TEST: Superior XR 9.5 GR

Jízdní dojmy

Praktickou část testu pro vás máme tentokrát od dvou lidí, kteří měli možnost testovat při zcela jiných příležitostech dva různé modely nového XRka. Nejdříve se vrátíme zpátky v čase, kdy měl možnost Kuba otestovat nejvyšší "silniční" specifikaci XR 9.8 GF loni v Belgii u příležitosti gravelového mistrovství světa, a pak se Peťan svěří se svými zážitky, které nabral během zimního testování gravelového provedení XR 9.5 GR.

XR 9.8 GF v rukách Jakuba Jirků

Jakmile vezmete kolo do rukou, překvapí vás, jak je to parádně lehký gravel. Skutečně máte pocit, že sedáte na lehkotonážní silničku. Superior naštěstí nepřišel s žádným složitým systémem uchycení sedlovky, imbus je schován na dolní straně horní rámové trubky, takže není třeba bojovat se speciální vložkou. Řídítka mi hned sedla s docela přiměřeným dropem. Jenom pozor – i tady jsme měli silniční rodla, což s sebou nese hezky po staru rovné, úzké berany. Náš model měl i páky dle módy dnešních světových silničářů lehce zatočené dovnitř, takže o aerodynamiku nebyla nouze.

Hned po nasednutí zavládla velká spokojenost. Při prvním našlápnutí je znát, jak gravel lehoulince tančí, jako kdyby to byla ta nejlehčí silnička. Po výjezdu kratičkého kopečku se cesta zlomila do mírného sjezdu. Posed, pár aerodynamických prvků a tuhost rámu způsobují, že hned vyrazíte čtyřicítkou. Na trati MS se našlo dost úseků, kde rovná cesta mírně klesala, a tahle vlastnost kola může být klíčová.

Silniční specifikace rámu určitě přináší obavy, jak na tom bude kolo v zatáčkách v terénu. Superior má naštěstí krátkou geometrii, a tak testované M (rám 54 cm) bylo dostatečně mrštné. V extrémnějším terénu by mohly trochu limitovat brzdy, protože silniční Ultegry mají jen 140mm kotouče.

Silniční rám nepromíjí. Amatér si na rozbitých cestách musí vyhrát s tlakem v pláštích. My jsme naštěstí měli možnost jezdit rovnou na bezdušovém provedení. Tlak pod dva bary je ale jen pro fajnšmekry, protože pláště se začínají na asfaltových točkách žvýkat.

Celkově lze model Superioru 2025 považovat za jeden z nejrychlejších gravelů, co jsem zatím měl možnost sedlat. Díky tomu, že Superior přichází se zajímavějšími cenovkami než elitní výrobci, může se stát dobrou volbou i pro závodníky. Nejde o žádné hi-tech kolo, ale svoji práci odvede bezpečně.

XR 9.5 GR v rukách Petra Bureše

Musím říci, že už při vyndavání kola z obrovské krabice, ve které mi testovací kola chodí a ve které je kolo kompletně složené – stačí jen otočit řídítka, poladit nastavení hlavovky a máte hotovo – mi přišlo, že kolo není úplně nejlehčí, a to i přesto, že jde o karbonový gravel. „Zdání klame. Jsou tady širší pláště, tak to prostě musí být o něco těžší,“ říkal jsem si v duchu a vážení odložil na později.

Do testu jsem dostal XL velikost, která odpovídá výšce rámu 58 cm, byť je zde délka sedlové trubky kvůli slopingu jen pouhých 522 mm. To mimochodem znamená, že i u druhého největšího rámu v nabídce musíte mít sedlovku pořádně vysunutou, a tím pádem zde hraje velkou roli také to, jak je sedlovka pod vámi schopná pracovat.

Zpočátku jsem se bál stovkového představce, ale nakonec jsem musel zkonstatovat, že posed je vyvážený a vůbec ne nějak extrémně silničně položený, čehož jsem se obával. Svou roli tady hraje právě XL velikost, která nabízí poměrně dlouhou 180mm hlavovou trubku, což dělá na gravelu nadstandardně vysoký stack 601 mm. Prostě posed, na který jsem si okamžitě zvykl a nemám mu moc co vytknout.

Druhou důležitou věcí, která mě u tohoto gravelu zajímala, byla jeho ovladatelnost. Shodou okolností jsem měl souběžně s tímto štěrkoletem ještě možnost testovat nový závodní Checkmate od Treku a musím říci, že co do ovladatelnosti a schopnosti kola zatáčet, rychleji měnit směr jízdy nebo naopak ve vyšších rychlostech prolétat táhlé zatáčky, je na tom Superior skvěle.

Projev kola je stabilní, a přitom se díky kraťoučké zadní stavbě skvěle a snadno ovládá. Delší představec posouvá ve výjezdech těžiště více dopředu, ale nijak to přitom nelimituje jízdní pozici.

Ano, při opakovaných změnách rychlosti a potřebě akcelerovat je jasně cítit rozdíl mezi hmotností rámu a především zapletených kol, která jsou o poznání méně agilní než u čtyřnásobně drahého Treku. To je ale věc, se kterou je třeba počítat – ušetřené sekundy a watty v cyklistice něco stojí. Pokud potřebujete výkonnostní bike, musíte počítat s tím, že budete muset ještě pár desítek tisíc našetřit alespoň na lepší výplety.

Jinak, když už jsem u těch kol, pláště Schwalbe zvolil Superior poměrně konzervativně, vzhledem k tomu, co by si mohl dovolit, kdyby se chtěl trošku víc odvázat. G-One Allround, jak už název napovídá, je univerzál, který vás na silnici nebude příliš brzdit, ale v terénu, zejména v podzimně-jarním období, budete muset být neustále ve střehu, aby vás mazlavé bláto nebo nacucaná louka nevytrestaly. Osobně bych se v tomto případě přikláněl k o něco drsnějším vzorkům plášťů, protože kdo chce drtit více silnice, sáhne po dvoupřevodníkových GF specifikacích, kde dostane ideální pláště na silničku. Tady bych se nebál zariskovat klidně s nějakými trošku víc ošpuntovanými pětačtyřicítkami, ať to má trochu říz.

Co se týká pohodlí, resp. komfortu, tak tady hraje poměrně velkou roli kombinace nových horních vzpěr zadní stavby, výrazně v dolní části profilovaná sedlová trubka a karbonová sedlovka. Jasně, nebavíme se tady o nějakých 3 cm zdvihu jako například u minulý týden představeného Topstone, a rám není tak aktivní ani jako Checkpoint od Treku. To jsou ale modely, jejichž rámy v sobě mají cizí tělesa, která jim pomáhají s odpružením, zatímco Superior stojí z tohoto pohledu na klasickém kompaktním karbonovém rámu bez přidaných lamel, čepů nebo elastomerů. A jako takový funguje skvěle. Když se během jízdy zaměříte na to, jak pod vámi sedlovka pracuje, okem to na první pohled uvidíte, což znamená, že to samozřejmě budete cítit i během jízdy – a to i ve chvílích, kdy se na to nebudete vůbec soustředit.

Samozřejmě že oproti předchozí generaci hrají, co do komfortu, nemalou roli také širší pláště, které přidávají dalších pár milimetrů vzduchového polštáře. Takže za mě je posun jasně patrný a jde přesně tím směrem, který od gravelu očekávám.

Poslední malou výtku bych měl ke kokpitu. A vlastně je to podobná výtka jako u plášťů. Když jsou GF modely optimálně osazeny pro silničáře, uměl bych si zde představit nějaký výrazně gravelovější kokpit – a to jak co se týká šířky, tak profilu a geometrie řídítek s menším dropem, které by pomohly více a lépe oddělit GR od GF modelů a k jednopřevodníkovým pohonům nabídly i více "ebikový" úchop.