Bianchi Methanol 29.4 FS TEST

Karbonový polet

Jelikož jsme testovací bike měli v redakci jen na pár dní, a nemohli si moc vybírat počasí na focení ani vlastní testování, museli jsme vzít za vděk odcházející zimou, která nás ale docela potěšila záchvěvem mrazů během několikatýdenního tání napadlých zásob sněhu. Mohli jsme tedy vyrazit i na zamrzlé tvrdé lesní cesty a nemuseli se v nich brodit po ráfky v blátě. Svatý Petře děkujeme :-)

Bylo to první Bianchi v redakci, které jsme dostali možnost otestovat. Se zájmem jsme proto usedali za jeho řídítka a zkoušeli jak bike napoprvé padne do ruky, jak se tváří jeho poměrně slušně vypadající odpružení, nebo jak to bude s poměrem tuhost/hmotnost, která je u 29" celopér vcelku často a velmi intenzivně diskutována.

První dojem - výborný. Rovná řídítka padnou do ruky nejenom svou optimální šířkou, ale také díky výborným pěnovým gripům Bianchi. Pro jízdu jsme si museli trochu přeskládat skladbu podložek pod představcem, abychom úchop dostali do pro XC bike přijatelné výšky. Majitelům poté doporučuji ještě zakrátit zbytečně dlouhý sloupek vidlice a zbavit se tak jak nepotřebných podložek, tak pár gramů, které reprezentuje odříznutý sloupek vidlice.

Bike na to, že jsme do testu dostali velikost 19", nevypadá nijak přerostle. Karbonový rám nabízí spoustu místa pro kolena i menším jedincům a rozhodně si na něm nepřipadáte jako na rozhledně. Sportovně laděný posez zcela odpovídá této kategorii i faktu, že máte pod sebou bike za stodvacet tisíc korun. Chceš jet? No tak koukej fičet - rychlost je na tobě.

A opravdu. Bike prostě letí terénem jako střela. Nemusíte se ohlížet vpravo ani vlevo, je třeba dávat pozor na zamrzlé ledové plotny a hroudy, ale i mezi nimi kličkuje bike velmi solidně. Osobně mě velmi překvapila celková tuhost biku i možnost rychle a přesně ho ovládat. Rám i zadní stavba patří bez nadsázky mezi nejtužší, které jsem měl možnost dosud na devětadvacítkách jezdit. Těžko říct, zda-li za tímto pocitem stojí masivní ložiska, nebo množství materiálu na zadních patkách, vzpěrách i středové pasáži, ale jisté je jedno, tenhle bike má boční tuhost jako málokterý.

Kapitolou samou pro sebe je pak odpružení. Tady totiž italští inženýři vsadili svůj život a svoje platy do rukou německých kolegů, když jim dovolili osadit na bike kompletní odpružené jednotky jejich národní chlouby - značky Magura.

Ačkoliv zejména vidlice mě osobně subjektivně prostě nepřijdou moc hezké, jejich konstrukce jim dává výborné vlastnosti a to zejména opět zmiňovanou tuhost. Jeden nejmenovaný zahraniční časopis prý změřil, že Magura vidlice jsou nejtužšími na světě. Jasně že za to může dvojice podkov spojující spodní nohy vidlice. Nevýhodu to má však jednu. Nesmí přijít příliš moc bahna v kombinaci s listím, jehličím a malými klacíky. To se vám pak může vytvořit na přední vidlici nevídaná bambule a vy musíte zastavit a vyšťourat svinstvo, abyste mohli pokračovat dál. My jsme toho naštěstí v umrzlém lese byli ušetření.

Obě Magurácké pružící jednotky fungovaly velmi dobře. Na sametovost Kashimy od Foxu sice nemají, ale u XC biku to zas tak velký handicap není. Více mě zajímalo jak se bude chovat v praxi zadní stavba co se týká netečnosti vůči šlapání a naopak aktivity ve výjezdech v sedle. Čtyřčepy se obvykle vyznačují svou aktivností i na malých nerovnostech. Bianchi v tomto směru nijak nezaostává. Je u něj však znát velký rozdíl při šlapání vsedě a ve stoje. Zatímco při spurtu ze sedla, nebo silovém šlapání ve stoje odpružení výrazněji ztuhne, v sedle vás rozhodně nenakope kamsi a velmi dobře pochytá všechny kořeny a kameny, které mu přijdou do cesty. Dobře fungují také oba lockouty, které dokáží bike spolehlivě zablokovat.

A když už jsme u toho lockoutu, tak tady jsme narazili na jednu takovou nepříjemnost, která vám možná vadit nebude, ale nám vadila a to dost. A tou nepříjemností je vlastní "maguří" páčka lockoutu na řídítkách, která je zaprvé vyrobena z kombinace dvoubarevných plastů a za druhé tak nějak "gumově" uchycena na pravé brzdové páce stejnojmenného výrobce. Její funkce je stejně gumová jako celé uchycení, takže vám při lockoutování vidlice pokaždé bleskne hlavou "ulomí se to, nebo ne?" Navíc ani poloha páčky vůči gripu není zcela ideální. Pokud totiž posunete brzdovou páku dál od gripu směrem k představci, aby jste o páčku lockoutu pořád nezadrhávali horní částí palce, vzdálí se vám tím pádem také řadící páčka, na kterou pak sotva palcem dosáhnete. A to už vůbec nechci přemýšlet o tom co se stane, když se při pádu odlomí plastový lockout z plastové brzdové páky. Co bude zničeno víc a kolik bude oprava stát? Raději na to při kličkách lesem na ledu nemyslet :-)

Jinak je ale potřeba vyseknout tentokrát Maguře poklonu za brzdy. Ty totiž brzdily výborně s potřebou opravdu minimální dávkovací síly. Je fakt, že testovací bike už před námi pár lidí zkusilo, takže jsme nemuseli konečně po dlouhé době odpaňovat brzdy sami a mohli si jen užívat jejich opravdu velmi dobrou funkci.

- Skvělá tuhost rámu	- Gumová páčka lockoutu vidlice se špatnou pozicí
- Výborně fungující zadní odpružení	- Absence vnitřního vedení řadících lanek
- Ovladatelnost	- Absence rychloupínáků na osách obou kol