TEST: Orbea Terra M30 – D 1X

Orbea – značka, která se proslavila hlavně na silnici, ale umí i naprosto elitní bajky. Jeden ze symbolů Baskicka – svérázného regionu milujícího cyklistiku. Jeden ze silničních modelů je dost jiný. Umí totiž jezdit i po lese, ale Orbea na svých stránkách nepřiznává, že by Terra byla přímo Gravel bike. Ona jím ale je, byť má spíše silničního ducha.

Rám Terra má výrobce ve svých katalozích už od roku 2016. Od té doby žádnou velkou revolucí neprošel, pořád působí stejně kompaktně a tuze. Žádné tlumící prvky na něm nevidíme.

Námi testovaná velikost M překvapila. Rám se svými rozměry podobal spíše silničnímu číslu 56, takže si ho mohou bez obav vybrat i ti, kteří jinak sedlají „Lka“. Oproti závodním silničkám se liší výrazně položenější vidlicí a každá ze zadních vzpěr vede zvlášť přímo do rámového trojúhelníku.

Druhým ulevujícím prvkem je dost velký sklon přední vidlice, což je účinná cesta. Zbytek tlumení je pak už ale na jezdci. Nezapomeňme, že jedeme na gravelu nejvyšší třídy, takže pod námi je celokarbonový rám, který musí uspokojit i ty nejnáročnější. Navíc počítá i s instalací wattmetru.

Terra je k dostání v šesti základních verzích. Všechny designy rámů jsou velmi nápadité a při porovnání s levnějšími verzemi přestane náš „kanárek“ tak vyčnívat. Nejzákladnější model hliníkový H40 seženeme kolem 43 000,- korun. Námi testovaná verze stojí 82 000,-. V neposlední řadě pak firma sama nabízí výběr komponentů na míru přímo v rámci vlastního online konfigurátoru.

Komponentový gravel-mix

Památkou na začátky gravel cyklistiky, kdy tyto stroje měly sloužit hlavně pro cykloturistiku po všemožných cestách, jsou droboučké adaptéry. Tady se nepočítá s nasazováním nosičů, ale alespoň s blatníky naštěstí ano. Vždyť každý správný cyklista potřebuje svého zimáka do nepohody. A jaký jiný druh kola by k tomu měl sloužit?

Hlavní změnou oproti předchozím generacím je podobně jako u dalších výrobců nasazení kompletní řady komponentů Shimano GRX.

Tahle série se povedla. Dříve výrobci gravelů bazírovali, jestli nasadí spíše bajkový, nebo silniční pohon. Viděli jsme nejen různé jednopřevodníky v kombinaci s kazetami všeho druhu, ale i dvojplacky netradičních velikostí, které kombinovala vrchařská silniční kazeta. Na cyklokrosku už dlouho patří jednopřevodník a na gravel minimálně z poloviny také.

Orbea zvolila na svůj nejlepší model převodník velikosti 40 zubů, který kombinuje s „jedenáctikolečkem“ o rozsahu 11-40 zubů. Máme tedy docela jemně odstupňované převody, ale ve stoupání můžeme použít i rozsah 1:1. Umožňuje to vyjet téměř tak prudká stoupání jako na bajku, pokud samozřejmě nejsou nelidsky dlouhá. Takováto konfigurace se zdá budoucností sportovních gravel biků.

Obrovskou roli, jak se budeme na gravelu cítit, hraje obutí. Pokud máme užší pláště šíře kolem 33 milimetrů, jaké se vozí na cyklokroskách, budeme se cítit spíše jako na silničce, která různé polňačky přežije. Při šířce kolem 40 milimetrů se ztrácí svižnost silničky, ale získáváme na komfortu. Někteří fajnšmejkři neváhají na svůj gravel obout i užší bajkové pláště.

Orbea tady zvolila rozměr 38 milimetrů od Vittorie (model Terreno Dry) a na suchém terénu si opravdu nelze stěžovat. Nejlépe se kolo samozřejmě chová na hladkých cestách, ale uspokojivě jede i po rozbitých polňačkách. Jen je škoda, že na testovačkách je třeba počítat s tím, že jedeme na duších. U gravelů jsou bezdušové systémy opravdu velkým pomocníkem. Tlak kolem tří atmosfér představuje v lese jisté omezení, na druhou stranu jízda po kořenech na nižším nafouknutí znamená ruskou ruletu, jestli neprocvakneme.

Defekt si opravdu na Terra nikdo nepřeje i z toho důvodu, že na povolení přední i zadní pevné osy šířky 142 mm potřebujeme imbus. Kabeláž se vede samozřejmě umně vnitřkem rámu.

Gravel biky se vyznačují poměrně robustními zapletenými koly, která si musejí poradit s drsným zacházením. Nejinak je tomu i u Terry. Fulcrum Racing 900 DB nejsou žádné lehké váhy. Přední i zadní výplet má 32 děr a ani na váze drátu se nešetří. Kdo by chtěl sportovnější kola, může si u výrobce za zhruba 20 000 korun přiobjednat karbonovou verzi.

Nešetří se naopak na kvalitě brzdy. GRX jsou dost silné a přesné, v rámci gravelbiků zřejmě vytlačí ty, kteří se pokoušeli brzdit pomocí silničních kotoučovek. V redakci se nám sešel i další gravel se stejnými brzdami a také je neminula pochvala. Tyhle kotoučovky stačí lehce pohladit a v pohodě ubrzdíme i prudký rychlý sjezd. Sedlo Sella Italia X3 Flow pak ničím neurazí, ale nijak ani nezaujme. Na sportovní jízdu postačí.

Více emocí přinesou řídítka, jež si Orbea připravuje sama. Jejich šíři a vytočení beranů do stran bude asi každý jezdec kvitovat, ale v horním úchopu se nalézá jeden zásadní nedostatek. Řídítka jsou nahoře velice úzká, a tak neumožňují pohodlný úchop, který by silničář použil při jízdě do táhlého stoupání. Tady musejí být ruce připraveny pořád do akce. Velice sportovně se jeví představec se sklonem 8°.

Konkurenční porovnání

Karbonových gravelů s cyklokrosovými geny je stále na světě poměrně dost. Proto jsme v rámci dnešního konkurenčního srovnání našli tři a postavili je proti sobě. Tady jsou Basso, Specialized a Cannondale. Každý z trochu jiného těsta, aby bylo srovnání zajímavější :-).

	Orbea Terra M30 – D 1X	Basso Palta	Specialized CruX Elite	Cannondale Topstone Carbon Ultegra
cena	67 590,- Kč	85 799,- Kč	83 990,- Kč	79 999,- Kč
rám	Karbon	Karbon	Karbon	Karbon
vidlice	OMP carbon disc fork	Karbon	S-Works FACT carbon	All-New, BallisTec Carbon
výbava	Shimano ST-RX810	Shimano ST-RX810	SRAM Rival 1	Shimano Ultegra RX
kola	FULCRUM Racing 900 DB	Microtech MCT38 Disc	DT R470 Disc	WTB KOM Light i23 TCS, 28h
brzdy	Shimano ST-RX810	Shimano ST-RX810	SRAM Rival 1	Shimano Ultegra hydro disc
sedlovka	OC2 27.2 Offset 20	Palta Carbon	S-Works FACT carbon	Cannondale 2, carbon
reach	385 mm	375 mm	388 mm	385 mm
stack	575 mm	541 mm	582 mm	579 mm
úhel hlav.	70,5°	70°	72°	71,2°
úhel sedl.	73,5°	74°	74°	73,1°
zad. stavba	430 mm	430 mm	425 mm	415 mm

Jízdní dojmy

Pro postavu výšky 178 centimetrů je velikost M téměř na hraně, protože by se dalo uvažovat i o „eSku“. Orbea sice názorně ukazuje, že její gravel má docela jiný posed než závodní silnička, ale musíme si uvědomit, že se potýkáme s jistým kulturním specifikem. Když na kolo sedneme, dostává se nám pocitu, že sedíme doslova na závodní silničce. Tomu, kdo je zvyklý na sportovní ježdění, to určitě nevadí. Problém může mít ten, kdo bere gravel spíše jako dopravní prostředek s možností vyražení na průzkum a zkoušení toho, co pevný rám snese.

Pláště udávají hodně široká doporučení tlaku od 35 PSI až do 85 PSI. Jezdec si tak může vytvořit skoro silničku. Pro naše účely je ale potřeba hledat co nejnižší tlak, a tak s přihlédnutím toho, že v pláštích jsou duše a má váha není muší, jsem zvolil 40 PSI.

Chtělo by to o něco méně, pokud tedy není cesta příjemně hladká, tam kolo letí. Pokud člověk překoná první dvě šlápnutí, která nejsou přeci jen tak blesková jako na závodní vrchařské silničce, dostane se při jízdě do asfaltového stoupání k podobným pocitům jako u silničního kola střední třídy. Odsýpá to. Při odbočení do terénu pak přijdou ke slovu lehčí převody. Největší pastorek umožní v rozumné kadenci vyjet i pěkné stojky, takže můžeme bez obav výletovat i po českých horách.

Při jízdě z kopce přijde na řadu komfortní spodní úchop, kdy máme berany vytočené lehce do strany. Bohužel na tomto modelu dost bolí i ve sjezdech držet se za brzdové páky, což je škoda, protože se pak nedá promptně reagovat na přechod do stoupání.

Fyzicky nejtvrdší částí testu byla vyjížďka v balíku silničářů. Gravel opravdu není silnička a je o dost robustnější. Nejvíce se to projevuje v několika momentech: Rozjezdy – k získání svižné rychlosti po zabrzdění potřeba výrazně více sil. Stoupání – tři kila navíc jsou opravdu znát. Při stejném výkonu kolo rozhodně nejede tak rychle, pokud se nejede vyloženě na „gravelovém“ povrchu. I při rychlé jízdě po rovině se projeví velký rozdíl a jezdec musí v mírných klesáních stále tlačit do pedálů, kdežto silniční kolegové mohou jen vytáčet nohy. Dle dat stojí jízda na gravelu zhruba o 15 % více energie než na standardním silničním kole.

Kolo pak navzdory své geometrii docela dobře zatáčí. Není třeba se bát položit do zatáčky na poslední chvíli, navíc gravelové pláště si právě se šotolinou zpravidla skvěle poradí a kolo se tak nenadále nesmekne. Samozřejmě pokud řídíme v rozumných mezích.

Stroj jsem podrobil i zkoušce na pumptracku, kde naprosto s přehledem obstál. Jízda měla oproti bajku jen některá specifika: V klopených zatáčkách se není třeba tolik obávat, třebaže užší pláště neposkytují tolik jistoty. Náročnější je přejíždění vln ve vyšší rychlosti, kdy je čistě na jezdci, aby včas odpružil všechny kopance, které by jinak dostal. Jinak si na kole také může užít pěkné rodeo.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že na kole fungovalo všechno naprosto hladce a dokonale. Mechanické řazení šlapalo naprosto zlehounka a kotoučové brzdy ani po projetí prašných cest nepískaly. Takové kolo umí vykouzlit klid na duši.

Závěrem

Kdo by nechtěl hezké kolo? Ano, barva je na kole dost důležitá, protože upoutá pozornost. Orbea přišla s opravdu krásným designem. Víte, že si v této továrně můžete jako bonus nadesignovat barvu rámu dle vlastního gusta?

Při jízdě pak zjišťujeme, že jsme spíše ve světě silničářů než bajkerů. A to je dobře, vždyť gravel je sektor, který dovede oba světy spojit a Orbea bude vždy primárně silniční značkou. Pravověrní bajkeři by kolem mohli být trochu zklamáni, protože ďábelsky jede, ale zase tolik nemyslí na pohodlí. Naopak silničáři si asi nebudou stěžovat. Na hezké silničce mohou vyrazit opravdu do přírody, kde nehrozí konflikty s řidiči.

Ideální tak není pouze poměr cena/výkon. Tady se platí trochu za tradici, ale hlavně za naprosto fajnový design, který vás na vyjížďce odliší od zbytku balíku. A těch řádově pár tisíc leckomu za to stojí. Terru lze doporučit tomu, komu se její barvy líbí a uvažuje stylem: „Raději maximální spokojenost než nějaký ušmudlaný kompromis.“

Kompletní info o tomto kole najdete na stránkách výrobce : www.orbea.com.

Fotogalerie