Veronika v Aténách

Kromě dvou našich reprezentantů bikerů - Rádese a Kulhece budeme mít při závodě bikerů ještě jedno zastoupení - Veroniku Krejčovou, českou rozhodčí, která bude v Aténách šéfovat olympijskému závodu. Lékařka z pražské motolské nemocnice, kde zachraňuje životy předčasně narozeným dětem, miluje práci s lidmi okolo horských kol. Na svůj "koníček" si musela v nemocnici vzít dovolenou. Obavy má z bezpečnosti a vedra. Pár hodin před odletem do Atén si na nás dokázala udělat čas a odpovědět na pár otázek...

- Veroniko, můžeš nám přiblížit tvoje začátky u horských kol?

- Všechno to začalo v roce 1993 na mistrovství světa, kam jsem jela jako doktor a takovej človíček pro všechno. Potom jsem absolvovala bikovou Tour de France, o rok později jsem byla nominovaná jako team manažer na mistrovství světa. Před tím jsem se musela chvíli pohybovat po českých závodech, abych viděla, jak to chodí. V roce 1995 byla Evropa ve Špindlu a bylo potřeba mít dva české rozhodčí s mezinárodní licencí. Ostatní rozhodčí byli ze zahraničí. Díky mým jazykovým znalostem jsem byla vybraná já a Láďa Vágner. Thierry Marechal (prezident MTB komise UEC) nás tenkrát měl zkoušet. Celý týden jsem tam chodila se skriptama a byla nervózní jako blázen. Nakonec nás jen pozval na školení, který bylo až za rok v Mont Snow ve Vermontu. Tam jsme si oba udělali mezinárodní licenci, navíc jsme získali "áčko". Už od roku 1997 jsem byla nasazovaná na mezinárodní závody, první moje angažování bylo na svěťáku v Nevegalu, kde jsem byla asistentkou hlavního rozhodčího. Tenkrát mi hrozně pomohl dánský kolega  Alan Rasmussen. Byl to skvělý učitel.

- Kdy jsi byla poprvé v roli hlavního rozhodčího?

- Hned v roce 1998 na svěťáku v Budapešti. Tam to ale bylo strašný. Organizace nula. Po startu se všichni rozprchli a já jsem zůstala s anglickým kolegou na celý závod sama.

- A co mistrovství světa?

- No, poprvé jsem byla až před dvěma lety v Kaprunu. Rok před tím jsem šéfovala mistrovství Evropy v Sankt Wendelu.

- Jak dlouho už víš o nominaci na olympiádu?

- Tak poprvé jsem se to dozvěděla už někdy na podzim, ale to jsem si říkala, ok ještě je hodně brzy a nedávala jsem si moc šancí. Navíc to bylo krátce potom, co jsem zrušila finále four crossu na svěťáku v Kaprunu. Sice to nebylo jen moje rozhodnutí, ale já byla ten, kdo to vyřknul nahlas, byla jsem hlavní rozhodčí.

- Měla takhle záležitost nějakou dohru?

- Ani, ne. Ostatní rozhodčí se za moje rozhodnutí postavili. Na jaře jsme měli školení, kde jsme probírali různý modelový situace a znovu jsme se vraceli ke Kaprunu. Můj tehdejší asistent tam nafotil spoustu fotek, takže to nebylo jen suchý vyprávění. Předkládala jsem svojí zprávu po závodě, která byla dost obsáhlá. I ti nejvýše postavení lidé v komisi uznali, že argumentů bylo tolik, že by se nezachovali jinak. Takže jsem to ustála. Ale cítila jsem se jak spráskanej pes, bylo to hodně nepříjemný, hlavně vůči organizátorům a závodníkům, kteří museli na ten závod cestovat přes půl světa. Nakonec, i kdybych závod odstartovala a byl by to bahňák, ve kterým by se nedalo jet, tak by to byla jen špatná reklama pro sport. Musím přiznat, že jsem si myslela, že jsem dopískala. V tom mi přišla nominace na OH!

- Kolikačlenný tým rozhodčích v Aténách bude?

- Nominovaných je 15 rozhodčích. Z každé disciplíny pět. Všichni ale budou vypomáhat při všech disciplínách. Kromě Afriky jsou zastoupeny rozhodčí ze všech kontinentů.

- Takže budeš pískat i dráhu a silnici?

- Přesně tak. Sice s tím nemám žádné zkušenosti, ale spoustu činností je podobných. Měli jsme semináře a školení, tak to musím zvládnout. Na jednom z těch seminářů jsem se dozvěděla, že budu dělat hlavního rozhodčího. Už v květnu jsem byla v Aténách na testovacím závodě. Bylo potřeba vyzkoušet a zjistit co je třeba doladit. Závod se povedl, všechno probíhalo hladce a jelikož jsem závodu šéfovala já, tak se rozhodli abych šéfovala i ostrýmu závodu při OH.

- Čeká tě v Aténách jiná práce než třeba na svěťáku nebo na MS?

- Ne, žádná vyložená vychytávka tam není.

- Máš ze závodu nějaké obavy?

- Ani ne. Nejhorší asi bude to vedro, závod se jede na kopci nad Aténama, podél trati jsou borovice, takže bude i nějaký ten stín, ale vzhledem k tomu, že start je v 11 hodin, tak to bude asi hrozná výheň. Okruh má 6,1 km a zaváděcí kolo po startu 1350 m. Zaváděcí kolo se motá u startu a cíle, jsou v něm takový fourcrossový hupy, takže to bude pro diváky dost atraktivní. Jinak samotná trať nemá zas až tak veliký převýšení, ale těžký budou sjezdy. Ty pomáhal stavět Martin Whitley. Trať má podle mě všechny pasáže, techniku, rychlost, stoupání.....

- Pro sportovce je olympiáda vrcholem kariéry, jak to vnímáš ty?

- Mám hroznej respekt. Je to obrovská zodpovědnost. To víš, když jsem se to dozvěděla, tak jsem byla moc ráda. Dneska už mám starťák. Původně jsem měla být jen členkou týmu, ale potom jsem se dozvěděla, že tomu mám šéfovat.....já tomu říkám respekt. Jsou to Atény, kolébka Olympijských her. Vnitřní pravidla pro rozhodčí jsou taková, že na olympiádě můžou pískat jen jednou. Takže pro mě to vrchol kariéry je. Strach mám celkem z bezpečnosti a horka. Taky má být na okruhu 42 kamer, takže člověk se bude muset chovat neustále velmi decentně. Kamaramani budou vyhledávat špíčky jako odskakování si do lesíčka.....

- Podíváš se na ostatní sporty nebo na zahájení?

- Na zahájení se podívám, máme lístky. Na ostatní sporty nebudu míst vůbec čas. Z osmnácti dnů budu mít jen jeden den volna. Rozepsaný program mám skoro na minutu! Pořád budu mít co dělat.

-   Můžeš prozradit jak budete finančně ohodnoceni?

- Hele já jsem se o to ještě ani nezajímala. Samozřejmě máme zaplacený letenky, ubytování, stravu.....V práci si musím vzít dovolenou, už jsou tam ze mě trochu smutní. Pořád někde lítám.

- Přemýšlela jsi o favoritech?

-  Já jsem nestranná....samozřejmě že budu fandit českým klukům. Gunn Rita Dahle je podle mě jasnou favoritkou. Mezi chlapama nevím, to je loterie. Testovací závod tam vyhrál Julien Absalon. Hlavně, aby se nic nestalo a všechno proběhlo v pohodě.

Veroniko díky za čas a přejeme, abys ten závod zvládla na jedničku!