Cannondale slaví 50 let od založení

1991 - Bankrot

Rokem 1991 u Cannondale oficiálně startuje "doba celoodpružená". Malý zádrhel byl však v tom, že hektické vývojové práce, které u Cannondale na přelomu desetiletí probíhaly, poněkud předběhly svou dobu. Výsledkem byl první odpružený rám EST (Elevated Suspension Technology), ke kterému ale tehdy neměl Cannondale ještě přední odpruženou vidlici, a tak kolo osadil alespoň dočasně odpruženým představcem, který dodala jiná americká firma, patřící k pionýrům odpružení - Girvin.

Ovšem nebyl by to Cannondale, aby nepřemýšlel o nějakém vlastním řešení. To přišlo hned vzápětí v roce 1992, když na upraveném rámu se stejným zadním odpružením nabídnul Cannondale první generaci vlastního předního odpružení. V podstatě to byla Pepperoni vidlice vsazená do oversize hlavovky a opatřená vzduchovým odpružením s olejovým tlumením. Teprve o pár let později dostal systém vlastní jméno Headshok, který byl vlastně zjednodušeným popisem funkce "hlavového odpružení".

Na svou dobu to byl velký unikát, protože na světě byly teprve první generace klasických odpružených vidlic v čele s Rock Shox MAG 21 nebo Manitou I. První celoodpružené kolo dostalo u Cannondale jméno Delta V a vynikalo zajímavým tvarem přední části rámu. Zadní stavba vycházela tehdy z předpokladu, že při šlapání nesmí docházet k nechtěnému propružování. Proto byl její čep umístěn poměrně vysoko. Požadované zadání toto řešení splňovalo měrou vrchovatou, problém byl však v tom, že zadní stavba při šlapání chodila opačně a značně kopala.

Výsledkem byl urychlený vývoj nové koncepce celoodpruženého rámu, který Cannondale definitivně proslavil doslova po celém světě. Ano, po dvou letech výroby Delty Cannondale představil v roce 1993 legendární Super V.

Tenhle model byl unikátní v několika věcech. Jeho nepřehlédnutelná konstrukce plnila stránky časopisů a lákala návštěvníky výstav a veletrhů. Byla ovšem také přehlídkou špičkového zpracování hliníku. Každá z použitých trubek byla unikátně tvarovaná, sváry byly precizně broušené a uložení zadní stavby dostalo jak nové umístění, tak masivní ložiska a osu, na které se otáčelo.

Hlavní čep Super V se posunul níž a především o hodně dopředu. Tím se konstruktéři zbavili alespoň z části efektu kopání zadní stavby. Sečteno a potvrzeno výsledek byl nepřehlédnutelný, a tak se nedalo ničemu divit, že se vzápětí dočkal dalších vylepšení.

První upgrade přišel o dva roky později, a to nikoli v podobě tvarové změny, ale materiálové. Cannondale tehdy poprvé použil karbonová vlákna a hliníkovou svařovanou zadní stavbu nahradil karbonem. Podařilo se mu tím jednak ušetřit na hmotnosti rámu, zamezit praskání hliníkových staveb, ale také o pořádný kus posunout své technologické image inovátora.

S příchodem Super V začala také doba intenzivního vývoje zadních tlumičů. Tady se Cannondale však do vlastního vývoje nikdy nepustil a přenechal výrobu jiným. Po neslavné anabázi s Marzocchi tlumiči přešel k americkému Foxu, který tehdy začínal zásobovat svými vzduchovými Alpsy většinu světových značek. A v souvislosti se vznikem Super V pak nemůžeme zapomenout ani na to, že v této éře založil Cannondale také svůj tovární závodní tým Volvo Cannondale.

Psal se rok 1994 a nikdo tehdy nemohl tušit, že se nově vzniklá formace Volvo Cannondale stane v dalších letech jedním z nejúspěšnějších bikových závodních týmů světa. Hvězdné počátky tohoto týmu jsou přitom spjaty s hvězdnými jmény, a to jak na poli progresivně se vyvíjejícího sjezdu, tak prestižního X-Country. Během počátků tohoto závodního týmů probíhalo mnoho různých foto seancí, jejichž výsledky nikdy nebyly využity, jako například tato týmová fotka.

Pojďme si připomenout soupisku závodníků, kteří tímto týmem postupně prošli. Alison Sydor, Alla Epifanova, Andreas Hesslar, Annabella Stropparo, Anne-Caroline Chausson, Brian Lopes, Brigitta Kasper, Cadel Evans, Cedric Garcia, Christoph Sauser, Cyrille Bonnand, David Vasquez, Franck Roman, Johan Engstrom, Kashi Leuchs, Kim Sonier, Lance Trappe, Libor Karas, Martyn Ashton, Marc Gullickson, Myles Rockwell, Oscar Saiz, Sara Ellis, Tinker Juarez a Todd Snider.

A občas to nebylo jen o závodění a prezentování kol...

Ale pojďme zpět ke kolům. Zatímco XC závodníci sedlali povětšinou pevné rámy s headshoky, sjezdová sekce týmu využívala výhradně celoodpružená Super véčka. Pochopitelně, že 63 mm zdvih byl brzo velice limitující a bylo potřeba ho co nejdříve navýšit. Kromě toho, koncepce vysokého čepu přestala rychle odpovídat potřebám sjezdařů a novinky tak na sebe nenechaly dlouho čekat. Přišly hned dvě, a to v roce 1996.

Vlajkovou lodí se stala první generace sjezdového speciálu Super V DH Active, zatímco klasická celopéra SuperV Active dostala kompletně novou zadní stavbu s čepem, který se posunul těsně nad středové složení. Změnou konstrukce tak dostala supervéčka najednou daleko více aktivního pružení, ale také delší tlumiče a spolu s nimi více zdvihu.

Technologicky jel vývoj Cannondale tehdy doslova na plné obrátky a výsledkem nebyly jen samotné rámy, ale také unikátní komponenty jako například duté hliníkové kliky vyráběné na CNC CODA Magic, nebo unikátní dvoukorunková sjezdová vidlice MOTO se 114mm zdvihem, kterou Cannondale vyvinul a osadil na svůj sjezdový speciál se 152 mm zadním zdvihem.

Dva roky po založení továrního MTB týmu vzniká v roce 1996 také jeho silniční odnož Saeco Cannondale, jejíž hlavní hvězdou se okamžitě stává Mario Cipollini.

Jasně červená barva, kombinovaná se žlutými nápisy je hlavním poznávacím znakem jak horských, tak silničních závodních modelů, které se v podobě topmodelů pyšní i nepřehlédnutelnými karbonovými koly Spinergy.

Sjezdový tým se svým vybavením odpoutává poprvé od sériové produkce značky. Druhá generace závodního modelu Super V DHF, založená na komplikovaném systému dvou řetězů a dvojici vahadel s virtuálně uloženou zadní stavbou zůstane navždy v paměti jen díky několika továrním prototypům stavěným pouze pro závodní sjezdový tým.

V roce 1998 se Cannondale rozhodne podporovat sportovně založené vozíčkáře. Své zkušenosti se svařováním špičkových hliníkových rámů kol poskytne pro výrobu vlastních sportovních kol a vozíků, určených pro cyklistiku, ale také míčové sporty. Produktová řada S.S.T (Seated-Spotrs Technology) je v Americe nabízena všem prostřednictvím vybraných obchodníků.

Druhá polovina devadesátých let je pro Cannondale zlatým věkem. Závodníci na jejich kolech vyhrávají, co se dá, továrna jede na plné obrátky, rámy s legendární nálepkou "Hand made in USA" zná doslova celý svět. A padají také medaile ze světových šampionátů, a dokonce i olympiády. Majitel Cannondale Joe Montgomery si tak může dovolit nejen bohatý vozový park, ale také vlastní soukromé letadlo.

V roce 1997 vzniká další unikát, první celokarbonový bike s názvem Raven, který musí být ale rychle nahrazen druhou generací, protože jeho konstrukce, postavená na kombinaci hliníkové kostry a karbonových částí nefunguje úplně ideálně. Upravený Raven přichází v roce 2000 a svět opět zírá s otevřenými ústy.

Konec století je bohužel spojený také se začátkem konce slavné éry Cannondale. Překotný vývoj sjezdových speciálů a odpružení obecně totiž u Cannondale spustilo už někdy v roce 1997 myšlenku zkusit štěstí i v motocyklovém průmyslu. Tehdejší majitel značky Joe Montgomery společně se svým synem Scottem začali realizovat další část svého snu, kterak proslavit svou značku Cannondale, netušíc ještě, že o ni nedlouho poté právě kvůli motorkám přijdou.

V motokrosu bylo tehdy sice již mnoho značek, ale žádná nevyráběla komplet motorky v Americe. Cannondale mělo bohaté zkušenosti s výrobou hliníkových rámů i vidlic a navrhování odpružení. Jediné, co mu tehdy chybělo, byl motor a ten, jak se nakonec ukázalo, stál firmu téměř její existenci. Montgomery se totiž rozhodl, že většinu vydělaných peněz z kol vloží do vývoje vlastní motorky. Původní plán tak byl, že by se měla začít prodávat již začátkem roku 1999. Termín uvedení se však musel několikrát odsouvat kvůli komplikacím s vyladěním motoru a nakonec byla motorka uvedena až s dvouletým zpožděním v roce 2001. To stálo firmu nejenom mnoho desítek milionů dolarů, ale také pošramocenou pověst. Vidět to bohužel začalo být i na kolech, protože intenzita a unikátnost inovací v době, kdy muselo vedení intenzivně řešit velké finanční ztráty motocyklové divize, značně polevily.

Poslední zásadní novinkou cyklistické "zlaté éry", která stála opravdu za to, byla revoluční vidlice Lefty. Tu Cannondale poprvé ukázal v roce 1999 a postupem času se stala jedním z hlavních znaků kol této značky, kterým zůstává dodnes.

Bohužel za část problémů mohl tehdy i uspěchaný marketing, který v podstatě vychvaloval neexistující motorku a tvrdil o ní, že jde o revoluční produkt, nejlepší na světě. Co však tehdy platilo pro Cannondale kola, se bohužel nikdy nepodařilo naplnit motokrosové divizi. Natěšení zákazníci, kteří posílali objednávky a skládali zálohy, patřičně zmasírování marketingem, tak paradoxně způsobili ještě větší zadlužení firmy. Kvůli průtahům s vyladěním motoru a vidouc velký zájem o novinku neváhalo vedení společnosti neustále proplácet další a další vícenáklady na vývoj.

Přelom tisíciletí pro Cannondale znamenal bohužel především velké finanční problémy, které způsobila motocyklová divize. Zatímco příznivci horských kol byli do jisté míry zklamaní tím, jak vypadal nástupce legendárního modelu Super V - Jekyll, schylovalo se v pozadí nevyhnutelně k velkým změnám také ve vedení samotné firmy, které nakonec vedly 28. ledna 2003 k podání návrhu na reorganizaci podle kapitoly 11 amerického zákona o bankrotech.

Vedení s konečnou platností pozastavilo aktivity v oblasti motokrosové divize a společně s hlavními investory se zavázalo hledat případné zájemce o její koupi. Po dočasné odstávce továrny na výrobu jízdních kol v Bedfordu byla výroba v rámci zdravé cyklistické sekce opět rozjeta a zaměstnanci se mohli vrátit do práce. V rámci šetření a restrukturalizace ovšem v té době končí závodní kapitola legendárního Volvo Cannondale týmu. Šéf marketingu Cannondale a syn majitele značky Scott Montgomery se tehdy vyjádřil ve smyslu, že za koncem týmu stojí odchod jeho hlavního sponzora, značky Volvo.

Značku Volvo v roce 1999 koupil Ford, a tak bylo jen otázkou času, kdy dojde k revizi marketingových priorit. Samozřejmě že svou vinu na konci týmu sehrály i finanční problémy s MX divizí Cannondale. Volvo tehdy totiž rozhodně netrpělo na nedostatek peněz a místo sponzorování horských kol se přeorientovalo na jachty a legendární závod kolem světa, který se pod názvem Volvo Ocean Race koná dodnes.

Spojení Volvo Cannondale trvalo dlouhých devět let. V týmu se vystřídalo mnoho jmen, ale pouze jediné zůstalo po celou dobu existence týmu a co víc, se značkou Cannondale je spojené dodnes. Bylo by velkou chybou nevyzdvihnout v tomto článku velkou osobnost mountainbikingu pionýrských dob MTB Tinkera Juareze, který patří stále mezi aktivní závodníky, byť dnes již jen v kategorii Masters. Za pár let Tinker oslaví 30 let spolupráce s touto americkou značkou a všichni věří, že se toho dožije stále jako aktivní závodník!