TEST: Specialized Stumpjumper 15 Expert

Jízdní dojmy

Se sepsáním testu nového Stumpjumperu 15 jsem si dal docela na čas. Důvodů pro to bylo hned několik, ale tím nejzásadnějším bylo, že jsem si potřeboval na tento nový model v hlavě ujednotit názor, protože jakkoli jde stále o univerzální bike, podobně jako u jiných značek se i jeho další generace mírně posouvá a člověk si pomalu začíná klást otázku kdy se to zastaví a jestli vůbec?

Letní termín testování mi umožnil vzít patnáctkového Stumpjumpera do několika lokalit a vyzkoušet si s ním jak běžné jezdivé traily, tak i o něco drsnější terény.

Stumpjumper 15 se primární koncepcí posedu od svých předchůdců příliš neliší. Přiznám se, že právě nastavení posedu u posledních minimálně 4 generací je přesně podle mého gusta, to znamená, že je zde zkombinovaný nízko položený střed, rozumně dlouhý rám a výše položený kokpit, takže si člověk na kole připadá přirozeně a současně i díky nízkému těžišti bezpečně, zejména ve sjezdech.

Od počátku jsem dostal kolo s nejpoloženějším hlavovým úhlem, což mi vyhovuje. Přiznám se, že jsem neměl žádnou potřebu ho měnit, ačkoli je zde opravdu patrný položenější úhel vidlice, který v určitých případech přináší o něco línější ochotu zatáčet, ale to je zde kompenzováno kratší velikostí S4, která odpovídá v podstatě nejmenší použitelné velikosti pro mých 189 cm. Časem mám slíbeno, že bych se mohl svézt ještě na větší velikosti, abych si potvrdil moje zkušenosti s tím, že Specialized chytře volí dispozice svých velikostí tak, aby primárně nerozhodovala výška postavy, ale jízdní preference konkrétního majitele.

Výjezdy bike zvládá bez problémů, a to jak ty mírnější, tak i ty prudší. Kombinace kratšího rámu a položenější vidlice překvapivě nekomplikuje ani výjezdy prudších pasáží. Jediné, co jsem v těchto případech vnímal, bylo pohupování tlumiče. Opakovaně jsem si nejen ve výjezdech, ale i ve šlapavějších úsecích po rovných cestách ověřil, že je lepší v takovýchto případech pracovat s páčkou tlumení.

Obecně řečeno musím konstatovat, že Genie tlumič patří mezi špičku vzduchových tlumičů, které mají za cíl se svou charakteristikou odpružení blížit pružinovým tlumičům. Nadoraz ho jen tak nedostanete. Mně se to nepovedlo ani jednou. Pokud bych měl jeho chod porovnat s modelem Scott Genius, jehož charakter mám načtený díky tomu, že dlouhodobě používám, musel bych konstatovat, že je v první polovině zdvihu určitě o poznání citlivější, ale to se všemi jeho plusy i minusy, což znamená, že ve výjezdech vám sebere poměrně dost energie pohupováním, pokud ho nezamknete.

V sjezdech si to s ním ale opravdu užijete. Jeho fungování se projevuje tak, jako by měl více zdvihu než papírových 150 mm. Aktivní část zdvihu je tady o něco delší a konec s progresivnějším závěrem naopak kratší, takže pocitově požírá rychlé nerovnosti lépe, podobně jako enduro bike se 170 milimetrovým zdvihem. V podstatě bych jeho funkci přiblížil tlumičům, jako jsou Vivid nebo Float X2.

Další poměrně zásadní zkušenost jsem při testu udělal s novými kotoučovými brzdami Maven od Sramu. Když jsem psal článek o jejich představení, netušil jsem, jak moc jsou tyhle kotoučovky jedovaté. Na novém Stumpu jsem je měl možnost vyzkoušet poprvé v reálu, a jak jsem nevěděl, s čím mám tu čest, několikrát mě jejich brutální účinnost málem vytrestala. Jeden prst na jejich ovládání úplně stačí, ale musíte si dávat hodně pozor na sílu jeho stisku, protože obzvlášť, když vám v delším sjezdu vadnou ruce a začnete dostávat křeč do prstů, Maven teprve začíná být ve svém živlu a stačí mu opravdu málo pro to, aby okamžitě flekoval přední kolo a je jen na vás, jak tuhle situaci zvládnete.

Osobně si myslím, že na podobný typ kola pro běžné jezdce jsou takto ostré brzdy zbytečné. Na druhou stranu je dobré vědět, že Sram něco takového nabízí, protože pokud bych plánoval opravdu účinné brzdy, například na enduro ebike, asi bych neváhal a vybral právě Maveny.

Když už jsem u zkušeností s konkrétními komponenty, nesmím zapomenout ani na skvělou teleskopickou sedlovku. Nejenom že je její zdvih 200 mm naprosto dostatečný tuhý a přesně polohovatelný, ale doslova mě nadchla také ovládací páčka s pogumovanou styčnou ploškou, která krásně padne na palec a sedlovka se díky ní ovládá velice snadno a přesně. Dalším detailem, který pak ještě stojí za zmínku, je pogumovaná šroubovací koncovka spodní části sedlovky, díky které ji dokážete snadno povolit a sedlovku následně servisovat.

Asi nejslabším místem ve výbavě kola budou samotná zapletená kola. Přiznám se, že za 180 tisíc bych čekal alespoň základní karbonové výplety, ale rozumím tomu, že si Specialized musel nechat prostor pro další tři vyšší specifikace, které jsou s cenami ještě o poznání výše.