TEST: Scott Ransom 910

V sedle

Hned při prvním nasednutí na Ransoma jsem se cítil jako doma. Dlouhý reach 445 mm (high verze) a výhled na přední kolo mi naprosto vyhovuje. Trochu jsem si jen doladil páčky brzd a ovládání TwinLoc. Twinloc je napevno spojen s ovládáním teleskopické sedlovky, a navíc integrován do objímky levého gripu.

Přiznávám, že mi prvních pár vyjížděk trvalo, než jsem si zvykl na ergonomii ovládání. Nejednou se mi podařilo místo spuštění sedla dolů přitvrdit tlumení, což v některých situacích nebylo příjemné. Obzvlášť před dropem, kdy mě to rozhodilo a nevěděl jsem, co mačkat dříve. Ale musím přiznat, že po pár hektických situacích jsem si zvykl a mé srdce se uklidnilo.

Sag jsem nafoukal kolem 30 %. Kolem píši záměrně, páč jsem Ransoma testoval prosinec/leden, kdy se teploty pohybovaly +10/-7°C. S každým testovacím kolem se snažím první šlapací metry absolvovat v plně otevřeném módu, abych zjistil, jak reaguje na moje podněty (Například u Maestra vůbec nezamykám).

Inu u Ransoma jsem se už po deseti metrech šlapání začal seznamovat s páčkou Twinlocu. V plně otevřeném módu se kolo značně pohupovalo. Kolu se nechtělo jít za pedálem a já měl pocit, jako když šlapu do slova na H. Při přepnutí tlumení do střední polohy Traction Control kolo rapidně ožije. Tedy jak mu jen dovolí 2,6" lepivé Maxxis DHFka jeho sjezdová geometrie.

Prostřední poloha Traction Control utne zadnímu tlumiči šukadráhu ze 170 mm na 120 mm a s tím se trochu zvedne střed a vzpřímí sedlový úhel. To má za následek pohodlnější stoupání a lepší odezvu na záběr do pedálu. Na asfaltových přesunech jsem palcem zamačkával spodní páčku TwinLocu až na doraz do polohy Lockout. Díky úplnému uzamčení kola byly asfaltové přesuny milosrdnější. 

Při stoupání do kopce byl Ransom dobrým, leč trochu pomalejším parťákem. Díky vzpřímenějšímu úhlu sedlové trubky šlapete více pod sebe, tím pádem účinněji při pohodlné pozici na kole. Pochválit musím zadní stavbu. Spolehlivě reagovala na změny terénu a dodávala zadní pneumatice grip. Přední pneumatika se od země začala odlepovat až v opravdu prudkém stoupání, kdy beztak většinou sesednete, páč převody ani nohy už nestačí.

Rám mi dopřával dostatek místa pro manévrování a vyrovnávání těžiště při zavřenějších zatáčkách. V pomalých záludných místech kolem pařezů nebo skalek se trochu nervozity objevovalo a člověk si musel pohlídat, aby zadní stavbu neobdařil nějakým tím šrámem. Po vyškrábání se na kopec, kdy mezitím rychlejší spolucestovatelé na “malých kolech” do sebe stihli nasoukat banán, jsem slavil své malé vítězství. Po pár prohozených narážkách typu, co jsi kde píchal apod., jsme se dostali ke sjezdu a tam jsem přišel ke slovu Já a Ransom. 

Na začátku seznamovačky s Ransomem jsem volil pozvolné plynulejší cestičky s občasným kořenem a nějakým tím kamínkem. Musím přiznat, že zrovna velká zábava to nebyla. Na těchto trailech jsem jezdil v prostřední poloze tedy Traction Control, která situaci trochu zachraňovala, ale přece jenom bylo cítit, že Ransom vyžaduje jízdu, co je více z kopce a pokud možno celá rozbitá. Po přepnutí do plně otevřeného módu kolo ztratilo elán a hodilo smutné oči jako ten můj čtyřnohý mazel, když držím v ruce kus šunky. Nebavilo to kolo a v závěru ani mě. V prostřední poloze TwinLocu je kolo pod vámi aktivní a vyžehlí vše, co mu přijde do cesty s tím, že když přijde čas šlápnout do pedálu, neprotestuje a jede. 

Z klidnějších cestiček jsem s Ransomem utekl na druhou stranu spektra mých testovacích trailů. Ty nabízejí o něco kratší svezení, ale za to disponují tím, po čem Ransom touží. Prudký sešupy, kořeny, kameny, dropy a skoky. Na kopci stačilo plně otevřít tlumiče a vrhnout se z kopce. Čím rychleji se jelo, tím byl Ransom spokojenější. Sto sedmdesát milimetrů zdvihu na mě působilo bezedným dojmem. Čím více bordelu, tím lépe. Co jsem velice uvítal, byla již zmíněná páčka měnící progresivitu tlumiče. Zadní odpružení jsem si na kopci dokázal během sekundy přizpůsobit danému trailu a díky tomu si ho naplno užít.

To, že bude kolo tuhé, jsem usoudil již dle masivnosti rámu. S první a s každou další jízdou mě v tom Ransom jen utvrzoval. Příkladně vedl stopu. Nikde se nic nekroutilo ani nepraskalo. Ostrý DHFka se zakusovaly do terénu a já se do kola mohl opřít. To, že se s Ransomem neotočíte na pětníku, je jasné. Je to velké kolo na devětadvácách. Takže na nějaké hopsání mezi kamínkama zapomeňte. U klasických zatáček ať klopených, nebo odkloněných, stačilo dát povel a Ransom okamžitě vykonal. Čtyřpístkové brzdy Shimnano XT M8020 s 203mm kotoučem na předním kole a 180mm na zadním mě bavily jemným a přesným dávkováním. Bez problému Ransoma vždy zkrotily.