TEST: Tři trailoví pevňáci - díl 2. jízda

Na úvod nejprve krátká rekapitulace. V redakci se nám sešly tři novinky, které představují moderní pojetí hliníkového hardtailu, vybaveného vidlicemi s vyšším zdvihem a čistě trailovou geometrií rámů. Ani v jednom případě zde nechyběla teleskopická sedlovka a spolu s ní i řádně drsné a široké pláště.

Během několika týdnů testování jsme měli možnost biky důkladně prověřit v různých podmínkách. Sucho, bláto, sníh i čerstvá hrabanka prozradily, jak se to které kolo chová v různých situacích i to, jak je zvládají jeho komponenty.

Zajímavé bylo, že každý z výrobců nabízí tak trochu jiný stroj. Jasně, řeknete si, že trailový hardtail může být jen jeden, ale až v okamžiku, kdy máte v jednu chvíli k dispozici tři biky najednou a můžete je zkoušet na jednom místě, za stejných podmínek, tak mezi nimi dokážete najít i poměrně malé rozdíly, které byste jinak zřejmě neměli šanci rozeznat.

I tady, nebo možná právě tady, pak platí, že celkový dojem z kola zdaleka neurčuje jen výbava nebo jen samotný rám, ale je hodně důležité, jak bike působí jako celek a jak se dokáže poprat s rozličnými nástrahami, které před něj postavíte. Takže směle do toho, tady jsou jízdní dojmy a zkušenosti s trojicí hardtailů od Canyonu, GT a Meridy.

Canyon Stoic 4

Tohle kolo je ze všech 3 testovaných nejvíc “enduro” má nejpoloženější hlavový úhel a celkově si říká o nejagresivnější jízdu.

Představení Canyon Stoic 4

Všechna kola jsem testoval v podobných podmínkách a Stoic je dost dravý. Rovnou musím vychválit volbu plášťů Schwalbe Magic Mary vpředu a Hans Dampf vzadu. Měkká směs držela úplně všude a pláště naprosto excelovaly v jakémkoli terénu, i na totálně promoklém blátivém povrchu. Stoic je nejvíce jezdivý z kopce, bohužel se to ale trochu podepisuje na jeho vlastnostech při jízdě do kopce. Oproti GT nebo Meridě se ale plahočí, cesta na něm zdaleka tolik neutíká a v prudších výjezdech měl občas i tendence stavět se na zadní.

Naopak ve sjezdu je Stoic nástroj na opravdovou zábavu. Sice občas zamrzí delší rozvor, kvůli kterému se hůře dostáváte například do manuálů, ale není to nijak velký problém. Je potřeba jen trochu víc zatáhnout za řídítka.

Jinak do klopenek se skládal Stoic téměř sám. Měl jsem pocit, že to je dokonalá symbióza. Klopenky, kořeny, kameny nebo namrzlý povrch, Stoic vás v tom nenechá. I na skocích kolo působí stabilně a nemusíte o sebe ani o něj mít strach.

Hodně dobrá je taky tuhost rámu, kolo se nijak nekroutí, všechno drží tam, kde má. Mírnou výtku bohužel musím mít k brzdám Sram Guide T, nejsou to brzdy na kolo s 29 palcovými koly na ježdění rychle. U jednodušších pasáží dostačují, dojde-li ale na něco většího, člověk by byl rád alespoň za vyšší model R.

Vidlice Rock Shox Pike asi nemusím nijak moc popisovat. Chod naprosto plynulý a žehlí krásně i menší nerovnosti. Jenom je dobré časem přidat nějaký ten token, pokud jste častěji ve vzduchu.

Závěrem

Stoic je úžasný, z kopce hravý, nemusíte se na něm vůbec bát, do kopce je ale občas línější než klasické XCéčka, ale to mu dokážete odpustit. Taky bych řekl, že je míň pohodlný. Naopak se ale vůbec nebojí ostřejších trailů nebo skoků. Pokud tedy hledáte zábavné kolo pro jízdu hlavně z kopce dolů, Stoic je model pro vás.

Merida Big Trail 600

Merida je z testovaných kol taková střední cesta. Na mě působila jako nejvíc univerzální z testované trojice. Vzhled a barvy jsou tady asi hodně individuální, ale krom zeleno-červené varianty je k dispozici i černá, takže cajk.

Představení Merida Big Trai 600

Merida má první zkušenosti s kolem v této specifické kategorii a musí se nechat, že se tenhle bike Meridě povedl. Geometrie je vyvážená, na kole se jede skvěle z kopce i do kopce. Dvanáctkové Shimano Deore je naprosto skvělé v porovnání se Sramem NX. Vidlice Marzocchi je úžasná. Nastavení komprese je velmi citlivé a vidlice je celkově nejlepší ze třech testovaných kusů v rámci tohoto testu. Za ni dostává Merida velké plus.

Co se geometrie týče, jak jsem říkal, kolo jede svižně do kopce i dolů z něj. Není ideální na nějaké šílené rychlosti nebo opravdu velké skoky, ale to od něj asi ani nikdo nečeká. Ovšem když už se o tom bavíme, tak ve vyšších rychlostech a napálení do klopenky mělo kolo tendenci malinko se kroutit. Nic hrozného, ale asi výsledek těch na oko docela úzkých trubek. Akorát krátká zadní stavba je přívětivá pro zavřené klopky a jak dělaná i pro manuál.

Co bohužel opět kolu musím vytknout, jsou brzdy. Shimano dvoupístkové opravdu nestačí. Na druhou stranu tu najdete úžasnou vychytávku. Kolo má pod sedlem uchycený v gumovém pouzdře základní multiklíč, který jsem měl sám možnost vyzkoušet. Je fajn, že ho máte u sebe, nedá se zapomenout, tedy pokud doma nenecháte sedlo :-).

Závěrem

Celkově je kolo skvělé, jede svižně z kopce i do kopce, po rovině, prostě všude. Nebojí se ostřejších pasáží ani menších skoků. Je to prostě ideální kolo na to české trailové ježdění. Osobně ho hodnotím jako nejuniverzálnější z testované trojice.

GT Zaskar LT Expert

GT jsem nechal nakonec, jedná se za mě asi o nejjezdivější kolo, exceluje ve výjezdech, kde je prostě famózní. Osazení je bohužel spíše průměrné, ovšem jednu věc musím vyzdvihnout a to je sedlo a gripy od značky Fabric. Tak pohodlné držení a sezení dostanete málokde. I samotné kolo, resp. jeho geometrie nabídne velmi pohodlný posed. Opět jsou zde stejné brzdy jako na Meridě a opět tedy stejná výtka: brzdy jsou slabé, a tedy hodné výměny.

Představení GT Zaskar LT Expert

Jak jsem již zmínil, bike je nejlepší do kopce. To ovšem absolutně neznamená, že by nebyl dobrý z kopce. Kolo je svižné a díky 29” kolům toho hodně přejede. Je tuhé, jeho rám se nekroutí, jen je oproti ostatním o trochu vyšší a díky tomu má člověk pocit menší stability a vyššího těžiště při prudkých sjezdech.

Vidlice Rock Shox 35 nenadchne, ale ani neurazí. Faktem je, že výraznější progrese jí prostě chybí. Sram NX je taková klasika velké spousty kol. Rozhodně není srovnatelný s konkurenčním Deore od Shimana, a to nejenom menším rozsahem převodů, ale také chodem a vůbec fungováním řazení, ale tady fungovalo obstojně a nikde mě vysloveně nevypeklo.

Tohle kolo bych nejvíce doporučil asi na delší výlety a pro lidi, kteří chtějí, aby cesta pořádně odsýpala. Celkově bych ho hodnotil jako nejpohodlnější nebo v kontextu testované trojky jako nejvíc X-Country.

Závěrem

Závěrem bych to ve stručnosti zhodnotil tak, že Canyon nabídne nejmíň pohodlný posez, ale zároveň je nejjistější ve sjezdech. Merida je střední cesta, trochu toho, trochu onoho - je skvěle namixováno. No a GT je nejpohodlnější a současně i závodně jezdivé kolo z trojky testovaných.

A co vy? Máte doma podobný bike, nebo uvažujete o jeho pořízení? Co je pro vás při koupi takovéhoto biku prioritou?