TEST: Qayron Spyro MKIII Q

Jízdní dojmy

Héj, tohle bude hodně zajímavé, říkám si v duchu, když dávám do auta tuhle testovačku, u které, ačkoli je to hardtail, musím sundat přední kolo, abych ho vůbec mohl naložit, jak je dlouhý. MKIII v názvu tady totiž znamená, že jde o již třetí generaci tohoto modelu, jejíž hlavní devizou je nová delší geometrie.

No a když už je řeč o nové delší geometrii, tak proč chodit kolem horké kaše a nevzít do testu rovnou největší velikost XL, kterou navíc doporučuje Qayron pro všechny, kteří jsou narostlí na víc než 190 cm.

První osahávání přináší zajímavou zkušenost. XLko papírově vůbec na první pohled nevypadá jako XLko. Nízký rám pocitově posouvá těžiště hodně dolů, a to tak, že se ve mně začíná odehrávat dilema, jestli mi dali opravdu správnou velikost. Ano, dali. Po usednutí za řídítka už se musím mírně předklonit, abych zaujmul správnou pozici a vyrazil do prvního mírně stoupacího úseku.

Spyro mi připomíná svým progresivním pojetím geoemetrie nejnovější trailbiky, kde také sedíte více před než nad zadním kolem a šlapete více za než před sebou. Delší posed v kombinaci s kraťoučkým představcem mě začíná bavit. Žádná nervozita nepřichází ani s příchodem prudšího stoupání. Řadím na nejlehčí převod a stále ani náznak zvedání předního kola nebo nestability za řídítky.

Zadní Michelin se zakusuje do mixu hrabanky, listí a kořenů, ale drží grip a nepolevuje. Jeho výrazný, ale v porovnání s drsnějšími Maxxisy jemnější a opticky užší vzorek bych na podobných kolech bez problémů akceptoval, protože na rovných a rychlých úsecích mi to s ním celkem hezky odsýpalo.

Bohužel jsem neměl možnost svézt se na starších modelech Spyro, o kterých se mnohdy mluvilo, že jsou příliš krátké a se zastaralou geometrií se blíží spíš XC modelům. MK III verze u mě žádné takové pocity rozhodně nevyvolávala a musím říct, že ačkoli jde o hardtail, tak jeho sjezdové schopnosti zejména na rovných úsecích a v rychlých pasážích jsou opravdu výborné.

Dlouhý rozvor kombinovaný s krátkou zadní stavbou a tak akorát položenou vidlicí perfektně kombinují klidné vedení stopy s obratností a schopností zakrojit klopenku nebo klidně i odkloněnou zatáčku v hrabance bez toho, abyste si připadali nějak "autobusoidně".

Intenzivní kontakt s terénem jsem vnímal zřejmě také díky krátké hlavové trubce, která bývá obvykle u XL rámů delší. 35mm průměr 780 mm širokých řídítek mi dodává pocit, nejenom že něco vydrží, ale také že nad bikem máte absolutní kontrolu.

Zvyknout si na XL geoemetrii v tomto případě netrvalo příliš dlouho. S jídlem ale roste chuť, a jakmile jsem si kolo pořádně osahal, rychlosti a délky poletů s ním se začaly zvyšovat, začal jsem si uvědomovat i jeho limity. Zatímco na takové flow traily bych si klidně dokázal Spyro představit jako můj hlavní bike, tak mi na rozbitějších trailech a se zvyšujícími se rychlostmi začínaly postupně chybět zdvihy.

Ano, je potřeba se vrátit na zem, tohle je stále jenom hardtail a nikoli trailové celopéro, takže si člověk musí dávat bacha na to, aby neprorazil zadní kolo, které u fullu nedostává zdaleka tak velký záhul na kamenech a kořenech jako tady. 130mm zdvih přední vidlice je fajn. Chod je tady tak akorát citlivý, ale jak se pustíte do vyššího tempa, dá vám nejevo, že byste se měli zklidnit, protože narazíte na jeho limity. Tlumení je tady otázkou okamžiku, kdy z plně otevřené vidlice dokážete udělat téměř pevnou. Zkusil jsem lockout na silnici a tam dokázal zabetonovat vidlici na max, ale jeho praktické využití v terénu rozhodně nevidím jako prioritu.

Co mě občas trošku iritovalo, bylo cvakání bovdenů u kokpitu. Nešlo sice o vysloveně rušivé cinkání uvnitř rámu, ale spíše o kontakt bovdenů mezi jimi a představcem, resp. kokpitem, což by zřejmě vyřešilo jejich zkrácení, ale za jízdy to prostě občas bylo slyšet, což byla jedna z mála věcí, které mě štvaly. Naopak pochválit musím brzdy, které tady nepotřebovaly dlouhé zajíždění a fungovaly poměrně rychle. Zejména ta přední, na to, že jde pouze o dvoupístkový třmen dokáže být hezky jedovatá.

A poslední věc, kterou jsem si poznamenal, souvisí s rámem resp. jeho zadní stavbou. Ta je totiž výrazně širší, než bývá zvykem, což je z pohledu širokých plášťů super, protože je v ní opravdu hodně místa. Jenže má to i své "ale", a to, že při šlapání jsem se občas přistihnul, že si o ní škrtnu podrážkou boty. Není to nic, co by mě obtěžovalo, ale otázkou je, jestli to u lidí s větší velikostí boty nezpůsobí časem ošoupáni laku v místě kontaktu.

Pochvalu naopak zaslouží teleskopka od Cranků a zejména její specifická páčka, která se sice svým designem úplně nepotkává s tvarem řadící páčky, ale co do funkce, tuhosti a především nastavitelnosti ji snadno předčí.