Neboj, však tam dojedem, hlavně klid,” tak při náznaku sešupu dolů se kliďas vytratil a nastoupilo jeho alter ego šibala. Range se dostal do svého živlu. Najednou lenost přestala existovat. Veškeré překážky, které nám terén přihrál, překousal s lehkostí a jistou dravostí.

Skoky jako by se zmenšily a nerovnosti, se kterýma jsem na malých kolech bojoval, se vytratily a dopřával jsem si rychlou, jistou jízdu dolů. Menší nervozita, jak už to u velkých kol bývá, přišla v utažených zatáčkách, do kterých se Šibalovi moc nechtělo a bylo potřeba ho tam i přes jeho odpor narvat, aby se mě pod kopcem nemusela ujmout rychlá. Jeho vzdorování zatáčet se ale postupem času vytratilo. Našli jsme kompromis a už tolik nebojovali.

V klopených zatáčkách byl sice trochu delší, ale za to mě odměnil tuhostí, kterou již předpovídal mohutný rám a samotné vahadlo. Co nám ale kazilo zážitek z jízdy, byly brzdy. Mé nejvíc milované brzdy ve špatném slova smyslu, aby to mohlo na mtbs vyjít. Jejich výkon je tragický. Kolikrát jsem se přistihl, že na brzdovou páčku přidávám druhý prst, abych vůbec zaznamenal nějakou odezvu a nesetkal se se starým známým stromem nebo skálou.