TEST: Wilier Urta Max SLR

Jízdní vlastnosti

Jak bývá mým zvykem, v úvodu této části se napřed zmíním o fungování jednotlivých komponentů, kterými bylo kolo osazeno, a poté přejdu ke kolu jako celku, neboť rám je to, co nejvíce ovlivňuje celkové jízdní vlastnosti.

Za volbu komponentového mixu pro toto kolo mohu lidem z Wilieru poslat jen dobré hodnocení. Bezdrátové elektronické řazení Sram Eagle AXS v jeho poslední verzi T-Type prostě funguje skvěle, a to bez ohledu na to, zda se jedná o “základní” verzi GX, nebo tu nejvyšší řadu XX SL. Prostě a jednoduše, v této oblasti Sram opravdu nemá v tuto chvíli konkurenci. Rovněž tak dvoupístkové brzdy Shimano XT v kombinaci s kotouči 180 a 160 mm plní svoji službu perfektně.

Velkou neznámou pro mě byla karbonová zapletená kola Miche, se kterými jsem se setkal poprvé. Po stránce jízdních vlastností ale kolo doplňují víc než dobře a ráfky s vnitřní šířkou 28 mm v kombinaci s obutím šíře 2,35” dodávají dobrý komfort a grip. Kola jsou rovněž velmi slušně tuhá. Co jsem ale testem nemohl ověřit, je jejich případná dlouhodobá životnost či odolnost výpletu nebo karbonového ráfku proti nějaké opravdu slušné a dobře mířené ráně.

Jediným slabším místem na straně komponentů byla teleskopická sedlovka, spíše ale z toho důvodu, že na XC kole jsem již asi 5 let zvyklý na zdvih 120 mm. Zde o pouhé 2 cm méně bylo až příliš výrazně znát, a když jsem Wiliera zahnal do extrémnějších situací, pocítil jsem, že sedlo je až příliš blízko partiím, kde jej opravdu mít nechci.

Jako ne úplně šťastnou vidím rovněž tovární montáž páčky teleskopické sedlovky na pravou stranu. Nicméně její přehození na levou stranu je opravdu velmi jednoduchou záležitostí. Překvapivě dobře si vedlo i odpružení od RockShoxu, u kterého mně osobně vadí až přílišná progresivita, kdy je velmi těžké zejména z vidlice vydolovat plný zdvih. Nový SID Ultimate, který byl osazený na testovaném kole, však fungoval (se vzduchovou komorou bez tokenů) velmi dobře v celém rozsahu zdvihu. Příjemná práce je i s třípolohovým otočným lockoutem Twistloc. Pamatuji si jeho dvě první verze, které nepovažuji za úplně povedené, nicméně ta aktuální funguje opravdu skvěle.

No a nyní tedy doplním, jaké jízdní vlastnosti dodává kolu samotný rám. Vždy, když mám možnost testovat nějaké kolo, nejdříve se na něm projedu a až poté se dívám do specifikace na geometrii. V případě Wilieru Urta Max SLR na mě nečekalo žádné překvapení. První testovací jízda mi ukázala, že kolo je velmi dobře ovladatelné a dostatečně tuhé.

Geometrie jde moderním trendem s položenějším hlavovým úhlem, delší horní rámovou trubkou a krátkou zadní stavbou. I když italští inženýři sledují módní trendy, spíše se drží konzervativnějšího stylu a nezacházejí tak daleko, jako některé konkurenční značky. Ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu říct, že je to dobře, nebo špatně. Italy zvolená geometrie dodává kolu jízdní vlastnosti, které pro naprostou většinu jeho budoucích majitelů bohatě stačí. Tak proč se vlastně pouštět do nějakých průkopnických metod?

Zadní odpružení fungovalo perfektně při 25% sagu a pobíralo i drobné nerovnosti. Zároveň, byť jsem se o to snažil, jsem v testu nedostal žádný brutální bottom-out. I u Wilieru Urta Max SLR jsem si oblíbil prostřední polohu, která je velmi příjemná při jízdě v sedle na nezpevněném povrchu, kdy pod vámi kolo příjemně ztuhne, zároveň je ale stále dostatečně pohodlné. Při plně uzavřeném módu, který jsem v podstatě používal pouze při jízdě ze sedla, je z kola stroj tuhý jako kámen.

Hmotnost testovaného kola byla 11,7 kg bez pedálů. Vzhledem k osazení a ceně se dají najít kola, která budou o něco lehčí, ale také stroje o něco těžší. I zde prostě Wilier nabízí rozumný kompromis.