Čerstvá vicemistryně světa Barbora Bukovská o souboji s Anjou Grossmann, vztahu se svou největší soupeřkou, radách Ondřeji Plicovi i zaslouženém odpočinku po životní juniorské sezoně...
Barbora Bukovská zakončila svou poslední juniorskou sezonu na horském kole stříbrnou medailí z mistrovství světa ve Val di Sole. Její letošní sbírka cenných kovů je velmi bohatá, každý svůj letošní start proměnila v medaili. A to včetně těch nejprestižnějších jako mistrovství světa nebo Evropy. Na šampionátu ve Val di Sole byla nad její síly pouze Švýcarka Anja Grossmann, suverénka letošní sezony. Česká reprezentantka přitom ve druhém kole zkoušela převzít vedení a svou velkou soupeřku prověřit. „Kdyby to dneska náhodou vyšlo… Chtěla jsem do toho dát úplně všechno,“ říká čerstvá vicemistryně světa.
Včera jsi vynechala štafetu a šetřila síly na cross country a zejména na Anju Grossmann?
Trochu jsem počítala s tím, že mi ujede nebo že tady dneska vyhraje. Svoji výkonnost potvrzuje celou sezonu, v podstatě ji celou vyhrávala. Bylo jasné, že porazit ji bude opravdu hodně náročné. Spíš jsem si chtěla pohlídat Francouzky, které byly za mnou.

Se stříbrem jsi tedy spokojená?
Jsem strašně spokojená. Je to fakt super, že se povedlo druhé místo, což jsem si vlastně i přála a byl to takový můj cíl. Startovala jsem z jedničky, odstartovala jsem dobře a snažila se co nejdéle držet tempo a jet Anjou, abych si udržela náskok a pohlídala holky zezadu. Pak už jsem si jen držela svoji pozici a v cíli z toho bylo druhé místo.
Přesto jsi to ve druhém kole na Anju zkoušela a snažila ses jít před ni. Takže nějaká víra ve vítězství tam byla?
Určitě. Samozřejmě jsem to chtěla zkusit, kdyby to dneska třeba náhodou vyšlo. Chtěla jsem do toho dát úplně všechno. Už od startu jsem se soustředila a snažila se s ní vydržet co nejdéle. I proto, abychom co nejvíc ujely holkám za námi.

S Anjou se potkáváte na závodech celou sezonu. Jaký spolu máte vztah?
Myslím, že dobrý. Když se třeba potkáme na vyhlášení, vždycky si pogratulujeme, usmějeme se na sebe a pozdravíme se. Občas prohodíme pár slov. Určitě nejsme nepřítelkyně, normálně se spolu bavíme a je to hezké.

Po tvém závodě nastoupil tvůj přítel Ondřej Plic... stihla jsi jeho závod sledovat?
Byla jsem tady už před startem a dívala jsem se na něj. Jsem na něj fakt hrdá, protože dvacáté místo na mistrovství světa, navíc když je prvoročák, je podle mě hodně povedené. Myslím, že i on bude spokojený. Dnešek nám oběma opravdu vyšel.

Radili jste si před závody navzájem?
Já jsem mu říkala hlavně, ať nepřepálí první kopec. Ale věděla jsem, že já mu nemám moc co radit, spíš on mně. Věděl, co dělá. A tušila jsem, že mu zdejší trať bude sedět, protože sedí i mně a v tomhle jsme si docela podobní. Takže jsem mu věřila.

A teď už konečně dovolená?
Ano. Jedeme s rodinou a samozřejmě bereme s sebou i Ondru. Myslím, že po celé sezoně potřebuju na chvíli vypnout a nejenom jezdit na kole. Jedeme k Lago di Garda, což je takový náš druhý domov a naše srdcovka.
Vložit komentář