Co možná nevíte o Rock Machine Whizz

Není mnoho kol, o kterých by se dalo říci, že se o nich víc mluví, než se na nich jezdí. Rock Machine Whizz si za to sice tak trochu může sám, protože od chvíle, kdy poprvé ukázal, jak bude jeho dlouho očekávaný full vypadat, do chvíle, kdy ho začal reálně nabízet, uplynula poměrně hodně dlouhá doba a prostoru pro spekulace tak bylo víc než dost.

Toto je první testovací prototyp z roku 2023

Dnes už je to pár měsíců od chvíle, kdy se první kousky vrhly nejenom mezi novináře a ambasadory na testy, ale také mezi první zákazníky. I my v redakci už jsme na podzim vydali první dojmy z jízd na tomhle, nebojím se říct, unikátním biku, ale jelikož je v plánu nezůstat pouze u jednoho článku a testnout tenhle rám, na více způsobů, dal jsem si během dlouhých zimních večerů práci s tím se podívat podrobněji na to, jak je tenhle rám udělaný a co by vás mohlo zajímat ohledně detailnějšího technického pohledu.

TEST: Rock Machine Whizz FS I 90 AXS - první dojmy

Whizz je v tuto chvíli celoodpružený bike, jehož individuální geny si můžete volit ve třech úrovních zdvihu (140/160/180mm) a dvou stupních výbav. Díky velice velkému rozsahu použitelných roztečí tlumiče (210-250 mm) si z Whizze můžete udělat od trailbiku po bikeparkový "skorosjezďák", a to bez toho, abyste se museli bát, že se pod vámi rám zmačká po prvním pádu jako krabička od zápalek.

Bude jich o hodně víc

Jenže to není všechno. Rock Machine totiž plánuje na podobné koncepci trubek brzy představit také drsňácký hardtail a přesnější rysy už prý začínají nabývat i jeho elektrifikované varianty, které by měly mířit jak do lesní, tak ale i do městské džungle. Zkrátka a dobře tenhle horní pohled bude na pěkných pár let charakteristickým podpisem téhle české značky.

To, že konstruktéři tohoto konceptu mysleli na všechno hodně dopředu a současně chtěli optimalizovat náklady výroby, se promítlo do některých rámových detailů, které v případě Whizu sice nejsou naplno využity, ale přesto jsou ready pro budoucnost.

"Tajné" uchycení pro...

Zaprvé jde o zajímavý detail na levé straně zadní stavby, který je před zraky zvídavých dotazovatelů skryt nenápadnou gumovou krytkou. Vlastně ani na továrních fotkách tenhle detail nespatříte, protože ho zakrývá levá klika. Když se na něj ale podíváte blíž a krytku případně odšroubujete, najdete pod ní zajímavě odfrézovaný detail s dvojicí závitových otvorů.

Před demontáží krytky jsem si myslel, jestli to není nějaká příprava na vnitřní vedení hadice ke kotoučovce, ale ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. Jedná se totiž o montážní bod připravený pro uchycení sklápěcího stojánku, se kterým se počítá v rámci některých verzí městských ebiků, které budou sdílet stejnou zadní stavbu i odpružení.

Se zakrytím druhé "přípravy pro budoucí funkčnost" si už designéři tolik práce nedali. V rámci horní rámové trubky totiž z její vnitřní strany najdete kromě funkčního žebrování také dvojici výčnělků po každé straně, které jsou jakoby zaslepeny a nevyužity. Ve skutečnosti jsou to další montážní body, do kterých budou ještě před kompletací vyřezány závity které pak budou, v případě ebiků, použity pro montáž specifického příslušenství.

"Cargo" po Whizzovsku

Poslední vychytávkou, jestli se tak dá vůbec mluvit o klasických pinech, běžně používaných pro držák na láhev, je dvojice z nich umístěná na spodní rámové trubce v její horní části před tlumičem.

Kromě toho, že u sériových modelů se používá pro uchycení držáčků kabeláže, tak se počítá také s druhou možností, jak je využít, a to pro uchycení kompaktní rámové brašničky podobné té, která se používá za představcem na horní rámové trubce u gravelů. Rock Machine už ji má vymyšlenou přesně pro tento rám, tak aby do tohoto místa přesně sedla, přičemž na jejím vývoji spolupracoval s českou firmu AcePac.

Pro to, aby mohl být Whizz osazený třemi délkami tlumičů a nabízel tři zdvihové varianty, potřebujete jen dvě verze flipchipu. První, sériové používaná u nejmenší a největší verze zdvihu je otočná. Druhá verze, která se používá pro prostřední zdvih, je symetrická a jejím otáčením ničemu nepomůžete :-). U původního prototypu a první série testovacích kol byl horní ocelový čep tlumiče, používaný v rámci flipchipu dutý, jenže při náročném testování se zjistilo, že má tendenci se ohýbat, takže dostal nakonec pro jistotu plný průřez, což díky tomu, že je zde použit maximální možný průměr 10 mm, znamená, že jen samotný tento čep váží 80 g.

Hlava, co jde otevřít

Dalším důležitým rámovým detailem je tvar, resp. konkrétní specifikace hlavové trubky. Rock Machine samozřejmě pracuje s tapered sloupkem vidlice a v sériovém osazení se specifikací hlavovky Acros ZS56/ZS66, s klasickým průměrem horního ložiska, které je díky dvojité horní misce optimální pro 1 1/8" sloupek vidlice a to vlastně odpovídá také "firemnímu příběhu" o tom, že vás nikdo nechce prudit se složitým vnitřním vedením a jeho servisováním, a proto vám sériově bike nadělí s klasickým vnějším vedením, které je taženo po spodní rámové trubce, ke které je připevněno malými plastovými klipy, šroubovanými do k tomu připravených pinů.

Komu se však, přiznejme si, tato varianta nelíbí, může si natahat vedení vnitřkem, protože po stranách horní rámovky jsou pro něj připravené klasické vstupy tak, jako jsme je znali mnoho předchozích let. Musím ale pochválit, že zatímco horní vstupy jsou napevno a s předem připravenými otvory, tak spodní výstupy už jsou více otevřené díky odnímatelným vložkám, které výrazně zjednoduší nejenom prostrkávání bovdenů, ale také jejich proti hlukového pěnového bandážování, které by nemělo v případě vnitřkem vedené kabeláže rozhodně chybět.

Co je ale dobré vědět, je také to, že horní rámová hlavová miska je kompatibilní i se specifickou ZS56 hlavovkou od Acrosu, která umožňuje vézt kabeláž přímo kolem představce dovnitř rámu se všemi plusy i mínusy, které k tomu patří. Pokud byste se náhodou pro tuto variantu rozhodli, stačí někde sehnat ideálně samostatnou horní Acros část hlavového složení, která se skládá z několika specifických částí, které vám tenhle typ vnitřního vedení umožní a vy budete moci mít před řídítky pěkně uklizeno a nebojovat se změtí obloukem vedené kabeláže.

Bytelný virtuál

Zadní odpružení je zde virtuální a jeho napákování a kinematiku řeší dvojice vahadel spolu s vidličkou, které propojuje zadní stavbu s tlumičem. Konstrukčně je vše uděláno velice robustním způsobem tak, že veškerá ložiska jsou lisována do samotných vahadel a s rámem pak spojena speciálními hliníkovými čepy s kuželovými hlavami. Samotná ložiska jsou navíc utěsněná a před nečistotami je chrání oboustranné zakrytování.

Další praktickou věcí, související s případným servisem, je skutečnost, že veškerá ložiska použitá na zadní stavbě, a je jich zde celkem deset, mají stejnou specifikaci 6802. Dodává je v tomto případě výrobce z Taiwanu, firma Bolu Bearings, ale není problém je časem nahradit třeba za Enduro nebo jiná ložiska ve stejném, běžně dostupném rozměru.

Že jde o poměrně robustní řešení, zjistíte poté, co systém rozeberete. Všechny čepy jsou zde hliníkové a jejich průměr 15 mm zaručuje dostatek tuhosti i pro náročné gravity disciplíny. Svědčí o tom ostatně také poměrně velké utahovací momenty předepsané u všech čepů samostatně. Pravdou je, že pro trailbike, v rámci základního zdvihového modelu je konstrukce značně naddimenzovaná a tím pádem bude prostě proti některé konkurenci trpět nadváhou.

Megalomanské patky

Posledním detailem, o kterém dnes bude řeč, jsou zadní patky. Na obou stranách je zde použit systém vyměnitelných patek, který umožňuje, čistě teoreticky, výměnu za jiný typ zadní osy nebo jiný standard patek. Konstrukčně jsou patky i rám evidentně připraveny na to, aby šlo měnit i délku zadní stavby jednak podle toho, jaké kolo máte vzadu osazeno, ale také třeba i podle toho, jaký preferujete jízdní styl.

Příprava posuvných kolejnic je zde evidentní, nicméně fakticky se bohužel vůbec nevyužívá. Ani v rámu ani v samotných patkách nejsou alternativní otvory pro změnu pozice patek vůči rámu a zajímavé je, že v tuto chvíli jsou identické patky použity jak na 29", tak i na 27,5" zadním kole, čímž v podstatě Rock Machine do jisté míry brání maximálnímu využití benefitů mullet specifikace, protože si nemůžete zadní stavbu patřičně zkrátit, resp. prodloužit. Mimochodem, i při osazeném 29" zadním kole je místa v zadní stavbě víc než dost a tak si troufám tvrdit, že by zkrácení zadní stavby o minimálně 5 mm nemusel být problém ani u devětadvacítky a u 27,5" kola by se dalo krátit ještě o poznání víc.

Tak, jak je to nyní, mi přijde, že je konstrukční potenciál zbytečně nevyužitý a výměnné patky jsou zde v podstatě jen dalším prvkem zvyšujícím obezitu tohoto modelu. Nechci se příliš přidávat do řad hejtrů hmotnosti tohoto biku, ale jelikož jen samotné patky a jejich uchycení váží bezmála 300 g, očekával bych od nich nějakou reálnou přidanou hodnotu, nikoli pouze hmotnost navíc.

Kolik to tedy opravdu váží?

Když už je dnes řeč o detailech samotného rámu, tak si nemůžu nechat pro sebe ani info o tom, kolik vlastně rám samotný váží. Bavíme se o větší ze dvou nabízených velikostí, kompletně se všemi krytkami, chrániči i blatníčkem a UDH patkou, ale bez sedlové objímky, bez zadní osy a bez tlumiče je jeho hmotnost 5 044 g. Se sériově dodávaným Rock Shox Vivid tlumičem to pak dělá přesně 5 656 g. Ano, to nejsou úplně nízká čísla, ale na druhou stranu Rock Machine nechtěl riskovat problémy s případnými reklamacemi, takže nešetřil ani při designování trubek a svařování, ani při navrhování vahadel a spojovacího materiálu. Vše je dostatečně robustní a působí opravdu bytelným dojmem a to je vše, co o tomto rámu po jeho detailní rozborce můžu říct.

Kompletní nabídku všech šesti aktuálních modelů najdete na stránkách výrobce www.rockmachinebikes.com.