TEST: Yeti SB 130

Jízda je návyk

Pomalu si na to začínám zvykat. Ano, samozřejmě že se bavím o novém stylu designu, resp. geometrie, který s sebou přináší specifické jízdní vlastnosti, ale také prvotní pocity z kratšího kola, než ve skutečnosti opravdu je.

Stotřicítka na první pohled nevypadá jako úplně vyšvihaný bike. Hodně bude také záležet na tom, jaké pro ni ve finále zvolíte obutí, protože s úzkými plášti si dost dobře dokážu představit i nějaký ten maratónek, zatímco s traktorama bude schopná se zakusovat i do drsného lesního terénu.

Výjezdy s jistotou

První zabrání do pedálů spojené s tradiční stoupací stojkou mi dokazuje, že je systém odpružení naladěn tak akorát pro tuhle kategorii. Zhoupne se jen opravdu neznatelně a spíš než by se snažil ubrat vám energii při šlapání, snaží se vám ji ušetřit tím, jak polyká terénní nerovnosti. Ideální do kořenitých stoupáků, kde je za mokra potřeba soustředit se spíš na optimální trakci zadní pryže s podložkou, abyste zbytečně neprotočili kolo na slizkém kořenu, než na to, zdali se pod vámi kolo nějak nevlní nebo neplave.

Poměrně robustní konstrukce kolem středu a vůbec celé spodní části rámu se stará o opravdu výbornou boční tuhost rámu. Pozice sedla vůči zadnímu kolu je pro výjezdy víc než příkladná a už musíte najet na opravdu prudký kopec, abyste museli nějak zvlášť korigovat posunutím těžiště dopředu tendenci zvedání předního kola. Nic na tom nemění ani krátký představec a relativně dost vzpřímená pozice.

Ovládání

Z vlastní zkušenosti musím říct, že hodně, ale opravdu hodně záleží na tom, z jakého kola na SB stotřicítku přesedláte. Zákazníci na tenhle typ trailbiku zpravidla vědí, co chtějí, nicméně pokud přicházíte například ze starší sedmadvacítky, připravte se na velký rozdíl v pocitu ovládání. Ano, zpočátku se vám bude zdát především delší rozvor a položená vidlice jako traktoroidní kombinace, s níž nebudete schopni se ohnout za každým druhým stromem tak, jak jse byli zvyklí doposud. Jenomže po relativně krátkém čase zjistíte, že při správné práci s těžištěm dokážete kolo dostat do oblouku možná jiným způsobem, ale podobně rychle.

Kombinací krátkého představce, širokých řídítek, dlouhého reache s jezdcovým těžištěm posazeným doprostřed kola prostě dokážete s kolem divy jak v malých, tak velkých rychlostech.

Sjezd

A tím se dostáváme k disciplíně, která tomuhle Yeti opravdu sedí a pro kterou je dobré o něm přemýšlet. Jízda rychlostí z kopce dolů. Kombinace krátké zadní stavby, dlouhého rámu a položené vidlice tady dělá hodně práce za vás. O nějakém pocitu z nervozity kola nebo jeho nestability nemůže být vůbec řeč. Naopak. Zvolenou stopu bike krájí přesně tak, jak potřebujete, a přední vidlice navíc ještě o chlup víc než zadní stavba (díky vyššímu zdvihu) uklidňuje práci rukou. Ty se pak mohou o to víc soustředit na to, jakou stopu zvolit, jak bike naklonit v zatáčkách, nebo jak moc posouvat tělo vzad v prudších pasážích.

Právě hodně položený hlavový úhel se stará o to, že i při prudkých terénních zlomech nemáte tendenci chodit přes řídítka. Hlavový úhel 65,5° je na trailbike se 130 mm i dnes hodně nízká hodnota. Není to zas tak dávno, kdy jste podobné hodnoty mohli vídat u sjezdových kol. Víc zdvihu v kombinaci s tímto úhlem vidlice je prostě kombinace, která vám dokáže posunout vaše limity na mnoha místech, která jste dosud objížděli nebo se do nich pouštěli s respektem.

V tomhle případě schválně vynechávám konkrétnější poznatky týkající se osazení testovaného kola, protože to byla do jisté míry zákaznická specifikace. Za zmínku snad stojí pouze oválný převodník, který mi hodně sednul a rychle jsem se s ním skamarádil, a také možnost vyzkoušet si nejnovější přírůstek v nabídce italského brzdařského koncernu Formula, čtyřpískový model Cura 4, který dorazil neplánovaně v době testu, takže proběhlo přezbrojení a zajetí v jeho druhé polovině.

Dávkovatelnost je u Cury o dost lepší než u klasického XT. Okamžik, kdy se desky dotknou kotouče, tady nezaznamenáte tak tvrdě, na druhou stranu chvilku to trvalo, než se nové brzdy dokázaly zakousnout do použitých kotoučů a zastavit bike s takovou razancí jako původní XT. Pravdou je, že jsem toho na nich zas tak moc neodjel, abych dokázal smysluplně hodnotit jejich schopnosti.

Mimochodem, i v tomhle případě jsem si jen tak v duchu říkal, jestli je na mých 189 cm ideální testovaná velikost L, nebo bych mohl skousnout i větší XLko. Na biku jsem se rozhodně necítil nijak stísněně, a jak jsem už řekl v úvodu, na pohodlnější posez se dá rychle zvyknout, ale dramatický sloping rámu, který Yeti nadělilo všem novým SBéčkům, prostě dává minimálně pocit toho, že je pod vámi malý rám, byť tomu tak rozhodně není.