TEST: Wilier 101 FX

V sedle šlapacího Ferrari

Nadpis berte pochopitelně s rezervou, ta rudá barva mně vozy stejné země původu tak nějak evokuje. A je to i díky chuti po rychlosti. Na dnešní poměry možná lehce nataženější posez, užší řídítka (720 mm) a velmi kultivované odpružení sportovního zdvihu mi spolu s tou barvou Ferrari připomíná. Wilier 101 FX není žádný drsňák do bike parku, ale pokud půjde o minuty a vteřiny, je připraven na každou výzvu.

Kolo přišlo zcela nové. Lehké doladění řazení, kontrola všech spojů, obligátní nastavení pozice v sedle a tlaků v pružících jednotkách a může se vyrazit do probíhající zvláštní zimy. Zatímco loni touto dobou jsem se již několikátý týden proháněl na Křivoklátsku zasněženou krajinou, momentálně se tu střídá bláto se sněhem a kluzkým ujetým povrchem.

Vypadá to, že „Jižana“ to nerozhodilo. Od prvních kilometrů se mi potvrzují dvě věci. Tou první je vyhraněné zaměření pro XC a maraton „stojedničky“ a tou druhou, jak mám rád brzdy od Shimana. Od prvních kilometrů fungují XT naprosto luxusně a já shledávám, že proti velmi dobře fungujícím Deore na vlastní biku je stále možnost se posunout v dávkovatelnosti a maximální síle. To ale na okraj, abych nezapomněl pochválit volbu komponentu pro zastavení.

Odpružení nechávám na prostřední poloze. Posun jak k zavření, tak plnému průchodu pohodlí je jasně znatelný. Zadní stavba se chová kultivovaně. Pochopitelně že záleží na individuálním nastavení, ale svým projevem patří k těm pohodlným v dané kategorii.

Pokud se zadíváte níže do popisu geometrie, musí znalé oko postřehnout, že parametry rámu v oblasti geometrie jsou malinko za současným trendem. Přestože by mohl být hlavní trojúhelník rámu trochu delší, zadní stavba trochu kratší, ono to funguje velice dobře a měnil bych pod dojmem zkušeností jen řídítka 720 mm široká za 750 – 780 mm. Stejně tak tomu je s úhlem hlavové trubky zde 70 stupňů, dnes je běžných 69. Ale machroval bych, kdybych tvrdil, že to poznám.

Možná právě pro delší zadní stavbu stoupá Wilier naprosto s přehledem a nejeví náznak zvedání se na zadní a spolupráce s jezdcem směrem vzhůru je příkladná a záleží jen na terénu a pilotovi, jaký režim tlumiče mu povrch dovolí. Jak už jsem psal, páčka tlumiče je velmi dobře dostupná, což potěší, když chybí dálkové ovládání. To naopak nechybí vidlici Fox. Funguje parádně, o tom žádná, ale trčí na řídítkách a napomáhá jejich přeplněnosti a práci s jejich alternativním úchopem. Raději bych snad měl zavírání na korunce vidlice.

Po rovině jednička. Žádné rozčilující pohupování, dostatečné pohodlí. A kdo si kupuje fulla, aby jej vozil deaktivovaného, tak si přijde zavřením odpružení na své.

Směrem z kopce se dá zažít i lepší zábava na zdvizích s XC hodnotou 100 mm, ale mít lehce širší řídítka a kratší představec, neřeknu ani Ň.

Velkou neznámou pro mě byla zapletená kola Mavic Crossmax Elite, která byla obuta do plášťů téže značky, modelu Pulse Pro 29x2.25 (tubeless ready). Zapletená kola s designem podobným mnohem dražším Crossmaxům, na jejich tuhost nedosahují, ale poskytují dobré jízdní vlastnosti a solidní váhu. Plášť Mavic Pulse Pro je pak zástupce XC univerzálů a jeho výrazný středový pás je náznakem toho, že to žádné lepidlo proti rychlosti nebude. Překvapila mě udávaná šíře 2,25“. Konkurenční pneumatikáři s touto hodnotou umějí větší balóny, zde takový XC standard. Pokud by na plášti stálo 2,1“, věřil bych tomu více. Jízdní vlastnosti ale jisté a čitelné a první zkušenosti s plášti Mavic pozitivní.