TEST: Yeti SB6c

"Mechový požírač"

Už když jsem si téměř před rokem přebíral do testu "velké" SB 4.5c, domluvil jsem se na tom, že časem prubnu i šestku. A ten čas nastal letos na podzim. Nebudu tady srovnávat tato dvě kola, přeci jenom jsou to jiné kategorie a jiná cílovka, ale přiznám se, že jsem občas jistou paralelu mezi nimi vnímal. Jistě, dílem to bylo určitě způsobeno podobně fungující zadní stavbou, nicméně pocit jisté výjimečnosti se zkrátka dostavil i v tomto případě.

První, co mě na tomto kole dostalo, je jeho lehkost. Vzpomněl jsem si na doby, kdy bylo 15 kg běžné u kol s vyššími zdvihy a nezřídka se váha šplhala až někam k sedmnácti. Dnes, v době kdy máte na kole navíc ještě těžší teleskopickou sedlovku, je váha enduro kola v eLku 12,56 kg opravdu hodně dobrá a to Yeti avizuje, že dokázalo v rámci nejnovější evoluce tohoto rámu TURQ ušetřit díky lepšímu karbonu dalších 265 gramů!!! Zkrátka a dobře bojím se, abych takhle lehký kolo někde nerozštípal, i když vím i cítím, že má pevnosti na rozdávání.

Druhé, co mě zaujalo, je posez. Na eLko má totiž tenhle jeťouch překvapivě dlouhý posez, až jsem v jednu chvíli začal pochybovat o tom, zdali mi nedali větší XLko. Enduro stroje totiž bývají přeci jenom minimálně pocitově kratší, nicméně mě tenhle styl náramně sedí a vůbec se nesnažím ho nijak zpochybňovat. Na enduro je tu možná až příliš dlouhý představec, tipuju sedmdesátku. Jak vysoký asi bude majitel tohoto kola, říkám si v duchu, přemýšlejíc o tom, jak asi velké by bylo eMko a naopak jaká koza je asi XLko?

Nebát se tlumičů

Ano, přiznejme si to, jsem jeden z těch, kteří si myslí, že celoodpružené kolo by nemělo mít možnost naprostého lockoutu, protože proč si člověk kupuje celoodpružené kolo? No přece proto, že chce zadní odpružení, ne? Yeti SB6c je doslova oázou aktivního odpružení, a tak ačkoliv chvilku laboruju s ideálním natlakováním Foxu, nakonec se dobírám stavu s asi 30% SAGem, který dává kolu neuvěřitelnou aktivitu, mechovost, plynulost a nepostřehnutelnost toho, kdy kolo zajíždí hlouběji do zdvihu a kdy z něj naopak utíká. 150 mm je zde využito naprosto příkladně, což detekuje gumička na pístnici, kterou téměř po každé jízdě nacházím cca 5 mm před koncem pístnice, přesto nikdy nedosedám na koncový doraz. Výborný. Dílem za hladkost chodu obou odpružených jednotek může samozřejmě i Kashima povrchovka a skutečnost, že kolo na test dostávám již řádně zajeté, nicméně tak to má být.

Jsa si vědom toho, že bude mít bike i přes poměrně velký zdvih poměrně slušné stoupací ambice, beru si ho letos mimo jiné na jeden z výletů na singly v Jedovnici. A mé předpoklady se tam stoprocentně plní. Yeti nejenom že se výjezdů vůbec nebojí, ale doslova do nich letí. Pravda, musel jsem oba Foxy mírně přiškrtit a jasně jim dát najevo, že ve výjezdu nepotřebuju jejich plnou účast, ale i v prostřední poloze tlumení se bike nenechal dlouho pobízet, aby vyrazil vpřed.

Sečteno a potvrzeno, ve výjezdech jsem byl doslova nadšený z toho, jak jde bike za pedály a okamžitě reaguje na přišlápnutí i zvolnění. Přitom nejenom že nemá tendenci požírat vaší energii, ale naopak mi přišlo, že ze mě samotného dokáže vyždímat dokonce ještě víc, než ve mně je :-). Výborně to bylo vidět třeba v několika téměř 180 stupňových stoupacích zatáčkách, kde máte adrenalin mimo jiné i z toho zvolit ideální stopu pro své přední kolo, které se doslova dere vpřed a občas tak bylo na hranici řízeného smyku.

Opravdu naplno si ale užijete odpružení až z kopce dolů a v plně otevřeném stavu. Těžko se to přesně popisuje, to musíte zažít. Reakce na větší i na menší nerovnosti je okamžitá. Aktivní mechový chod vás jakoby odděloval od nerovností terénu, aniž byste ztráceli tolik potřebný grip a kontrolu nad tím, kam potřebujete kolo vyslat.

Bike kopíruje terén prostě skvěle. Předek i zadek je perfektně sehraný a nestane se vám, že byste měli někdy nouzi o milimetry zdvihu, jako tomu bývalo u modelů, kterým Yeti dávalo do vínku o 20-30 mm vzadu méně než vpředu.

Delší posed, nebo alespoň pocit z něj, na mě působil v tomto případě sice zprvu nezvykle, ale za pár hodin jízdy jsem si na něj zvykl a přizpůsobil se bez toho, abych uvažoval o nějaké zásadnější změně pozice sedla. V podstatě musím říct, že na traily i běžně ježdění po lese je tohle nastavení ideální a nemusíte se vůbec bát s ním absolvovat ani osmdesátikilometrový celodenní švih. Naopak, kde narazíte na jeho limity, jsou prudké techničtější zatáčky, kde jde sedlovka dolů a vy potřebujete zalomit kolo za stromem co nejrychleji to jde. Tady můžete narazit na pocit z toho, že jste dlouzí a že za vámi zadek prostě tak nějak "vlaje" v závěsu. Na druhou stranu střelba po rovince ve sjezdových pasážích je jistější, klidnější a díky skvěle reagujícímu odpružení může být i rychlejší.

Krátce se zmíním ještě o komponentech. 1x11 Sram s dvaatřicítkou vpředu, dvaačtyřicítkou vzadu je pro tento typ kola s 27,5" koly zřejmě ideální a univerzální. Dokážu si asi představit, že budou sjezdaři pokukovat po čtyřiatřicítce, ale s tou toho pak zdaleka tolik nevyjedou směrem nahoru. K funkci řazení nemám naprosto připomínky. Krátký chod, přesné polohy jednotlivých zařazených převodů i jasná zvuková identifikace přeřazení je dnes u Sramu běžnou záležitostí od základní po nejvyšší sadu. Docela mě pak překvapila agilita a spolehlivost osazených brzd. Jejich brzdný účinek byl naprosto v pořádku a ačkoliv jsem neměl možnost otestovat v nějakém delším náročnějším sjezdu i jejich odolnost před vadnutím, jeden prst bez problémů vždy stačil k bezpečnému zastavení nebo zpomalení.