TEST: Trek Procaliber 9.9 SL

Jízda

Trek Procaliber 9.9 SL byl pro mě nečekaným překvapením, které mi zpříjemnilo poslední teplé letní dny letošní sezony. Otestovat si top model v nejvyšší výbavě a ještě k tomu úplnou novinku, je vždy vzrušující. Neztrácel jsem proto čas zbytečným přemýšlením o tom, jak se asi nový Procaliber bude v terénu ovládat, nebo jaké možnosti v sobě skrývá systém IsoSpeed. Bez váhání měním pohodlné domácí tepláky za závodní XC komplet a vyrážím do terénu.

Krátký asfaltový přesun na první lesní pěšinu mi vnucoval myšlenku, že to s mojí kondicí není zas tak zlé. Lehkost, s kterou jsem roztáčel kola nového Procalibru, by očarovala každého, to je jisté. Tuhý asymetrický rám a lehká karbonová kola si neponechávala nic pro sebe a všechnu mojí energii přenášela bez jakékoliv prodlevy. Se stejnou lehkostí a pocitem jedné výkonnostní třídy navíc jsem se pohyboval i v terénu. Ale co jiného od kola, které patří do špičky ve své třídě, očekávat. Když si to člověk uvědomí a této skutečnosti přivykne, začne konečně vnímat i jiné vlastnosti, kterými kolo disponuje.

Isospeed, ano, zde je jasný rozdíl od konkurence. Systém, který je přenesen ze silničního modelu Domane posouvá model Procaliber do středu hledáčku všech maratonců a XC jezdců. Jezdců, kteří uvítají více pohodlí, ale klasický celoodpružený bike nevyužijí.

Jak tedy celý systém funguje v praxi? Přesně tímto směrem se přesunula moje koncentrace ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že na zvýšení mojí výkonnosti měla vliv dynamika kola. Zamířil jsem tedy více mezi kořeny, zasedl sedlo celou vahou a nechal vše pouze na sedlovce a jejím průhybu ohraničeném flexibilitou materiálu. Volně ložená sedlová trubka a elastomerový tlumicí segment pobírá vše, co je v jejich schopnostech a k tělu nepouští ty nejhorší rázy. Zbytek je ponechán na schopnostech samotného pilota.

Srovnávat Isospeed s podobným systémem Soft-tail nebo s odpruženou zadní stavbou nelze. Na lepší trakci zadního kola Isospeed nemá vliv, kolo si poskakuje stejně jako na klasickém hardtailu. Hlavní devizou jemného propružování sedlovky je navýšení vstřebávání drobných nerovností při dlouhém šlapání v sedle, tzn. omezení nutnosti jízdy ze sedla, a tím oddaluje únavu, která se většinou projevuje v podobě bolesti zad a nebo nástupu křečí. Závodníci určitě ocení, že Isospeed nemá žádný vliv na akceleraci kola, která je silně návyková.

Výbavička bez kompromisů

Řazení Shimano XTR. Vidlice Rock Shox RS-1. Lehká 1 450g vážící kola DT Swiss XMC 1200. Kokpit Bontrager XXX Carbon. Je potřeba něco měnit? Troufám si říct, že určitě nikoliv.

Rock Shox RS-1 vybočuje z řady XC vidlic svou obrácenou konstrukcí Up Side Down, pokud vynecháme Leftynu od Cannondale. Jednou z mála slabin technologie USD je tuhost v krutu. Rock Shox tento deficit řeší 15mm osou Maxxle Ultimate a dá se říci, že jistota vedení předního kola je na podobné úrovni jako jiné XC vidlice (snad jen Lefty vykazuje jistější vedení pozn. redakce).

Malé nerovnosti RS-1 zpracovává velmi dobře, kamínek po kamínku si vyzobává bez viditelných obtíží. V této disciplíně nebude mít mezi klasickými vidlicemi mnoho konkurentů. Průběh pružení je progresivní a k mechanickému dorazu se za dobu testu vůbec nedostala. Naopak přibližně 15 mm zdvihu si nechávala na horší časy, které v dané kategorii XC/marathon těžko nastanou. To je trochu na škodu, když přihlédneme k faktu, že pracuje se zdvihem 100 mm.

Řazení XTR ve složení převodníku s 32 zuby a kazety 11-40 je ryze závodní. Jezdci nedisponující potřebnou watáží brzy narazí na své maximální limity. V tomto případě Sram s rozsahem kazety 10-42 má jistou výhodu. Naopak jemněji odstupňovanou jedenácti rychlostní kazetu Shimano s velmi přesnou indexací zvoleného převodu a navíc s možností odřazování o dva pastorky najednou ocení jezdci s více závodními ambicemi.

Lehce za očekáváním pak podle mě zůstávají brzdy XTR. Mají měkčí krok a subjektivně slabší výkon ve srovnáním s modelem XT, který je jakýmsi současným etalonem na trhu. Otázkou je, do jaké míry za to mohou malé 160 mm kotouče...