Torque - nový drsoň od Canyonu na 2018

Týden poté, co jsme vám mohli naservírovat informace ohledně nového trailbiku Spectral, je tu slibovaná druhá část informací o novinkách z Madeiry, kde jsme před třemi týdny na vlastní kůži prověřovali kvality nových Canyonů. Dnes si tedy povíme vše, co se týká druhé hlavní novinky, freeride modelu Torque, který jsme měli možnost jezdit třetí den naší madeirovské mise.

Canyon představil na Madeiře nový Spectral 2018

Enduro i bikeparkový dříč

Ačkoliv v posledních několika letech Canyon Torqua v nabídce neměl, není to rozhodně žádný nováček. Jako hliníkový freeride stroj s čtyřčepovým závěsem ho Canyon nabízel již kdysi a ve své podstatě na tomto určení nic nezměnil ani v rámci jeho obnovené premiéry.

Ve stručnosti. Jde o nový bike vybavený vzadu zdvihem 175 mm a vpředu vidlicí se 180 mm zdvihu. Konstrukce odpružení a především přepákování zadní stavby vychází ze sjezdového modelu Sender, jen je pochopitelně uzpůsobena pro potřeby jiné geometrie a nižších zdvihů. Jde o čtyřčep s vodorovně umístěným vahadlem a kinematikou orientovanou primárně na citlivost ve sjezdu.

Průběh odpruženi, resp. jeho charakteristika, je v podstatě obdobný se Spectralem. S ním totiž sdílí specificky nově umístěný čep zadní stavby, nacházející se nad osou zadního kola. U takto vysokých zdvihů je už obtížné zcela eliminovat pohupování kola při šlapání, aby to nemělo vliv na citlivost jízdy z kopce a aktivitu zadní stavby, nicméně Canyon zde zvolil kompomis a snažil se maximálně vyvážit tyto dva ostře sledované parametry.

S příchodem nové koncepce rámu nachystal Canyon samozřejmě i nové pojetí geometrie, která však překvapivě nepřichází s žádnými extrémními úhly či délkami a v některých směrech se dá dokonce říct, že se drží poměrně při zdi a příliš nepřipomíná typické "sjezdové tanky".

Kupříkladu hlavový úhel 65,3° nepatří v této zdvihové kategorii mezi nejnižší, naopak délka zadní stavby 425 mm k nejkratším patří. Ono to spolu s dalšími hodnotami vlastně dokládá fakt, že v Canyonu se při vývoji obou na Madeiře představených nových kol snažili přijít se zábavnými snadno ovladatelnými biky, které budou sice po jezdcích vyžadovat přesnou ruku, ale na druhou stranu se jim odmění již zmiňovanou zábavností.

Nejen drobnosti tvořící celek

Nový designový styl Canyonu je patrný i na novém Torqu. Velký sloping, nízký standover a robustní kompaktní trojúhelníkové napojení sedlové a horní rámové trubky charakterizuje jak nový spectral, tak Torque. Není se čemu divit, že je design velice líbívý a přitom funkční a moderní. Tým designérů Canyonu totiž pravidelně sbírá různá ocenění včetně prestižního Red Dot.

Když se zadíváte na nový Torque, nelze v něm neuvidět jisté podobnosti jak se Spectralem, tak se Senderem. Konstrukčně potěší nově utěsněná ložiska, která by měla daleko více odolovát nečistotám a díky tomu dosahovat vyšší životnosti.

Zcela identické se Spectralem je pak semiintegrované vedení kabeláže po spodní části dolní rámové trubky. To spočívá jednak ve speciálně tvarované trubce, jednak v plastové chránící liště, uvnitř které je vedeno vše, tedy jak bovden k přehazovačce, tak sedlovce a rovněž tak i hadice zadní brzdy.

Torque nemá ambice jezdit nějaké marathóny, nebo nabízet komfort vyššího zdvihu pro cestovatelské či expediční potřeby. Nenajdete tu žádnou možnost uchycení košíku na láhev, protože uvnitř rámu zabírají většinu místa velké tlumiče s přeplňovacími nádržkami, pochopitelně metrických rozměrů, a to buď od Rock Shoxu u levnějších, nebo od Foxu u dražších modelů.

Zajímavým detailem je chytře ukrytá vysouvací páčka, díky níž povolujete a utahujete zadní pevnou osu. Tuto drobnost najdete jak na Torque, tak na Spectralu a jen dokazuje to, že si designéři pohráli i s nejmenšími detaily.

G5 integrace

Když už jsme u těch drobností, tak nemůžu nezmínit také několik dalších novinek, konkrétně mezi komponenty, které Canyon představil současně s uvedením nových kol. Pod označením G5 se skrývá kompletní kokpit skládající se z dvojice představců, dvojice řídítek a nových gripů.

Canyon doposud osazoval na svých kolech komponenty prémiových značek, z nichž u gravity modelů převládal Renthal a jemu podobné. Jenomže si nechtěl vybírat z mnoha šířek, výšek a délek a omezovat se tvarem, dostupností a barvami. Proto se rozhodl nadesignovat si vlastní komponenty pro své gravity modely a vyrobit je pouze v přesně daných specifikacích, které sám využije.

Vznikly proto dva představce, jeden directmount na dvoukorunkovou vidlici a druhý pro běžné vidlice. Zajímavý je přitom design zejména verze pro klasickou vidlici, který spočívá v představci sestaveném ze dvou dílů spojených dvojicí šroubů, které mají za úkol jednak fixovat obě vodorovné poloviny k sobě, jednak plní funkci objímky držící řídítka spolu s dalšími dvěma šrouby. K dispozici jsou ve dvou délkách 40 a 50 mm u standardního a 45 a 50 mm u direct mount představce.

Označení G5 pak najdete i na dvojici řídítek, a to jak hliníkových, tak karbonových, u kterých můžete v obou případech volit buď mezi 780, nebo 800mm šířkou.

Bike do přísného terénu

Jestliže jsme si první den na Spectralech užili alespoň pár suchých, a dokonce i slunečných chvilek v druhé části dne, pak druhý jezdící den, který byl vyhrazený pro Torquy, jsme tolik štěstí bohužel neměli. Ještě že jsem s sebou měl víc sad oblečení, protože to použité první den samozřejmě nestihlo uschnout ani v teple luxusního pokoje, a ráno jsem tak volil jasnou variantu druhé čisté sady. Jen boty na kolo jsem měl s sebou jenom jedny, takže ty musely na nohy putovat v mírně vlhkém stavu, což bylo ale díky počasí během několika minut na kole úplně fuk.

Už ráno při nakládání kol na dročky našich průvodců byly v permanenci jejich mobily, aby našli místo, kde bude pokud možno co nejmírnější heavy rain a po příjezdu na toto místo asi po hodině jízdy i oni kroutili hlavami nad tím, kolik vody je schopno spadnout během sekundy na přední okno našeho Transporteru.

Nu což, všichni jsme byli naštěstí vybavení na tohle počasí. Jediné, co bylo příjemné, že nebyla zima. V osmnácti nad nulou si na přelomu listopadu a prosince zabikujete v Evropě jen málokde a tak jsme to také brali. V jednu chvíli, kdy pršet skoro přestalo, jsem si našel chvilku, během které se fotilo, a pořídil jsem i pár fotek mého karbonového Torqua, ze kterých je sice víc než jak kolo v detailech vypadalo vidět, v jakém marastu jsme jezdili, ale co nadělám, v galerii budete mít i voňavé obrázky, které jsme dostali na čisťounké malé flashce při prezentaci. Z těch si uděláte představu o všem ostatním.

s Fabianem jako předjezdcem a šoumenem

Druhý den ježdění se u naší skupiny vystřídali průvodci a ujal se nás Fabian Barel. S každým prohodil alespoň pár slov, a když zjistil, že jsme z Čech, hned se ptal na Kamila Tatarkoviče, se kterým byl kdysi ve stejném týmu, a vzpomínal na to, jakoby to bylo včera. Ochotně pak vždy na tratích zastavoval a popisoval, co nás čeká za záludnosti v příštích metrech a na co se máme připravit. Přitom až na pár opravdu drsných DH sekcí, které kromě něj nebyl nikdo z novinářů schopen v místním blátě neskákat, jsem měl pocit, že nám Canyon crew pro Torquy naplánovala lehčí testovací tratě než minulý den pro Spectraly.

Pravdou je, že oproti Spectralu jsem si v místních podmínkách pochvaloval více zdvihu a položenější hlavovku. Přitom mi přišlo, že kolo není o mnoho lenivější, co se týká zatáčení, než kolega, testovaný den před tím. Druhou obrovskou devizou, kterou jsem ocenil nejenom já, ale i většina ostatních testerů v naší skupině, byla opravdu super lepivá směs Mavic plášťů, které byly obuty na našich testbicích, protože oslizlé kameny a vyřezané drážky na mnoha místech by nám prostě na běžných pláštích dělaly daleko víc problémů.

Co se týká fungování zadní stavby při šlapání, tak se přiznám, že až na jeden jediný úsek mírně do kopce, kdy jsme se vraceli na start vedlejšího trailu, nebylo moc příležitostí, jak si udělat názor na její fungování při jízdě do kopce. V každém případě si většina z nás před tímto stoupáním zavřela, resp. utlumila tlumiče, protože zadní stavby prostě při šlapání pracovaly. Neříkám, že to bylo o nějakém zásadním houpání, ale korekce tlumiče před výjezdem to výrazně zlepšila. Před následujícím sjezdem nás všechny naštěstí Fabian upozornil na to, ať si nezapomeneme tlumiče otevřít, protože jinak bychom zřejmě trpěli víc než je nutné, takže jsem usoudil, že i on si pro výjezd tlumič zavřel.

Ve sjezdu jsem měl od počátku pocit perfektní stability kola. Dílem to bylo opravdu velkým prostorem pro kolena, a to i u mé eLkové verze rámu. Dílem pak kombinace delšího rozvoru spolu s delším předkem, ale co jsem vnímal i při několikerém kontaktu s kamenem, tak mi přišlo, že i výška středu nad zemí je nastavena na minimální možné úrovni, kdy jsem si obzvlášť ve zdvihu a v zatáčkách musel dávat docela pozor na to, abych zbytečným škrtnutím pedálu o zem nešel k zemi.

Přiznávám, že jsem na plnohodnotném sjezďáku na DH trati neseděl docela dlouhou dobu, takže tvrdit, že mi přišel Torque jako odlehčený sjezďák by bylo odvážné, nicméně jsem si tak opravdu připadal. 180mm vidlice požrala opravdu hodně a o zadním tlumiči platí to samé. Marast bláta a rozježděných cestiček pak celkově také přispěl k takovému uhlazenějšímu pocitu z jízdy. Vlastně si ani nevybavuju, že bych si někdy běhen dne říkal, že jsem šel skoro na doraz, nebo nějak víc na hranu odpružení.

Ano, počasí nemalou měrou ovlivnilo můj pocit z testování a vůbec vše s tím spojené. Za sebe jsem musel zkonstatovat, že jsem si v daných podmínkách a na daných trailech užil daleko víc jízdu na Torqu než jízdu na Spectralu, ale rozhodně bych se díky tom neodvážit tvrdit, že je proto Spectral horším kolem. Naopak. V našich podmínkách bude podle mě daleko víc univerzálnější, zajímavější a jezdivější Spectral a Torque bude schopen své nejlepší služby nabízet spíš v bikeparcích, jako je například ten špičácký.

Otázkou pro mě zůstává správné začlenění Torqua, protože pro naše domácí enduro tratě je 180 mm zdvihu možná zbytečně moc. To už bych si na něm dokázal představit raději nějaký ten sjezdový podnik. Canyon navíc pro enduristy nabízí speciální model Strive, který je unikátní díky specifickému nastavení zdvihu a geometrie prostřednictvím Shape Shifteru, takže Torque je tak trochu mimo dnešní škatulky, které pro freeride kola už téměř zanikly. Na druhou stranu je sympatické, že se Canyon nebojí i tuto kategorii kol dál oživovat a posouvat, a to i v době, kdy se jiné firmy snaží jednotlivé modelové řady spíše konsolidovat a svou nabídku ořezávat.

Vybere si každý

Jakkoliv by se mohlo zdát, že cílová skupina pro Torqua nebude nijak velká, a není proto potřeba připravovat víc než tři modely, Canyon to vidí jinak a nabízí celkem sedm variant tohoto modelu s tím, že na hliníkovém základním rámu jsou postaveny čtyři z nich a zbytek je nabízen na rámech karbonových.

Tady je potřeba ještě jedno malé upřesnění, které se týká zadní stavby. Zatímco u Spectralu ji Canyon nabízí jak v hliníku, tak v karbonu, tak u Torqua je tato část vždy hliníková, a to i u verzí s karbonovým předním trojúhelníkem. Canyon vše pečlivě a dlouho testoval a po zralé úvaze rozhodl, že nechce riskovat u takto vysokozdvihových kol komplikace, a karbonový zadek proto nabízet nebude.

Ve stručnosti ještě k cenám a osazení jednotlivých variant. Díky vyšším zdvihům zde vždy najdeme značkové adekvátní vidlice buď Rock Shox Yari a Lyrik, nebo Fox 36. Tlumiče pak adekvátně korespondují od stejných značek, a to buď Super Deluxe, nebo Float X2 v různých verzích podle toho, v jaké cenové relaci se pohybuje ten který model.

Pohon je zde vždy jednopřevodníkový. Na většině modelů jedenáctirychlostní, na dvou nejvyšších pak najdete dvanáctkový Eagle. Cenovky hliníkových modelů startují na 56 599,- Kč a končí na 80 799,- Kč. Karbonová trojice biků se bude prodávat od 94 299,- do 134 699,- Kč. Vše by mělo být již teď možné objednávat na továrním webu www.canyon.com.

Abych nezapomněl :-)

Na Madeiru jsme odjížděli s tím, že nám budou představeny dvě novinky. Ve skutečnosti jsme tam ale viděli o jednu víc. Oním překvapením, o kterém se šibalsky hned při našem příjezdu rozhovořil Fabian Barel, byla nově představená dostupnější verze sjezdového modelu Sender.

Karbonový sjezďák už brázdí závodní kolbiště déle jak rok, a tak nastal čas na to, ho nabídnout i méně majetným sjezdařům, kteří nemusí mít karbonový rám, vystačí si s hliníkem a díky tomu ušetří několik desítek tisíc. Hliníkové Sendery jsou dva, levnější za 67 399,- Kč a dražší za 80 799,- Kč.

Fotogalerie