TEST: Rock Machine Blizzard INT e50 27+

Jízdní dojmy

Posed na Blizzardu je poplatný dnešním trendům. Není plně vzpřímený, ale dovoluje dostatečný pohyb za sedlo. Obě pružící jednotky po nasednutí zajedou do zdvihu a šlapací střed se zanoří blízko k zemi. Krátký představec a široká řídítka jen podtrhují pocit, že sedíte na opravdovém enduru.

Příprava na jízdu na této motorce, tedy jízdním kole, není tradičně jednoduchá jako u ostatních elektrokol. Elektrický systém kola je potřeba zapnout tlačítkem umístěném na baterce zespodu rámu. Poté jezdce uvítá logo Stepsu na obrazovce palubního počítače umístěného mezi představec a řídítka. Počítač má identické tvary a ovládací prvky známé z Di2 sad pro MTB. I ovládání úrovně dopomoci je svěřeno stejnému ovladači, který se používá u elektrického řazení. Zde konkrétně ovládání elektromotoru nahradilo přesmykač. Podstatná změna se koná na samotné obrazovce. Ta je teď barevná a kontinuálně zobrazuje aktuální výkon, zvolený stupeň dopomoci a stav baterie. Největší zobrazovaný údaj patří aktuální rychlosti, kterou lze měnit na různé provozní hodnoty včetně dojezdu a kadence šlapání. Většina údajů se po minutě opět změní na aktuální rychlost, jen kadence šlapání zůstává zobrazena, dokud ji jezdec nezmění. Po zapnutí je motor nastaven do režimu OFF. Pro plnohodnotný start je ještě potřeba palcem pravé ruky zařadit některý ze tří nabízených jízdních režimů.

Reakce motoru na podnět od pedálů je okamžitá, ale vlažná. Ani na režim boost nevyrazí eReMko tak zostra jako někteří konkurenti. Vlažnější start nedokazuje menší celkový výkon motoru. Ten se ukazuje v prudkých stoupáních, kde předvádí oblíbenou disciplínu elektrokol prohrabování zadního kola při lehkém nadzvedání předního kola. V technicky náročných výjezdech je vlažnější reakce na pedál přínosnější než prudká reakce. Jezdec se tak může více soustředit na samotný výjezd. Krátký představec výjezdům zrovna nenahrává, ale to se dá kompenzovat zasunutím sedlovky hlouběji do rámu. Tím se sníží těžiště a uvolní se prostor pro zkrocení předního kola. V tento moment se ukazuje první nevýhoda ekonomického modelu. Pevná sedlovka si přímo říká o výměnu za teleskop. Spojením rozvážného nástupu výkonu s výbornými plášti Vigilante v šířce 2,65“ aspiruje Blizzard na krále výjezdů.

Po každém výjezdu zákonitě musí přijít sjezd, kde se ukazují kvality odpružení a brzd. Přední vidlice SR Suntour Aion i tlumič Deluxe fungují v překvapivém souladu. Citlivost obou pružících elementů je příkladná. Zadní stavba je tak citlivá, že by snad zadní kolo nerozbilo domeček hlemýždi. Průběh zdvihu mají také velmi podobný, jen vidlice je lehce progresivnější a nechává si cca 10 mm pro případ velmi krizového přistání. Tlumič se zastavuje zhruba na 3 mm od dorazu. Ač tlumení lze ladit jen pomocí pomalé expanze u obou prvků, tak funguje bez nutnosti dalších zásahů. Celkově je odpružení velmi aktivní a ve spojení s tlustými pneumatikami navozuje dojem vyšších zdvihů.

Nízký střed, krátká zadní stavba a nízko uložená baterie umožňují velmi dobrou ovladatelnost. Položenější úhel vidlice o 1° oproti standardnímu Blizzardu+ se projevuje pozitivně v rychlých sjezdzech a plynulých zatáčkách. Až při rychlých změnách směru jízdy jeví kolo neochotu měnit směr jízdy. Dopředná setrvačnost nedovoluje prudké změny směru jízdy. V serpentinách je elektrický Bizzard pomalejší než jeho kolega bez motoru. Zato táhlejší zatáčky řeže bez jakéhohokoliv zaváhání. Jistý podíl na tom nesou pláště od WTB dovolující velké náklony, bez náznaku nervozity. Nadbytečná kila se také projevují na skocích, kde musí jezdec vyvinout značné úsilí, aby Blizzarda dostal do vzduchu. Navíc aktivita tlumících elementů zdatně požírá všechny myslitelné odrazy.

Brzdy Tektro Orion 4P mají vlažný nástup, ale při větší síle na páce ukazují, že dva pístky navíc oproti standardu nemají na ozdobu. Při ostrém brzdění do zatáčky je znatelná menší tuhost přední vidlice. Také v rozbitém terénu začíná přední kolo lehce plavat. Zatímco pneumatika má přilnavosti dostatek, tak přední vidlice se kroutí jak had. Zásluhu na tom nese Q-lock 15mm osa boostového rozměru. Je s podivem, že výrobci nepoužívají již léty osvědčené 20mm osy používané v DH/FR segmentu, kde bylo počítáno s váhou kola kolem 20 kg, tak jako dnes váží e-biky.

Rock Machine potvrzuje, že šikovným rozložením hmotnosti se neduhy s ní spojené dají částečně zakrýt, ale v krizových situacích tato ukrytá hmota vyskočí na jezdce jako čertík z krabičky. Typicky při dobrzďování do zatáček, kde je najednou málo prostoru pro brzdění a ještě méně pro zatáčení.

V trialových pasážích se E8000 chová velmi nezáludně. Není nutné motor vypínat ze strachu, že přidá víc, než je třeba. Zde je třeba dávat pozor na škrtání klikami nebo i motorem o překážky. Motor sice nijak nevyčnívá z obrysu rámu, ale oproti klasice je přeci jen níže a blíž k přednímu kolu. Navíc střed je níž oproti klasickému Blizzardu o 5 mm.

V klasickém provozu se motor chová podobně jako ostatní motory, na hranici 25km/h se vypíná a zapíná s razancí podle zvoleného stupně. Shimano Steps nabízí tři stupně dopomoci. Některé konkurenční pohony nabízejí více stupňů, ale tři stupně se jeví jako naprosto dostačující počet.

Bleděmodrý ECO stupeň je poplatný názvu a šetří baterii. Výkon motoru nepřesáhne víc jak 50 %, ať se děje cokoliv. Zelený mód TRAIL je určen pro jízdu v terénu a občas si sáhne na maximum výkonu. Žlutý boost režim se snaží držet 25 km/h hranice, jak jen to jde. Určující parametr, jak velký výkon pošle motor na zadní kolo, je kroutící moment na pedálu spolu s kadencí. Pokud není na pedálu dostatečný kroutící moment, tak ani program boost nepošle na zadní kolo plný výkon.

U Blizzarda se osvědčil režim Trail, který má dostatek síly jak na zdolávání výjezdů, tak se chová kultivovaně při asfaltových přesunech v rychlostech kolem 25 km/h. Ovládací páčky si tak klidně mohly vyměnit funkci s tlačítkem pod displejem, kterým se přepínají zobrazované údaje a bylo využíváno výrazně častěji než změna režimu jízdy.

Při řazení se motor poslušně vypíná, jen občas při přeřazování na lehčí převod se ozve hlučnější zvuk od přehazovačky. To může být způsobeno tužším řazením, které mají na svědomí zřejmě úchyty bovdenu v rámu. Ve specifickém režimu jízdy, kdy kolo jede na hranici volnoběhu a lehkého zatížení, si motor občas lehce klapne, podobně jako se to děje u silničních kol, a to při jakémkoliv stupni dopomoci.

Dojezd Rock Machinu se během testu pohyboval od 40 do 90 kilometrů. Nejnižší hodnota byla naměřena při testování prudkých výjezdů s převýšením zhruba 1200 m s cca 20% zbytkem v baterii po dojezdu. Dojezd 90 km byl docílen na profilu trati s převýšením kolem 1000 metrů, kdy počítač hlásil dojezd 4 km v nouzovém ECO režimu. Volba jízdního programu nemá zásadní vliv na dojezdovou vzdálenost a pohybuje se v rámci 10 km. Nejzásadnější vliv mají nastoupané metry a váha jezdce. Při vybití baterie na hranici 20 % poslední políčko baterie zčervená a zazní akustický signál. Při vyčerpání kapacity zhruba pod 10 % se motor přepne do nouzového režimu ECO a ukazatel výkonu také zčervená.