Cannondale slaví 50 let od založení

Americká značka Cannondale letos slaví padesáté jubileum. Její současné produkty jsou dobře známé, ale jestlipak víte, jak tahle firma začínala, na jakém sortimentu byla postavena v osmdesátých letech a kdy vyrobila první jízdní kolo? Na tyto a spoustu dalších otázek vám odpovíme v dnešním tak trochu i bilančním článku (pozor, je opravdu dlouhý a někomu může způsobit nostalgické vzpomínky).

Cannondale dnes patří mezi globální renomované značky, které nabízejí široký sortiment kol a příslušenství. Dnes ji řadíme mezi čistě cyklistické značky, jejichž dominantním sortimentem jsou kola. Tak tomu ale nebylo od úplného počátku. Vraťme se nyní o padesát let zpět do malého městečka Wilton na jihu amerického státu Connecticut. Je konec léta 1970 a v čerstvě založené, sotva 14 dní staré kanceláři designového studia, sídlícího na ulici Cannon Rd. naproti nádraží, sedí nad stolem pár kolegů. Místností se line pach okurkového nálevu. V přízemí budovy totiž právě paní Forresterová připravuje další várku nakládaček. Všude jsou otevřená okna, venku je slyšet štěkající pes.

"První dny při zakládání firmy jsou vždy hektické. Pracovali jsme ve dne v noci, a tak jsem se ještě nedostal ani k tomu založit novou telefonní linku. Posílám tedy Petera Myerse k telefonnímu automatu naproti, aby nový telefon objednal," popisuje skutečnou historii založení firmy její šéf Joe Montgomery a pokračuje. "Pete nadiktoval operátorovi všechny potřebné údaje a už se chystal zavěsit, když v tom mu operátor položil poslední otázku. A jak chcete mít váš telefon zapsaný v telefonním seznamu? Peter se odmlčel. Jméno firmy, ve které pracoval, tehdy ještě neexistovalo. Podíval se do parku na stojící rezavé dělo s nápisem DALE a pak na budovu nádraží s názvem ulice CANNON. V duchu si řekl proč ne a spontánně operátorovi odvětil Cannondale Corporation".

Cannondale, se sídlem v budově malého nádraží, přichází v roce 1971 s prvním produktem. A tím je Bugger. Bugger je univerzální pojízdný vozík s integrovaným batohem, který lze buď připojit za kolo, nebo z něj lze udělat piknikový či nákupní vozík. Jeho konstrukce je unikátní právě v jeho univerzálnosti a také v tom, že je batoh na konstrukci vozíku umístěný šikmo.

První ohlasy jsou dobré. Firma vozík postupně vylepšuje a netrvá dlouho, než se pustí do dalšího rozšiřování sortimentu. Hned v roce 1973 uvádí první specializované batohy pro sportovce, které jsou navrženy tak, aby fungovaly lépe a vydržely déle. Použité materiály jsou od počátku navrhovány pro vysoké namáhání v nejvyšší kvalitě, bez ohledu na výslednou cenu.

Bugger sklízí úspěchy. Používá ho tehdejší bikepackingová komunita. Do Cannondale chodí děkovné dopisy a informace o tom, kde všude s ním cestovatelé jezdí. Cannondale dále rozšiřuje sortiment. Designuje nové batohy, tašky, ale také kompletní sortiment brašen pro jízdní kola. Postupem časuje zařazuje nové materiály a patentuje úspěšné produkty. V roce 1977 přichází další mezník firmy. V Bedfordu v Pensylvánii se otevírá v bývalém nákladním terminálu nová továrna Cannondale.

Osmdesáté roky startují. Firma slaví deset let a produktová nabídka dále roste. V sortimentu batohů se prosazují špičkové technologické materiály od firmy Dupont. Nové produkty dál posouvají své vlastnosti ať už na poli tepelných izolací, nebo bezpečnosti. Cyklistický sortiment zaznamenává obrovský boom. V Pensylvánii se ručně háčkují ze 100% bavlny v přesných vzorech legendární cyklistické rukavice.

Vzniká unikátní cyklistická láhev, která nepotřebuje košík, protože je k rámu uchycena suchým zipem. Vzniká také v pořadí již třetí generace vozíku Bugger III, která je určená mimo jiné i pro přepravu dětí.

1983 - 1990 od prvního rámu k prvnímu celopéru

A přichází důležitý rok 1983, ve kterém Cannondale uvádí na trh své první vlastní jízdní kolo. Pro výrobu jeho rámu jsou použity na tu dobu nevídané hliníkové trubky svařované natupo v ochranné atmosféře metodou TIG. Aby zůstala zachována pevnost hliníkových trubek, především v oblasti svárů, jsou rámy po svařování ještě následně tepelně upravovány. Cestovatelé, kteří se dosud spoléhali jen na doplňkový vozík Bugger, mají nyní možnost pořídit si opravdu výkonné sportovní cestovní kolo, které nese označení Cannondale ST500.

V Cannondale se začíná intenzivně pracovat na prvním kole určeném do terénu. Přitom se ale současně stále pracuje také na osvědčeném SOFT sortimentu, který jde neskutečně na odbyt. Ve velkém se vyrábějí už nejenom batohy a brašny, ale také neustále rostoucí sortiment oblečení, spacáků, a dokonce i vlastních stanů. Zejména oblečení z té doby je úžasné si připomenout.

Cestovní modely jízdních kol ST dostávají závodní silniční sourozence SR a v roce 1984 spatřuje poprvé světlo světa také první horské kolo SM-500 osazené komponenty Suntour, Shimano, ale také například Brooks sedlem nebo Specialized nábami.

I na dnešní dobu jde přitom o poměrně unikátní bike, který se od tehdejší konkurence lišil nejenom hliníkovým rámem z robustních trubek, ale také kombinací dvou průměrů kol. Vpředu měl totiž osazené 26" kolo, zatímco vzadu pouze 24". Dnes takovým modelům říkáme mullet a kombinují většinou 29" a 27,5" kola.

Víte, že "mullet" slaví už 37 let?

Jak získává firma postupem času zkušenosti s výrobou hliníkových rámů, začíná nejenom přidávat počty modelů, ale také patentovat některé své unikátní technologie, jako například oválný tvar sedlových trubek. V roce 1986 pak přichází první All-terrain (horský) model SM-500 postavený na novém rámu určeném komplet pro 26" kola vpředu i vzadu.

Hned o rok později se většina rámů jak těch silničních, tak i těch horských dočká velké změny geometrie, která spočívá především ve zkrácení rozvoru a úpravě hlavových úhlů. Poprvé jsou také v limitovaných sériích nabízeny speciální barevné custom designy, které kolům přinášejí designové odlišení, byť jde z dnešního pohledu o úsměvný pokus.

Rok 1987 je velkým rokem pro horská kola, protože japonské Shimano představuje kompletně novou a přímo pro potřeby moderních horských kol upravenou sadu Deore XT. Nejde jen o samotný počet a poskládání převodů, ale především o nové cantilever brzdy s lepší účinností a zcela novou generaci páčkového řazení s indexací. Poprvé se na kolech řady SM objevují také nové, na tehdejší dobu revoluční "šišaté" Biopace převodníky, a to v rámci dvou bikových sad Deore a Deore XT.

Každým rokem se Cannondale neustále učí zpracovávat hliníkové trubky. Pracuje s různými průměry a neustále zdokonaluje jak jejich tvarování, tak svařování. Výsledkem je představení nových rámových platforem, které Cannondale označuje jako 3.0. Nejde jen o nový styl trubek a geometrie, ale především snížení hmotnosti rámu, která se dostala k hranici 1,5 kg, což byl na tehdejší dobu opravdu skvělý výsledek. Celé horské kolo v nejvyšší výbavě se tak podařilo dostat na neuvěřitelných 11,9 kg.

Že to Cannondale myslí s horskými koly opravdu vážně, dokazuje tím, že poprvé ve své historii používá MTB motiv na titulce svého katalogu pro rok 1989.

Vývoj pokračuje. Na přelomu dekády osmdesátých a devadesátých let Cannnondale jako jedna z prvních firem vybavuje své MTB rámy vyměnitelnými zadními patkami a velkou novinkou v podobě vlastních hliníkových Pepperoni vidlic, kterými u nejvyšších modelů nahrazuje subtilnější ocelové vidlice od firmy Tange. Rokem 1990 pak končí první dějství příběhu, zvaného horská kola. Doteď šlo totiž jen o pevné rámy. Ty sice během sedmiletého vývoje ušly notný kus cesty, ale zlaté časy Cannondale a jeho celosvětový úspěch přichází až v letech devadesátých.

Konec osmdesátých let pak pro Cannondale znamenal obrovský boom, který v roce 1989 vedl k založení evropské centrály značky v Holandsku. Díky tomuto kroku bylo pro tuto americkou značku daleko snazší proniknout a zásobovat starý kontinent svými produkty. Že to byl krok správným směrem, dokládá i skutečnost, že Evropa tehdy se svou poptávkou velice rostla a pro Cannondale znamenala 35 % tehdejšího obratu.

1991 - Bankrot

Rokem 1991 u Cannondale oficiálně startuje "doba celoodpružená". Malý zádrhel byl však v tom, že hektické vývojové práce, které u Cannondale na přelomu desetiletí probíhaly, poněkud předběhly svou dobu. Výsledkem byl první odpružený rám EST (Elevated Suspension Technology), ke kterému ale tehdy neměl Cannondale ještě přední odpruženou vidlici, a tak kolo osadil alespoň dočasně odpruženým představcem, který dodala jiná americká firma, patřící k pionýrům odpružení - Girvin.

Ovšem nebyl by to Cannondale, aby nepřemýšlel o nějakém vlastním řešení. To přišlo hned vzápětí v roce 1992, když na upraveném rámu se stejným zadním odpružením nabídnul Cannondale první generaci vlastního předního odpružení. V podstatě to byla Pepperoni vidlice vsazená do oversize hlavovky a opatřená vzduchovým odpružením s olejovým tlumením. Teprve o pár let později dostal systém vlastní jméno Headshok, který byl vlastně zjednodušeným popisem funkce "hlavového odpružení".

Na svou dobu to byl velký unikát, protože na světě byly teprve první generace klasických odpružených vidlic v čele s Rock Shox MAG 21 nebo Manitou I. První celoodpružené kolo dostalo u Cannondale jméno Delta V a vynikalo zajímavým tvarem přední části rámu. Zadní stavba vycházela tehdy z předpokladu, že při šlapání nesmí docházet k nechtěnému propružování. Proto byl její čep umístěn poměrně vysoko. Požadované zadání toto řešení splňovalo měrou vrchovatou, problém byl však v tom, že zadní stavba při šlapání chodila opačně a značně kopala.

Výsledkem byl urychlený vývoj nové koncepce celoodpruženého rámu, který Cannondale definitivně proslavil doslova po celém světě. Ano, po dvou letech výroby Delty Cannondale představil v roce 1993 legendární Super V.

Tenhle model byl unikátní v několika věcech. Jeho nepřehlédnutelná konstrukce plnila stránky časopisů a lákala návštěvníky výstav a veletrhů. Byla ovšem také přehlídkou špičkového zpracování hliníku. Každá z použitých trubek byla unikátně tvarovaná, sváry byly precizně broušené a uložení zadní stavby dostalo jak nové umístění, tak masivní ložiska a osu, na které se otáčelo.

Hlavní čep Super V se posunul níž a především o hodně dopředu. Tím se konstruktéři zbavili alespoň z části efektu kopání zadní stavby. Sečteno a potvrzeno výsledek byl nepřehlédnutelný, a tak se nedalo ničemu divit, že se vzápětí dočkal dalších vylepšení.

První upgrade přišel o dva roky později, a to nikoli v podobě tvarové změny, ale materiálové. Cannondale tehdy poprvé použil karbonová vlákna a hliníkovou svařovanou zadní stavbu nahradil karbonem. Podařilo se mu tím jednak ušetřit na hmotnosti rámu, zamezit praskání hliníkových staveb, ale také o pořádný kus posunout své technologické image inovátora.

S příchodem Super V začala také doba intenzivního vývoje zadních tlumičů. Tady se Cannondale však do vlastního vývoje nikdy nepustil a přenechal výrobu jiným. Po neslavné anabázi s Marzocchi tlumiči přešel k americkému Foxu, který tehdy začínal zásobovat svými vzduchovými Alpsy většinu světových značek. A v souvislosti se vznikem Super V pak nemůžeme zapomenout ani na to, že v této éře založil Cannondale také svůj tovární závodní tým Volvo Cannondale.

Psal se rok 1994 a nikdo tehdy nemohl tušit, že se nově vzniklá formace Volvo Cannondale stane v dalších letech jedním z nejúspěšnějších bikových závodních týmů světa. Hvězdné počátky tohoto týmu jsou přitom spjaty s hvězdnými jmény, a to jak na poli progresivně se vyvíjejícího sjezdu, tak prestižního X-Country. Během počátků tohoto závodního týmů probíhalo mnoho různých foto seancí, jejichž výsledky nikdy nebyly využity, jako například tato týmová fotka.

Pojďme si připomenout soupisku závodníků, kteří tímto týmem postupně prošli. Alison Sydor, Alla Epifanova, Andreas Hesslar, Annabella Stropparo, Anne-Caroline Chausson, Brian Lopes, Brigitta Kasper, Cadel Evans, Cedric Garcia, Christoph Sauser, Cyrille Bonnand, David Vasquez, Franck Roman, Johan Engstrom, Kashi Leuchs, Kim Sonier, Lance Trappe, Libor Karas, Martyn Ashton, Marc Gullickson, Myles Rockwell, Oscar Saiz, Sara Ellis, Tinker Juarez a Todd Snider.

A občas to nebylo jen o závodění a prezentování kol...

Ale pojďme zpět ke kolům. Zatímco XC závodníci sedlali povětšinou pevné rámy s headshoky, sjezdová sekce týmu využívala výhradně celoodpružená Super véčka. Pochopitelně, že 63 mm zdvih byl brzo velice limitující a bylo potřeba ho co nejdříve navýšit. Kromě toho, koncepce vysokého čepu přestala rychle odpovídat potřebám sjezdařů a novinky tak na sebe nenechaly dlouho čekat. Přišly hned dvě, a to v roce 1996.

Vlajkovou lodí se stala první generace sjezdového speciálu Super V DH Active, zatímco klasická celopéra SuperV Active dostala kompletně novou zadní stavbu s čepem, který se posunul těsně nad středové složení. Změnou konstrukce tak dostala supervéčka najednou daleko více aktivního pružení, ale také delší tlumiče a spolu s nimi více zdvihu.

Technologicky jel vývoj Cannondale tehdy doslova na plné obrátky a výsledkem nebyly jen samotné rámy, ale také unikátní komponenty jako například duté hliníkové kliky vyráběné na CNC CODA Magic, nebo unikátní dvoukorunková sjezdová vidlice MOTO se 114mm zdvihem, kterou Cannondale vyvinul a osadil na svůj sjezdový speciál se 152 mm zadním zdvihem.

Dva roky po založení továrního MTB týmu vzniká v roce 1996 také jeho silniční odnož Saeco Cannondale, jejíž hlavní hvězdou se okamžitě stává Mario Cipollini.

Jasně červená barva, kombinovaná se žlutými nápisy je hlavním poznávacím znakem jak horských, tak silničních závodních modelů, které se v podobě topmodelů pyšní i nepřehlédnutelnými karbonovými koly Spinergy.

Sjezdový tým se svým vybavením odpoutává poprvé od sériové produkce značky. Druhá generace závodního modelu Super V DHF, založená na komplikovaném systému dvou řetězů a dvojici vahadel s virtuálně uloženou zadní stavbou zůstane navždy v paměti jen díky několika továrním prototypům stavěným pouze pro závodní sjezdový tým.

V roce 1998 se Cannondale rozhodne podporovat sportovně založené vozíčkáře. Své zkušenosti se svařováním špičkových hliníkových rámů kol poskytne pro výrobu vlastních sportovních kol a vozíků, určených pro cyklistiku, ale také míčové sporty. Produktová řada S.S.T (Seated-Spotrs Technology) je v Americe nabízena všem prostřednictvím vybraných obchodníků.

Druhá polovina devadesátých let je pro Cannondale zlatým věkem. Závodníci na jejich kolech vyhrávají, co se dá, továrna jede na plné obrátky, rámy s legendární nálepkou "Hand made in USA" zná doslova celý svět. A padají také medaile ze světových šampionátů, a dokonce i olympiády. Majitel Cannondale Joe Montgomery si tak může dovolit nejen bohatý vozový park, ale také vlastní soukromé letadlo.

V roce 1997 vzniká další unikát, první celokarbonový bike s názvem Raven, který musí být ale rychle nahrazen druhou generací, protože jeho konstrukce, postavená na kombinaci hliníkové kostry a karbonových částí nefunguje úplně ideálně. Upravený Raven přichází v roce 2000 a svět opět zírá s otevřenými ústy.

Konec století je bohužel spojený také se začátkem konce slavné éry Cannondale. Překotný vývoj sjezdových speciálů a odpružení obecně totiž u Cannondale spustilo už někdy v roce 1997 myšlenku zkusit štěstí i v motocyklovém průmyslu. Tehdejší majitel značky Joe Montgomery společně se svým synem Scottem začali realizovat další část svého snu, kterak proslavit svou značku Cannondale, netušíc ještě, že o ni nedlouho poté právě kvůli motorkám přijdou.

V motokrosu bylo tehdy sice již mnoho značek, ale žádná nevyráběla komplet motorky v Americe. Cannondale mělo bohaté zkušenosti s výrobou hliníkových rámů i vidlic a navrhování odpružení. Jediné, co mu tehdy chybělo, byl motor a ten, jak se nakonec ukázalo, stál firmu téměř její existenci. Montgomery se totiž rozhodl, že většinu vydělaných peněz z kol vloží do vývoje vlastní motorky. Původní plán tak byl, že by se měla začít prodávat již začátkem roku 1999. Termín uvedení se však musel několikrát odsouvat kvůli komplikacím s vyladěním motoru a nakonec byla motorka uvedena až s dvouletým zpožděním v roce 2001. To stálo firmu nejenom mnoho desítek milionů dolarů, ale také pošramocenou pověst. Vidět to bohužel začalo být i na kolech, protože intenzita a unikátnost inovací v době, kdy muselo vedení intenzivně řešit velké finanční ztráty motocyklové divize, značně polevily.

Poslední zásadní novinkou cyklistické "zlaté éry", která stála opravdu za to, byla revoluční vidlice Lefty. Tu Cannondale poprvé ukázal v roce 1999 a postupem času se stala jedním z hlavních znaků kol této značky, kterým zůstává dodnes.

Bohužel za část problémů mohl tehdy i uspěchaný marketing, který v podstatě vychvaloval neexistující motorku a tvrdil o ní, že jde o revoluční produkt, nejlepší na světě. Co však tehdy platilo pro Cannondale kola, se bohužel nikdy nepodařilo naplnit motokrosové divizi. Natěšení zákazníci, kteří posílali objednávky a skládali zálohy, patřičně zmasírování marketingem, tak paradoxně způsobili ještě větší zadlužení firmy. Kvůli průtahům s vyladěním motoru a vidouc velký zájem o novinku neváhalo vedení společnosti neustále proplácet další a další vícenáklady na vývoj.

Přelom tisíciletí pro Cannondale znamenal bohužel především velké finanční problémy, které způsobila motocyklová divize. Zatímco příznivci horských kol byli do jisté míry zklamaní tím, jak vypadal nástupce legendárního modelu Super V - Jekyll, schylovalo se v pozadí nevyhnutelně k velkým změnám také ve vedení samotné firmy, které nakonec vedly 28. ledna 2003 k podání návrhu na reorganizaci podle kapitoly 11 amerického zákona o bankrotech.

Vedení s konečnou platností pozastavilo aktivity v oblasti motokrosové divize a společně s hlavními investory se zavázalo hledat případné zájemce o její koupi. Po dočasné odstávce továrny na výrobu jízdních kol v Bedfordu byla výroba v rámci zdravé cyklistické sekce opět rozjeta a zaměstnanci se mohli vrátit do práce. V rámci šetření a restrukturalizace ovšem v té době končí závodní kapitola legendárního Volvo Cannondale týmu. Šéf marketingu Cannondale a syn majitele značky Scott Montgomery se tehdy vyjádřil ve smyslu, že za koncem týmu stojí odchod jeho hlavního sponzora, značky Volvo.

Značku Volvo v roce 1999 koupil Ford, a tak bylo jen otázkou času, kdy dojde k revizi marketingových priorit. Samozřejmě že svou vinu na konci týmu sehrály i finanční problémy s MX divizí Cannondale. Volvo tehdy totiž rozhodně netrpělo na nedostatek peněz a místo sponzorování horských kol se přeorientovalo na jachty a legendární závod kolem světa, který se pod názvem Volvo Ocean Race koná dodnes.

Spojení Volvo Cannondale trvalo dlouhých devět let. V týmu se vystřídalo mnoho jmen, ale pouze jediné zůstalo po celou dobu existence týmu a co víc, se značkou Cannondale je spojené dodnes. Bylo by velkou chybou nevyzdvihnout v tomto článku velkou osobnost mountainbikingu pionýrských dob MTB Tinkera Juareze, který patří stále mezi aktivní závodníky, byť dnes již jen v kategorii Masters. Za pár let Tinker oslaví 30 let spolupráce s touto americkou značkou a všichni věří, že se toho dožije stále jako aktivní závodník!

Nová éra s novým vedením

Ukončení motocyklové divize Cannondale a návrat zpátky k tomu, co fungovalo, bylo jediným řešením, jak zachránit značku Cannondale. Joe Montgomery musel přistoupit na záchranný plán, jehož součástí bylo postoupení jeho podílu největším investorům, kteří začali hledat pro firmu nového majitele. Naštěstí zde zafungovala naprosto stoprocentně známá otřepaná fráze "co tě nezabije, to tě posílí". Cannondale ustál několik následujících těžkých let, a dokonce se mu podařilo opět nastartovat i své týmové aktivity. Nově to bylo pod hlavičkou Siemens Cannondale, kde se mimochodem krátce mihnul ve svých začátcích také náš Jarda Kulhavý.

Cannondalu nezbývalo nic jiného než se vyrovnat s neúspěchem motokrosové divize a rychle zapomenout na to, že o MX400 mnoho médií psalo jako o největším průšvihu motokrosového sportu posledních dob. Čtyřtaktní motor trpěl totiž nedostatečným výkonem, špatným poměrem točivého momentu a otáček a především příliš vysokou hmotností, což je v motokrosu jedna z nejdůležitějších hodnot, která ovlivňuje výsledné vlastnosti motorky.

Málokdo ví, že se na ukončení motokrosové divize Cannondale tehdy podílel také známý konstruktér Horst Leitner. Jeho firma ATK Leitner Corp v rámci finančního vypořádání při uspokojování pohledávek věřitelů Cannondale koupila část patentů, souvisejících s nedokončeným vývojem motorů Cannondale. Na jejich výrobu, úpravu či další vývoj sice nikdy nedošlo, nicméně ATK disponovala výrobními kapacitami, díky kterým uměla zajistit původním majitelům motorek Cannondale alespoň některé náhradní díly pro udržování jejich provozu. 

Během několika let na počátku milénia modelová nabídka jízdních kol Cannondale utěšeně rostla. Na vrcholu se objevila první generace závodního XC fullu Scalpel, který kombinoval hliníkový přední rámový trojúhelník s karbonovou zadní stavbou a Lefty vidlicí.

V gravity disciplínách kraluje hlavní tvář Siemens Cannondale Cedric Gracia, který se stará o propagaci nových celoodpružených modelů Gemini, Prophet a posléze i sjezdového biku Gracia, přejmenovaného o rok později na Judge. Roky tak nějak plynou a pak přichází očekávané, když na počátku února 2008 Cannondale oznamuje, že se jeho novým majitelem stává Dorel Industries. Tento kanadský koncern již tehdy vlastnil jiného velkého producenta jízdních kol v Americe, a to firmu Pacific Cycle, která produkovala trojici značek GT, Mongoose a Schwinn.

Tím skončilo pětileté období restrukturalizace firmy a původní investoři si konečně mohli oddychnout, protože od nového majitele dostali bezmála 200 mil. dolarů, což stačilo na pokrytí avizovaných ztrát, které nadělala motokrosová divize Cannondale na přelomu století. S novým investorem ovšem přicházejí také velké změny, týkající se nové strategie značky, jejího marketingu a v neposlední řadě i sortimentu výroby a její organizace.

S tím přímo souvisí dvě poměrně kontroverzní novinky, které nový majitel do důsledku prosadil. Tou první bylo ukončení drahé ruční produkce rámů v USA a přesun výroby na Dálný východ. Tou druhou, která však byla tehdy daleko viditelnější, bylo výrazné rozšíření sortimentu především z pohledu lowentry levných kol. To bylo často z pohledu fanouškovské základny bráno jako degradace značky, která se vždy soustředila především na kvalitní inovativní produkty a spotřební segment trhu nechávala jiným.

Po pětatřiceti letech tak i z posledních modelů Cannondale mizí nadobro označení "Hand made in USA", protože produkce nové generace rámů už bude vyráběna v několika továrnách na Dálném východě.

Dorel se však postavil k dalšímu fungování značky pragmaticky a nastavil nová pravidla tak, že peníze, které okamžitě začaly vydělávat levné modely, investoval do vývoje drahých modelů a technologií. A výsledky začaly být vidět poměrně rychle. Nové karbonové devětadvacítkové Scalpely vrátily Cannondale opět na technologické výsluní a následovaly další a další novinky napříč všemi kategoriemi kol, které ukázaly, že i s novým majitelem v novém miléniu umí Cannondale vymyslet originální, špičkové, veleúspěšné produkty.

O většině z nich jste si mohli v minulosti přečíst také u nás na MTBS, a to jak díky mnoha předváděčkám, tak testům, které jsme měli možnost absolvovat.

Cannondale na MTBS

Letos, po třinácti letech, které značka Cannondale prožila pod svým novým majitelem v roce, kdy slaví kulatých padesát let od svého založení, pak přišlo nejnovější oznámení, spojené s prodejem novému majiteli.

Letošní akvizice, která byla oznámena před pár týdny, na rozdíl od turbulentní situace na přelomu století, nijak nesouvisí s finančními problémy společnosti, spíše naopak. V době, kdy probíhá obrovský boom zájmu o jízdní kola, přichází Pon Holdings s nabídkou, která se zřejmě neodmítá a nejen Cannondale, ale také všechny ostatní cyklistické značky, které dosud spadaly pod Dorel Sports, přecházejí pod nového majitele, který se tak stane jedním z největších hráčů na světovém cyklistickém trhu.

Paradoxem je na této době a tomto rozhodnutí to, že se pod novým evropským majitelem plánuje návrat nejprve sice jen montážních aktivit do USA, ale na stole jsou údajně již také reálné možnosti, jak znovu obnovit i vlastní výrobu rámů v Americe. To by znamenalo s trochou nadsázky návrat starých dobrých časů, kdy na každém kole Cannondale nechybělo ...

Věřme, že další roky budou pro značku Cannondale stejně úspěšné jako její bohatá minulost. Jaké bude její další směřování, je otázkou, ale dá se očekávat, že i nový majitel bude chtít zachovat původní odkaz a zaměření Cannondale na špičkové technologie a jejich vývoj a výrobu. Společně tedy popřejme této firmě světlé zítřky a sobě do budoucna zajímavé modely kol.

Mimochodem, ve Wiltonu se dodnes můžete zastavit na místě, kde to před padesáti lety všechno začalo a alespoň zpětně nasát atmosféru počátku sedmdesátých let v pečlivě udržované budově starého nádraží, kterou se nám podařilo dohledat alespoň virtuálně prostřednictvím Google Maps.

Sepsáno s přispěním archivních materiálů Cannondale, MTBS a dalších retro MTB zdrojů.

www.cannondale.com

www.vintagecannondale.com

www.retrobike.co.uk