TEST: Cannondale Moterra SL 1

Moterra SL je vlastně prvním adeptem v rámci Cannondale, v kategorii lehkých ebiků, což je vlastně docela s podivem, když si vezmete, že Cannondale je stále brán jako značka, která cílí hodně na závodníky, nebo alespoň na výkonnostní jezdce, tedy alespoň co se tak zvaných "BIO kol" týká. První i druhá generace ebiku Moterra byla však z fitness pohledu řekněme plnoštíhlá a o nějakém čistě sportovním vzhledu tak moc nemohlo být řeči a možná právě proto dalo vedení Cannondale zelenou pro vytvoření jednoho z nejschopnějších celoodpružených elektrokol s céčkem na hlavovce všech dob, kterému sice ponechalo motorkoidní jméno, ale s přídomkem SL, který lecos naznačuje.

Ano, Moterra SL míří mezi lehké ebiky, byť se svou specifikací sem úplně patřit nemusí. V kostce řečeno zde dostanete špičkový lehký karbonový rám s plně integrovanou a nemalou baterií a plnohodnotným pohonem, která společně s prémiovou výbavou dává dohromady dvacetikilový celoodpružený ebike s téměř enduro zdvihy, který vlastně z podstaty věci nechce být příliš škatulkován.

Zatímco přední karbonový rámový trojúhelník svým tvarem připomíná spíče klasickou Moterru, zadní stavbu jakoby SLko doslova ukradlo Scalpelu. Ano, najdete zde podobně koncipovaný flexpivot, s pružnou planžetovou oblastí ve spodní části zadní stavby, jako má právě Scalpel, ovšem tady je samozřejmě jinak napákována a ve spolupráci s výrazně delším tlumičem nabídne zdvih 150 mm.

Charakteristickou vlastností je zde také koncepce "size specific" geometrie a vůbec celé konstrukce rámu, která pro každou velikost navrhuje specifické vlastosti trubek a díky různým délkám zadní stavby pracuje i s ideální polohou těžiště různě vysokých riderů během jízdy.

Mimochodem, Moterra SL je primárně dodávána jako mullet, to jest s menším zadním 27,5" a větším předním 29" kolem, nicméně pokud byste si chtěli kolo přeskládat na plnohodnotnou devětadvacítku, jde to. Umožňuje to flipchip na vahadle zadní stavby, kterým si lze upravovat mírně geometrii kola právě i v souvislosti s případnou změnou průměru zadního kola.

Možnost měnit geometrii pak máte ještě i díky hlavovému složení, které umožňuje upravovat jeho úhel a to nezávisle na výšce středu, nebo jiných hodnotách geometrie.

Cannondale se v tomto případě drží klasického pojetí vnitřního vedení se vstupy kabeláže do rámu umístěnými na bocích hlavové trubky. Konstrukce spodní rámové trubky je kompletně uzavřená, takže pokud byste chtěli baterii z rámu vysunout, museli byste nejprve demontovat samotný motor, takže se zde proto mluví o baterii nevyjímatelné.

Zadní stavba, je zde z jediného kusu. Počítá samozřejmě s boostovou osou a nechybí zde ani UDH patka, kompatibilní s novými Sram Transmition přehazovačkami. Jediné, co by se zde dalo podrobit kritice, je výrazně lomená sedlová trubka, což může být částečným limitem pro použití teleskopických sedlovek s delšími zdvihy.