TEST: Trek Crockett 7 

Tvrďák se vším všudy

Na test cyklokrosového kola jsem se opravdu těšil. Tento typ kola v mé pomyslné bike garáži stále schází. Již několik let však hledám důvod k jeho nákupu. Teď si uvědomuji, že je tomu přesně rok, kdy jsem měl k dispozici karbonovou krosku Trek Bone, kterou jsem si velmi rychle oblíbil. Dnes u mě doma karbon střídá dural.

Velikost 61 je pro pořádně narostlé jezdce. Naštěstí se na kolo dokážu poskládat, i když cítím, že to není úplně ideální. Po pár kilometrech si to ale sedne, tak je to u mě téměř vždy. Takže neřeším velikost, ale jízdní vlastnosti.

Sakra, kde je Isospeed?

Co se to děje? To kolo neskutečně tancuje. Co dělám špatně? Snažím se s kolem rychle sžít a pochopit, co ode mě Crockett chce. Vzpomněl jsem si na odpověď Fabiana Cancellary, jestli mu jízda na kostkách během téměř 240 km není nepříjemná. Fabian na to: “Když jedete stále padesáti kilometrovou rychlostí, tak jedete jen po vrcholcích, takže máte pocit, že jedete jako po hrubé silnici. O kostkách de facto nevím.” Jak jednoduché!

Snažím se tedy v sobě alespoň část Fabiana probudit. Řadím o dvě kolečka těžší převod a z příjemné zimní vyjížďky odpočívající přírodou se rázem stává simulace závodu. Nejsem cyklokrosový závodník, ta doba už je dávno pryč. Tak jako v předešlém roce, tak i dnes v Crockettovi hledám partnera na pohodové vyjížďky podzimní/zimní přírodou, kdy se na silnici ani na bajku moc nedá. Ale Crockett s mými představami nesouhlasí. Je to závodní kolo, které od vás bude očekávat závodní nasazení. Tuhost duralového rámu je nekompromisní, nic na tomto faktu nemění ani pokus s prohnutými zadními vzpěrami, které by měly alespoň z části pohlcovat nerovnosti.

To, že je kolo určeno pro agresivní styl jízdy, potvrzuje i jeho sportovně střižená geometrie. Se stejným způsobem, jakým Crockett akceleruje za každou zatáčkou, reaguje i na moje podněty při změně směru jízdy. To, co mě osobně opravdu na duralovém Crockett schází, je tlumící elastomerový systém Trek-Isospeed.

Se silničními sadami Sram mám dost osobních zkušeností. Vždy jsem byl ohromen přesností řadícího systému a jeho promyšleným ovládáním, které Sram řeší pouze jednou páčkou pro přeřazení nahoru i dolů. V terénu mi to ovšem moc praktické nepřišlo. Nejednou jsem si nechtěně přeřadil na těžší převod místo na lehčí. Praxe dělá mistry. Mít dostatek času, jistě bych si systém lépe osvojil. 

Někdo možná bude váhat, jestli si vystačí s kombinací převodů 1x11 (Crockett 7 disponuje 40 zuby na převodníku a kazetou 11/36) s tím, že je použitá standardní kazeta s pastorkem od 11 zubů, nebo zvolí 1x11 s nejmenším pastorkem s 10 a největším se 42 zuby, popřípadě půjde do “silniční” kombinace 2x11. Je to samozřejmě na zvážení. Pro jízdu v terénu šotolina/asfalt je systém 1x1 naprosto vyhovující, alespoň za mě. V případě, že by převažovalo využití kola i pro jarní objemové tréninky, je rozumnější zvolit kombinaci 2x11 s jemnějším odstupňovánim kazety.

Od řadící páčky je velmi blízko k brzdové, která z mého pohledu velmi krátkým krokem ovládá brzdový systém. Pro Sram typická gumovitá charakteriska stisku nechybí. Stejně tak i hlučnost při brzdění, když jsou kotouče mokré. Nicméně dávkování brzdné síly je nastaveno dobře. Když jsem neměl v úmyslu brzdit smykem, při běžném dobržďování před zatáčkou se mi to nikdy nestalo. Mimo nepříjemného kvílení brzd za mokra si jezdec bude muset ještě zvyknout na neustálé zvonění brzdových hadiček v rámu. Nedokázal jsem totiž přijít na to, jak by tuhle vlastnost šlo snadno odstranit.

Správná volba zapleteného setu kol pro závodní kola je velmi důležitá. Podle mé zkušenosti, které jsem s Crockettem získal, není volba kol Bontrager Paradigm Comp vůbec špatná. Kombinace širšího ráfku a velmi pevného výpletu jen těžko nachází limity. Váha je také velmi slušná (1 675 g). Navíc možnost použití pláště až do šířky 2.4” nabízí další využití kol jako záložní rezervu pro horské kolo. Osobně bych kola ihned přestavěl na bezdušovou verzi a zbytek výbavy ponechal bez změny. A pak tradá to terénu!