TEST: Orbea Rise M10

Je jich málo, ale jsou. Asi tak bych stručně charakterizoval specifickou skupinu ebiků, pro které není hlavní prioritou maximální výkon a kapacita baterie, ale co nejnižší hmotnost.

Letos představená Orbea Rise přináší kombinaci karbonového rámu, zmenšené baterie a motoru s upraveným firmwarem, který díky nižšímu točivému momentu i špičkovému výkonu zvládne nabídnout podobný dojezd jako jeho "těžkotonážní" konkurenti, ovšem při výrazně nižší hmotnosti.

Rise je postavený na bázi analogového modelu Occam, ovšem rám je samozřejmě upravený jednak pro integraci baterie do spodní rámové trubky, jednak pro použití pohonu Shimano STEPS. Oproti Occamu pak chybí zpevňující příčka uvnitř předního rámového trojúhelníku a jinak je řešeno také vnitřní vedení řadící kabeláže.

Ohledně kinematiky odpružení Orbea sází na systém Split Pivot, který je v podstatě přepákovaným jednočepem "vylepšeným" o integraci zadního čepu zadní stavby a osy zadního kola. Stejný systém používá například Trek, jen ho nazývá ABP (Active Brake Pivot). Tlumič se nachází v šikmé pozici uvnitř předního rámového trojúhelníku a uchycení k horní rámovce je v rámci jejího zlomu, který má za úkol snížit těžiště kola i standover. Kvůli expanzce tu bohužel není příliš místa pro manipulaci s bidonem, ale vejde se sem i větší láhev a to je nejdůležitější.

Při návrhu rámu si designéři dali docela dost záležet na tom, aby nepůsobil příliš robustním dojmem a to se myslím opravdu podařilo. Profil spodní rámovky nepůsobí rozhodně nijak obludně a často jsem se setkával s nejistými reakcemi lidí - "Tohle je fakticky ebike?".

Daní za design a subtilní spodní rámovku je skutečnost, že baterii nelze z rámu snadno vyndat. Pokud byste to z nějakého důvodu chtěli udělat, museli byste totiž demontovat nejprve celou pohonnou jednotku a následně pak baterii vysunout. Prostě je potřeba počítat s tím, že toto kolo má baterii umístěnou pevně v rámu a vyndávat jednoduše nejde.

Že jde o poměrně specifický bike, dokládá také skutečnost, že na řídítkách nenajdete žádný displej, na kterém byste mohli sledovat funkci a nastavení pohonu. Obvyklý malý zobrazovač, umístěný u představce, tady chybí a jediné. co prozrazuje přítomnost pohonu, je ovládací přepínač režimů u levé rukojeti a startovací kulaté tlačítko, které je zde ovšem ukryto poměrně nízko na sedlové trubce.

Výbava skvělou kombinací

Orbea si byla vědoma toho, že pokud chce zabojovat proti přímé konkurenci v této kategorii specifických ebiků, musí nabídnout opravdu zajímavý koktejl, postavený na kombinaci hmotnosti výbavy a ceny. Neřeší proto kompromisní hliníkové rámy, ani se nesnaží nabídnout co nejlevnější specifikaci, kterou by zabila funkčnost a z části i nízkou hmotnost. Rozhodla se, že půjde cestou kvality posazené do rozumnější cenové hladiny.

Pohon je zde samozřejmě středový na bázi šasi Shimano STEPS EP8 s dovětkem RS. Ono RS znamená, že mechanicky jde o EP8, ale s modifikovaným firmware, díky kterému má jednotka snížený maximální točivý moment na 60 Nm a upraveny jednotlivé stupně dopomoci v závislosti na otáčkách tak, aby dokázala optimálně využívat redukovanou kapacitu baterie, která činí pouhých 360 Wh.

Ačkoli jde o druhý nejlevnější model, na podvozku to nepoznáte. Orbea sem totiž, stejně jako na další dva modely, osadila nejvyšší odpružení od Foxe, konkrétně Factory třicetšestku vidlici a Float DPX2 tlumič. Stačí se podívat na konkurenci, v jakých cenových relacích takové odpružení nabízí...

Hodně nekompromisně sem pak produkťáci vybrali také zapletená kola. Race Face TURBINE-R30 TLR jsou na první pohled hodně odolná, a když spatříte náboje, tak pochopíte, proč jsou i tak drahá :-)

Že nejde o enduro bike, ale našlápnutý trailbike, potvrzuje volba jen 2,4" širokých plášťů. Vpředu najdeme přitom sjezdový Dissector, vzadu naopak rychlý Rekon. Oba ve 3C specifikaci se zesílenými boky.

Co se týká pohonu a dalších komponentů, tak tam už museli dát produkťáci nějaký prostor pro upgrade vyšších modelů :-) Řazení je tu kompletně Shimano XT, a to včetně kazety 10-51z.

Brzdy pochází ze stejné sady XT jako pohon a jsou vybaveny 180mm kotouči na obou kolech.

Kokpit dostal 35mm představec Race Face Aeffect R a v něm usazená karbonová řídítka Race Face Next R široká 780 mm.

Sedlovka je tu samozřejmě teleskopická OC2 Dropper v průměru 31,6 mm se zdvihem 170 mm zakončená Fizik Taiga S-alloy sedlem.

Testovaný bike jsme měli k dispozici ve velikosti L a jeho hmotnost bez pedálů činila 18,74 kg.

Konkurenční srovnání

Pokud jsem v úvodu říkal, že kategorie superlehkých celoodpružených karbonových elektrokol patří k minoritě v oboru, pak následující přehled představuje většinu zástupců v tomto oboru, které jsou nyní na trhu. Specialized je z nich asi nejznámějším hráčem s jeho vlastními pohony. Lapierre a Bulls pak využívají komplexní řešení od německé značky Fazua, která kombinuje navíc minimalistický pohon s baterií, kterou můžete z kola snadno vyjmout a udělat si tak v případě potřeby analogové kolo bez motoru.

	Orbea Rise M10	Lapiere E-Zesty AM LTD Ultimate	Specialized Levo SL Expert Carbon	Bulls Wild Flow EVO RS
cena	215 990,- Kč	206 990,- Kč	264 000,- Kč	170 000,- Kč
rám	OMR karbon	Carbon Ultimate	Karbon FACT 11m	Carbon
vidlice	Fox 36 Float Factory	Fox 36 Float Factory	Fox Float 36 Performance Elite	Fox 34 Float Rhythm
tlumič	Fox DPX2 Factory	Fox Float DPS EVOL Factory	Fon Float DPX2 Performance Elite	Fox Float DPS
zdvihy p./z.	150/140 mm	160/150 mm	150/150 mm	120/120 mm
systém odpružení	přepákovaný jednočep Split Pivot	virtuál Lapierre	čtyřčep FSR	čtyřčep
výbava	Shimano Deore/XT 1x12, Bontrager	Sram NX/GX Eagle, FSA	Sram GX/XO1, Specialized	Shimano Deore XT, Race Face
pohon	Shimano Steps EP8 RS	Fazua Evation 55 Nm, 250W	Specialized SL 1.1	Fazua Evation 55 Nm, 250W
baterie	Orbea 360 Wh	Fazua 250 Wh	Specialized SL 1 320 Wh	Fazua 250 Wh
kola	Race Face TURBINE-R30 TLR, Maxxis Dissector 29x2,4", Rekon 29x2,4", 3CMaxxTerra Exo TLR	LP eAM+ CARBON, Maxxis High Roller II Wide Trail 27,5x2,5" 3C MAXXTERRA EXO	Roval Traverse 29 Alloy, Butcher, GRID TRAIL, Eliminator, GRID TRAIL 29x2,3"	Bulls, Schwalbe Nobby Nic Performance 29x2,3"
brzdy	Shimano XT 180/180 mm	Sram Guide RE 200/180 mm	Sram Code RS 200/200 mm	Magura MT 5 HC 180/180 mm
sedlovka	OC2 Dropper	LP CARBON DROPPER 150 mm	X-Fusion Manic 150 mm	KS E201 dropper
reach	474 mm	496 mm	480 mm	455 mm
stack	627 mm	635 mm	647 mm	625 mm
úhel hlav.	66°	65,5°	66°	68°
úhel sedl.	77°	75°	74,2°	74°
zad. stavba	445 mm	435 mm	437 mm	446 mm

Jízdní dojmy

Testovat ebiky se stalo v posledních letech už téměř denním chlebem. Každý rok jich přibývá, a tak se i v naší redakci objevují stále častěji. Jenomže testovat takhle specifický ebike, který je postavený na poněkud jiné filosofii než jiné nabušené ebiky, se zas tak často nepoštěstí. Ono se totiž není čemu divit, protože výrobců, kteří se pouští na takto tenký led, není mnoho.

Hned od prvního seznámení s kolem jsem si pokládal otázku, kam tenhle bike vlastně patří? Jaké škatulka je pro něj ta správná? Posed na velikosti L byl pro mě tak akorát. Ani dlouhý, ale ani příliš krátký. Svou pozici jsem si našel okamžitě. To, že šlapu, pod sebou a nikoliv před sebou se ukázalo hned v prvním výjezdu, což je logické, protože Rise atakuje hranici 77° sedlového úhlu, což je pro takto koncipovaný ebike ideální hodnota, protože i při vyšším zdvihu, i při měkce naladěném odpružení máte i v hodně prudkých výjezdech kolo pod kontrolou a nemusíte ho krotit jako neposedného Šemíka.

Jak to jezdí

Vlastně už i ve výjezdech mi přišlo, že mám pod sebou poměrně agilní stroj, který jakkoli se tváří jako allmountain bike, projevuje se jízdně spíše jako trailbike s vyššími zdvihy. Rozvor není zbytečně dlouhý a především vidlice není sjezdově položená, jak je dnes stále více běžnější u enduro modelů. Řídit a měnit směr jízdy tak můžete, jak se vám zamane, a bike reaguje opravdu rychle a přesně.

Výsledná agilita a ochota měnit směr jízdy podle mě tak trochu využívá i toho, že ve spodní rámové trubce je výrazně lehčí (menší) baterie, než je obvyklé u klasických "těžkotonážních" elektrokol. Prostě tak nějak cítíte, že máte v rukou sice ebike, ale o poznání méně oplácaný, než je obvyklé, a v ovládání je to sakra znát.

To, co vnímáte jen okrajově při jízdě do kopce, naplno vynikne na trailu a v technických sjezdových pasážích. Úspora kolem 5 kg oproti klasickým ebikům totiž dělá opravdu divy a to musím říct, že jsem v testu měl k dispozici jednu z těžších karbonových specifikací a Orbea umí postavit Rise ještě o víc než kilo lehčí.

Asi nejvíc je nízká váha znát samozřejmě ve skocích. S ebikem se snažit o nějaké bunnyhopy nechcete, ale tady to zdaleka není jen o dropech a seskocích. Rise se při troše umu (a síly) umí vznést do vzduchu poměrně snadno, tedy myšleno na ebike :-). Přeci jenom stále se bavíme o osmnáctikilovém stroji, který má raději stálý kontakt se zemí, aby mohl pořádně fičet.

Pocitově je bike hezky vyvážený, a pokud mám po testu zpětně zhodnotit, kam bych ho zařadil, tak jednoznačně říkám, že mezi trailbiky, protože jeho limity v geometrii, především v hlavovém úhlu jsou právě v těžších sjezdech docela znát. 66° je dnes spíše XC hodnota, která je ideální na to nebláznit, ale když potřebujete občas něco sjet, tak vás v tom nenechá.

Elektrické zkušenosti aneb "chcíplý ebike"

Doteď jsem se snažil popisovat jízdní vlastnosti rámu jako takového bez toho, abych do něj míchal elektriku. Jenomže elektrika tady je a funguje opravdu specificky, takže teď se zaměřím naopak jenom na ni.

Pro začátek musím vysvětlit ten nadpis. "Chcíplý ebike" je přezdívka, kterou jsem dal všem podobně koncipovaným elektrokolům a vychází z toho, že dostanete v podstatě poloviční baterku (360 Wh), a o třetinu nižší výkon pohonu, který je fakticky v tomto případě omezený maximálním točivým momentem 60 Nm.

Mírně úsměvným paradoxem tady je označení pohonu Shimano STEPS EP8 RS. V našich končinách jsme totiž zvyklí, že si pod RS představujeme nabušené výkonné verze motorů zatímco Orbea Rise to má naopak.

Stoupací režimy jsou zde tři a odstupňované jsou podobně jako u klasického EP8. Displej vám ale průběžně ukazuje, na kolik procent vám motor pomáhá, a jelikož jsou režimy poskládány v podstatě rovnoměrně, tak v základním "eko" módu sotva vnímáte, že vám motor nějak pomáhá. V kopci je znát až prostřední režim, který pustí pohonnou jednotku někam k 60 %.

Pokud se dostanete do míst, kde potřebujete využít pohon na maximum, musíte zařadit nejsilnější boost režim. Ten už vám sice opravdu znatelně pomáhá, ale s klasickým Boost režimem, na který jsme zvyklí z běžných ebiků, toho příliš společného nemá. Náběh je plynulý, zdaleka ne tak nakopávací a je potřeba si navíc dobře hlídat také kadenci, protože když se zapomenete a necháte zařazený těžší převod, pohon vás rychle donutí přeřadit, protože nedostatek síly jinak vede ke ztrátě rychlosti.

Během testování jsem si říkal, jak nejlépe popsat "slabost" pohonu. A ono ji vystihuje nejlépe asi to, že je to prostě jako kdybyste jeli na klasickém ebiku v prostředním režimu. Navíc mi přišlo, že pokud chcete dostat z RS pohonu opravdu tabulkově špičkový výkon, musíte sami pořádně šlápnout do pedálů, protože když to neuděláte, tak ze sebe ani boost nevydá maximum. Tohle by bylo asi na delší a podrobné porovnávací testování, ale řekl bych, že klasický boost režim u EP8 po vás nevyžaduje tolik vašeho vlastního výkonu, aby zatáhl na maximum, jako vyžaduje RS verze EP8.

Fakticky to znamená, že EP8 RS v Orbea Rise je postavený přesně tak, abyste si museli i vy sami pořádně máknout, což je sice pro většinu příznivců ebiků nepřijatelné, ale současně nabízí hodně zajímavý koktejl pro aktivní bikery, kteří se nepotřebují jen pohodlně vozit, ale jsou ochotní sami zabrat a dostat tepovku do červených zón :-).

Na jeden den jsem vyrazil na Rise na Trutnov Trails, abych si vyzkoušel, resp. potvrdil mé dříve získané postřehy s provozem tohoto biku. První ranní výjezd panského stoupáku proběhl až na několik krátkých úseků téměř bez aktivace pohonu s tím, že jsem se držel výjezdového tempa mého brášky sedlajícího klasický bike. Nikam jsme se nehnali, ale ani jsme se úplně neloudali a výsledný čas tomu odpovídal; 20 min 12 sekund. Druhý, předobědový výjezd už jsem pojal naopak jako ryzí test elektrických schopností ebiku a na boost ho absolvoval komplet kromě malého zdržení způsobeného čekáním na předjetí v jedné z užších pasáží. Výsledek: 10 min 49 sekund, ale ve výrazně vyšších tepovkách a adrenalinu a zřejmě jsem tu také během intenzivního řazení zadělal na následný problém s přetrženým řetězem, který jsem musel opravovat o pár kilometrů později.

Na TT jsem si také naplno uvědomil, jak velký plus je nižší hmotnost tohoto ebiku, kterou naplno využijete ve sjezdech. Pokládat se do klopenek nebo projíždět pomalejší úseky plné zatáček je prostě na Rise úplně jiné než s 24 kg ebikem. Nemusíte zdaleka tolik řešit těžiště a přemýšlet dopředu, co uděláte. Druhá a třetí jízda dolů už byly pocitově blíž jízdě na normálním kole.

Naprosto zásadním zjištěním, co se týká dojezdu, pak bylo finální resumé dne stráveného na Trutnov Trails. 48,68 km ujetých během 3:50:36 hod s nastoupanými 1196 m. A baterka v kole hlásila stále ještě tři zbývající čárky!!! Tohle jsem tedy opravdu nečekal. Pravdou je, že zejména zpočátku jsem jezdil hodně za své, jednak proto, že jsem měl dost sil, a jednak proto, že to i na 18 kg ekole prostě šlo až překvapivě snadno. Jak den ubíhal a sil ubývalo, elektropohon pracoval častěji, ale nikoli proto, že musel, ale spíš proto, že zcela rozptýlil mé obavy, zdali dokáže bez nabíjení vydržet celý den v poměrně intenzivním provozu, a já se přestal bát toho, že by mě v posledním výjezdu dne někde nechal na holičkách :-).

Samozřejmě že jsem jindy a jinde podnikl i mou oblíbenou vyšťavovací - testovací zkoušku baterie, která vydala následující čísla: 41,83 km nastoupáno 914 m. I to jsou ovšem vynikající čísla na to, že zde má baterie kapacitu pouhých 360 Wh a trápil jsem ji pouze v boost režimu.

Praktické poznámky

Na závěr jsem si nechal pár praktických poznámek, které jsem si udělal během testování. Co mě na kole trošku štvalo, bylo to, že v něm občas cvakala při jízdě vnitřní kabeláž. Zřejmě to dokáže zručný mechanik vyladit, ale je k tomu potřeba rozebrat kompletně kolo a zřejmě i vyndat motor a následně vše ošetřit, připevnit a odhlučnit a zase složit zpět a do toho se sami rozhodně nechcete u ebiku pouštět.

Absence STEPS displeje mi na kole vlastně ani nevadila. Z počátku jsem jezdil úplně s holým kokpitem, posléze jsem si na řídítka dal svůj Garmin a spároval s kolem tak, abych mohl sledovat, jak fungují jednotlivé režimy. Co mě ale trochu zarazilo, bylo, jak nevzhledně je provedeno připojení bluetooth jednotky ke kabeláži před řídítky. Přeci jenom u kola za víc jak 200 tisíc bych čekal sofistikovanější způsob než elektrikářskou plastovou pásku...

Naopak, Fox odpružení fungovalo bezvadně, zobalo i poměrně malé nerovnosti a nemusel jsem ho nafukovat na víc, jak to obvykle musím dělat u klasických ebiků, abych zabránil nadměrnému noření vidlice do zdvihu během intenzivnějšího brždění. K řazení XT netřeba nic dodávat, snad jen to, že v permanenci byla odřazovací páčka, u které jsem opravdu často cvakal i víc než o dva převody dolů.

Závěrem

Takže pojďme si to shrnout na závěr ještě jednou. Orbea Rise je elektrokolo, které vyniká kombinací nižší hmotnosti a výkonu oproti klasickým nadupaným ebikům, ale srdnatě s nimi drží krok, co se týká maximálního dojezdu.

Jde o trailbike, s vyššími zdvihy, který vás pomůže vytáhnout na kopec, ale žádný výjezd vám nedá úplně zadarmo a donutí vás poslat do jízdy i pořádnou dávku vašich sil. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete pohon úplně vypnout a nepoužívat, nebo pokud se vám přeci jenom stane, že vám dojde baterka, nebude vás trápit těžká pětadvacetikilová obluda a na biku dojedete v klidu domů i bez pomoci motoru.

Největší rozdíl v používání kola vidím jednoznačně při jízdě v terénu, ne trailech, nebo ve sjezdech, kde nejvíc oceníte nízkou hmotnost kola, která vás zdaleka tolik neomezuje, co se těžkopádnosti ovládání týká jako klasické ebiky. Rychle si zvyknete na to, že máte pod sebou výrazně lehčí kolo, než jsou jiné ebiky, které vám přitom hodně zkrátí čas potřebný pro jízdu na start.

Cílová skupina těchto ebiků je tak hodně specifická. Klasický dnešní uživatel totiž hledá maximální kapacitu baterií případně maximální točivé momenty nejlépe ještě podpořené plynovou páčkou a čiplou maximálkou. Tyhle lidi Orbea Rise opravdu neosloví a ani oslovit nechce. Cílí totiž primárně na mě, to jest na člověka, který ebiky nemusí, protože je zatím vysloveně nepotřebuje. Cílí na lidi, pro které není problém šlápnout do pedálů a atakovat tepovku dvě stě. Cílí ale také na milovníky zábavy, kteří umí kolo ovládat, vědí, co jsou to chrániče a integrálka a mají rádi občas sklouznutí i na nějaké té enduro/DH trati.

Aby se docílilo nízké hmotnosti, která je zde hlavní přidanou hodnotou, nešetří se na kvalitě materiálu a tím pádem ve výsledku roste cena. Náš testbike M10 je druhou nejlevnější variantou, ale jeho cena je přesto poměrně vysoká 215 990,- Kč, přičemž vytuněný topmodel vychází na 269 990,- Kč.

Kompletní informace u testovaném modelu i ostatních verzích tohoto ebiku najdete na stránkách výrobce www.orbea.com.

Fotogalerie