Možná jste už zaznamenali, že Matěj strávil několik týdnů ježděním v horách na severu Thajska ve městě Chiang Mai. Díky místním bikovým nadšencům se na poslední chvíli dozvěděl o mistrovství Thajska v DH. Narychlo všechno zařídil a vyrazil na závody vzdálené několik hodin jízdy autem poblíž hranic s Barmou a Laosem.
Mistrovství Thajska je registrovaný UCI závod a konktrétně tady se během celého víkendu mimo sjezdu závodilo i v jiných disciplínách. Silnice a XC jsou v Thajsku velmi populární. Závody probíhaly poblíž města Chiang Rai přímo v areálu budhistického templu a atmosféra byla famózní. . My už víme, že Matěj se mistrem Thajska nestal, bral 3. místo. A jak se mu jezdilo?
"Závody byly skvěle zorganizovaný. Vůbec jsem to nečekal. Popravdě jsem čekal spíš klasickej asijskej styl "no stress, všechno se nějak udělá". Dorazilo hodně lidí, přímý přenos v TV a dole v cíli, všechno běželo na vteřiny přesně," komentoval Matěj. "Na trip jsem si vzal enduro kvůli univerzálnosti. Na tuhle jejich závodní trať to určitě chtělo sjezďáka anebo spíš hodně potuněný enduro. Přestože tam bylo hodně šlapání na trati bylo několik g-outů, které byly občas docela o život. V tréninkové jízdě mi to málem zlomilo ruce a vidlici :-). První den tam dokonce několik riderů přepůlilo rám. Musel jsem trošku uzpůsobit jízdu, přibrzdit a naopak zašlapat zase tam, kde DH kola byla maličko pomalejší. Thajští rideři měli trať hodně najetou, nebylo v podstatě možné zvolit stopu, jako tomu bývá v evropských závodech... Zároveň jezdit ve 40°C ve stínu je hodně náročný. V seeding runu se mi nedařilo a v jedné kompresi jsem to vyslal mimo trať. Závodní jízdu jsem jel ale dobře, svižně, musel jsem zas hodně brzdit před kompresema, protože to kolo prostě nedovolovalo a zamakat jinde. Nakonec jsem bral trojku. Jsem spokojenej. Vyhrál jsem 500 báthů, zaplatil jsem si startovný a dva banány a jel jsem domu :-). Každopádně skvělá zkušenost a závody jsem si fakt užil. A i proto jsem na ně jel…mise splněna a vy se těšte na další."