TEST: Ocel, nebo hliník - 2x Qayron One.Dr

Ocel je materiál, který byl dlouhá desetiletí jediným stavebním materiálem pro většinu všech jízdních kol a vedle něj stojí hliník, resp. různé slitiny hliníku, ze kterých se svařují cyklistické rámy zhruba od konce osmdesátých let minulého století. Dva materiálové světy, které přinášejí zásadně jiné technologie a umožňují pracovat se zcela jinými designy a tvary trubek a tím vytvářejí hodně rozdílné výsledné produkty, a to jak v různých cenových relacích, tak i typech cílových zákazníků.

To, že jde o jiné materiály, poznáte na první pohled, zejména díky robustnější dolní rámové trubce a mírně prohnuté sedlové trubce v případě hliníkové verze. Například ale taková kónická hlavová trubka je použitá na obou rámech, takže tady bych pro změnu velký rozdíl nehledal.

Co je patrné a při bližším ohledání zaznamenáte tak zvaně "na první dobrou", je odlišné provedení svárů. Hliníkový model má například napojení obou rámových trubek do hlavové trubky pečlivě začištěno a pod lakem tak nemáte šanci vidět, kde končí a začíná svár, potažmo kytování, a kde jednotlivé trubky. Nebýt ostatních svárů na hliníkovém rámu, které již takto opracované nejsou, jeden by se klidně nechal zmást, že jde o karbonový rám.

Dalším celkem patrným rozdílem je vedení kabeláže. Ta je u hliníkového rámu tažena kompletně vnitřkem, zatímco u ocelového provedení je vedení taženo kompletně vně rámu, podél spodní rámové trubky a řetězových vzpěr, a to prostřednictvím malých navářek, ke kterým jsou bovdeny připevněny klasickými stahovacími páskami. Jedinou výjimkou je z tohoto pohledu karbonová přední vidlice, v rámci které je hadice k přední brzdě tažena vnitřkem.

Mimochodem, jak hliníkový, tak i karbonový rám sdílejí stejnou karbonovou vidlici s tím, že u obou modelů je maximální průchodnost kol stanovena na rozměr 700x50c, což je více než dostatečné prakticky pro všechna možná určení. Sériově na kole dostanete ale pláště v univerzální šířce 40 mm, takže se není čemu divit, že je zde opravdu velký rezervní prostor kolem pláště doslova ze všech stran.

Jinak co se týká různých úchytů pro příslušenství, tak se do rámu dají pochopitelně snadno umístit dva košíky na láhev, blatníky i nosiče plus další dvojice držáků po obou stranách přední vidlice. Co je zajímavé, že ocelový rám postrádá dvojici pinů na horní straně horní rámové trubky, kde někteří vozí malou plochou brašničku na doklady a klíče, kterou je sice možné dát i sem, ale budete k tomu muset využít suché zipy, nikoli čistší instalaci na šroubky.

Středové složení je pak v obou případech BSA závitové, kompatibilní s klasickými středovými osami, a jelikož jde o klasickou koncepci rámu, tak sem není problém v případě potřeby nainstalovat i klasický objímkový přesmykač.

Pokud vás zajímají detaily rámových patek, podle kterých se často pozná řekněme "štábní kultura" výrobce, tak musím říct, že tady se od sebe hliníkový a ocelový rám docela dost odlišuje, ale v obou případech jsou zvoleny designově docela líbivé patky bez zbytečného materiálu navíc, které dávají oběma rámům ve výsledku celkem ladné a praktické tvary, doplněné v obou případech o flatmount úchyt kotoučových třmenů.

Identické značkové specifikace

Co se týká osazení, tak to nemá cenu nijak v rámci dvojice testovaných kol srovnávat, protože je zcela identické a je postaveno, nebojím se říci, zcela na bázi ideálního poměru cena/výkon v rámci dané cenové kategorie.

Jako základ slouží sada řazení Shimano GRX RX 600, doplněná o RX 812 přehazovačku. Napřevodování je tady v rámci 1x11 sady postaveno na dostupnějších GRX klikách RX600 osazených 40z. převodníkem, který doplňuje SLX kazeta s rozsahem 11-42z.

Brzdový set hydraulických kotoučových brzd pochází rovněž z řady Shimano GRX pod označením RX400. 160mm kotouče na obou kolech jsou zde v základním centerlock provedení.

Zapletená kola zde rozhodně také nedělají žádnou ostudu, najdete zde dostupnější model hliníkových zapletených gravelových kol Allroad od francouzského Mavicu. Obutí pak zajistila značka Michelin v podání plášťů Power Gravel v rozměru 700x40c.

V rámci kokpitu pak najdete hliníková 460 mm široká řídítka Race Face držena 100 mm dlouhým hliníkovým představcem od téže značky. Důležitý kontaktní bod na gravelu - omotávku dodal Fizik v podobě klasické černé Terra omotávky.

Sedací část pokračuje ve značkovém gardu, a to jak díky teleskopické sedlovce Crank Brothers Highline 3 se 100mm zdvihem, tak osazenému sedlu Fizik Taiga.

A dostáváme s k tomu, pro někoho hodně důležitému, a to jsou hmotnosti. Obě kola byla ve velikosti L a hmotnost ocelového modelu jsme navážili klasicky bez pedálů 11,24 kg, zatímco hliníková verze vychází na 10,44 kg.

Jízdní dojmy

Dnešní nabídka gravelů je neuvěřitelně široká a snadno se v ní ztratíte. Vybírat lze podle mnoha kritérií na základě vašich konkrétních preferencí a pro každého může být ideálem úplně jiný stroj a to je na tom to nejzajímavější. Z pohledu praktického rozhodování mezi tím, jestli zvolit v tomto případě červené, nebo zelené kolo, jsem nastavil tři konkrétní hlediska, která si nyní rozebereme podrobněji.

Hledisko první: Jízdní vlastnosti rámu

A začneme u podstaty, kvůli které jsem vlastně tento srovnávací test připravil, a to jsou rozdíly mezi rámy z pohledu jízdních vlastností a to, jakou faktickou přidanou hodnotu může mít konkrétní materiál.

Qayron to udělal chytře a své štěrkolety, které pojmenoval One.Dr, postavil ve zcela identické geometrii jak v hliníkovém, tak ocelovém provedení, a navíc je osadil jak identickými karbonovými vidlicemi, tak i identickými specifikacemi, takže fakticky je opravdu jen a jen na vás, co je vám bližší nebo co vám bude více vyhovovat.

One.Dr přitom patří do řekněme nejrozšířenější kategorie klasických štěrkoletů, které svou geometrií a celkovým pojetím dokáží oslovit největší masy zákazníků. Posed tady snadno upravíte větším nebo menším množstvím podložek pod představcem a také jeho délkou lze snadno upravovat vaše konkrétní preference, takže jsem si nechal na obou testovacích kolech maximální výšku a 100 mm dlouhý představec, abych mohl přesedat mezi oběma identicky nastavenými posedy.

Nejprve jsem zkoušel, jak se budou lišit oba rámy na rozbitějších lesních cestách a ve výjezdech táhlých lesních úseků. Tady jsem během relativně krátké doby zjistil, že vlastně nic konkrétního, v čem se obě kola liší, popsat nedokážu. Čím pomalejší jízda ve více rozbitějším terénu, tím víc stejně se oba rámy chovaly. Dokonce jsem si našel místo, které jsem vyjížděl a sjížděl v rámci několika desítek metrů opakovaně a střídal přitom oba modely, ale že bych dokázal konkrétně popsat, že je jeden rám třeba tužší při šlapání ze sedla, nebo druhý že naopak lépe tlumí kameny a hrubší štěrk, to nemohu říct.

V další fázi testování následovala jízda po různých typech asfaltu a v různých rychlostech a tady už to bylo o něco zajímavější a vlastně v podobném duchu, jako když jsem před časem testoval jiné dva gravely s rozdílnými materiály rámů.

První dojem: ocel nebo titan - Javax vs. Equator

Čím rychleji jedete, tím více dokážete popsat rozdíl. Tohle byl můj první postřeh s druhého dne srovnávacího testování které jsem věnoval jízdě po asfaltu. Zvolené pláště, které byly na Qayronech obuté, jsem kvůli tomu nafoukal na 2,8 baru, aby to lépe odsýpalo, a jal jsem brousit starší rozbité i zbrusu nové silniční úseky.

Čím hladší a novější povrch silnice jsem měl pod koly, tím menší rozdíly jsem vnímal, protože opravdu hladký nový asfalt nevyrábí tolik vibrací, které by přes pláště pronikly až do samotného rámu.

Docela jiná situace ale nastala, jakmile jsem najel na starší více zvětralý úsek, který už začal "komunikovat" s rámem daleko více. Tady se ukázalo, že je ocelový rám opravdu schopný pocitově více vyhladit jemné vrnění asfaltu a subjektivně jsem měl chvílemi pocit, že rozdíl je i při přejíždění větších nerovností a záplat, které se jevily najednou jakoby o něco plošší.

Podobně jako u srovnávání titanu a oceli mi i tady přišlo, že se výsledný rozdíl dá poznat i v rozdílném hluku, který jízda na rozdílných rámech produkuje. Ocel je oproti hliníku z tohoto pohledu o něco tišší a jakoby klidnější, ale není to tak velký rozdíl jako mezi titanem a ocelí.

Zejména ve výjezdech a při zkoušení maximální akcelerace jsem měl pak pocit, že vnímám určitý handicap v neprospěch ocelového rámu co se vyšší hmotnosti kola týká. Necelý kilogram navíc sice není mnoho, ale tahejte s sebou neustále jeden velký plný bidon navíc, to se dříve nebo později prostě někde projeví.

Hledisko druhé: Cenové rozdíly

Pro velkou skupinu zákazníků, kteří uvažují o gravelu, jde o druhé kolo, na kterém se budou odehrávat pohodové výlety, případně silniční tréninky a najíždění potřebných kilometrů během zimy a jara. Nemají od něj přehnaná očekávání, nečekají rekordně nízkou hmotnost, ale spíše preferují jednoduchost, univerzálnost a minimální potřebu kolo servisovat.

S čerstvými poznatky o tom, jak a v čem se tyto dva rámy liší, přichází fáze rozhodování, a to z pohledu ceny. Tady nastupuje bohužel další dilema, protože ačkoli jsou oba štěrkolety osazené identickými specifikacemi, nejsou stejně drahé.

Není žádnou výjimkou, že jsou dnes v podobných případech ocelové rámy výrobně o dost dražší než hliníkové a najít pro ně tak rozumný prodejní argument, obzvlášť v případě, že bývají zpravidla i o něco těžší, bývá docela komplikované, pokud nejde o "oldschool zákazníka", který retro vizáž vysloveně hledá a hliníkem či karbonem doslova opovrhuje.

Body na konto ocelového rámu tak může přinést teoreticky delší životnost, lepší servisovatelnost, případně opravitelnost, ale tam už bychom zabíhali do příliš teoretických spekulací.

Suma sumárum, je prostě dobré vědět, že ocelový model stojí o cca 10 % víc než ten hliníkový v případě aktuálního srovnání akčních cenovek Qayronu a u jiných výrobců to může být podobné.

Hledisko třetí: Designové srovnání

Posledním hlediskem, které hraje ovšem nemalou roli v rozhodování mezi tím, zdali vybrat ocel nebo hliník, je design rámu, jeho robustnost, tvarování trubek, ale také další detaily, jako je například sladění vidlice s rámem a podobně.

Ocelový rám z pohledu moderních trendů bude hrát vždy "druhé housle", protože nemá líbivou robustní spodní rámovou trubku ani vnitřkem vedenou kabeláž nebo krásně zakytované sváry u hlavové trubky a působí v tomto ohledu tak trochu "předpotopně".

Na druhou stranu přístupnost bovdenů vedených vně rámu je velice praktická, nemusíte dávat pozor na jejich odhlučnění a v neposlední řadě se subtilní trubky a surové housenky svárů stále mohou někomu líbit víc než "naleštěná hlína" :-).

Závěrečné shrnutí

Schválně jsem se v části praktických dojmů úplně vyhnul popisu fungování konkrétních částí specifikace, protože bych musel napsat něco na způsob "stěrače stírají, ostřikovače ostřikují."

Identická výbava je tady postavená velice prakticky a 1x11 Shimano GRX nikoho neurazí a funguje skvěle, stejně tak, jako výborné teleskopické sedlovky od Crankbrothers, které ovládáte speciální gravelovou páčkou u levé páky. Podobnou chválu bych mohl v rámci cenové kategorie pět také na Mavic zapletená Allroad gravelová kola. V hliníkovém rámu vnitřní vedení nechrastilo ani při skocích a tvrdých dopadech, prostě ohledně funkčnosti nebylo co kolům v rámci dané kategorie vytknout.

Jednu výtku bych ale k oběma kolům měl a ta se týká přední vidlice. Nejde o její design ani prostupnost, které jsou bez připomínek, ale jde o to, že když vyndáte přední kolo, tak zjistíte dvě věci. Jednak vám z vidlice pravděpodobně vypadne protikus v podobě hliníkové matice v levé části, do které se šroubuje 12mm pevná osa, a jednak budete při opětovné pontáži kola bojovat s chybějícími opěrkami pro osu, které zastaví kolo v přibližně správné poloze vůči patkám, takže tady budete muset o chvilku déle hledat správnou pozici kola, abyste mohli zpátky prostrčit osu a kolo a následně ji utáhnout. Fixnout vypadávající matku ve vidlici lepidlem asi nebude takový problém, ale měnit opakovaně přední kolo v této vidlici, kvůli absenci jednoduchého malého osazení vám bude pokaždé pít krev. Na druhou stranu, kolikrát to budete muset dělat, když se gravel vejde do většiny kombíků střední třídy i bez toho, aniž byste přední kolo museli vyndávat.

Co jsem si během testování uvědomil a do poznámek napsal jako poslední malé minus, byla absence ochrany řetězové vzpěry proti kontaktu s řetězem. Když jsem ale obě kola vracel, dozvěděl jsem se, že normálně se na kola ochranná fólie lepí, ale v případě dvojice mých tesťáků se na ni bohužel zřejmě zapomnělo, takže si mám ale tuhle kritiku, která vedla k pár štípancům na hliníkovém modelu, škrtnout, protože kola "na krámě" jsou v tomto ohledu v pořádku, což jsem musel pohledem na ně, v rámci značkové hradecké prodejny, kde jsem si kola přebíral, potvrdit.

Osobně jsem příznivcem jak moderních technologií, tak klasických retrokol, ale kdybych měl upřímně já sám volit gravel, asi bych vybral právě ocelový model, přestože rozum by u většiny jiných lidí velel k volbě hezčího, lehčího a levnějšího hliníku. Na rovinu říkám, že rozdíl v jízdních vlastnostech tady je, ale pokud nedostanete možnost k tomu, porovnat obě kola tak, jako jsem to udělal já, tak ten rozdíl pravděpodobně nezaznamenáte a rozhodovat se tady budete podle toho, co se vám víc líbí, případně co vám bude dávat smysl v poměru cena/výkon. Žádnou jinou vědu v tom nehledejte.

Cenově jsou na tom testované štěrkolety následovně. Momentálně stojí ocelák 43 990 Kč a hliníkáč 39 990 Kč. Oba je možné mít ve dvou různých barevných variantách a oba ve čtyřech velikostech S, M, L a XL. Kompletní info o nich najdete na stránkách výrobce www.qayron.com.

Fotogalerie