Duo Damek - Jobánek: Z ledového Islandu do žhavé Izraele

Etapové závody dvojic jsou čím dál populárnější. Sahají po nich nejen organizátoři, kteří necítí potřebu mít v zádech oporu UCI, ale i ti, kteří ji naopak vyhledávají. Přeci jen bodový přísun z takového závodu může být zajímavý i pro elitní závodníky.

Najít k sobě rovnocenného partnera může být ale problém. Sedmadvacetiletý biker z Brušperka je toho příkladem, často se vydával do dalekých a exotických krajin sám či s parťákem, který mu byl na místě přidělen. Letos spojil síly s Janem Jobánkem a v dresu Kilpi Superior se vydali na dva závody. Což by možná ani nestálo za řeč, o obou dvou jsme už psali. Berte to například jako tip nebo rádce, kam a jak na závody.

S Džobrem a Milanem jsem se narychlo sešel v Brně na Bike Life - jak jsme psali - podívat se přišlo hodně lidí. A kluci spustili své líčení z Islandu a Izraele. 

"Na Islandu jsme spolu trpěli zimou a v Izraeli jsme se zase totálně pekli. Naprosto dva rozlišné závody," oba shodně pokyvují hlavou. 

"Já odjížděl na Island s formou, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se dostal do cíle. Island byl očistec - skoro nám sněžilo, fakt přísný, museli dokonce změnit i etapu, aby se tam dostali záchranáři. Celý den déšť a vítr. Prý si to ani místní nepamatují, jak strašný tam bylo počasí," vzpomíná na studené zážitky ze čtyřdenního závodu Glacier 360, který mimochodem vyhráli.

"Byly to letecký dny, měly jsme i 34 průměr. Není to na závodní MTB moc uchopitelná země. Tam, kde se dá jet na kole, jsou gravel cesty, nebo potom pak v horách stezky pro turisty a ty jsou strašně těžký na kolo. Když jsme jeli k ledovci po kamenném poli, člověk ani nevěděl, kudy má jet," doplňoval Milan. 

"Island je pěknej, ale příště bych tam raději jel bez kola, je to krásná země, ale doporučoval bych spíš na pěší turistiku. Když už kolo, tak třeba gravel back-packing. Taky je tam už hodně lidí na turistických místech - jak někde na Václaváku. Ale zajdeš pár km za roh a nepotkáš živáčka, jen ovce. Autobusy vyloží lidi a ti si tam jdou udělat selfíčko." 

I Izrael je pro nás stále tak trochu exotickou destinací, zejména co se cyklistiky týká. Sedmý ročník Epic Israel dokazuje, že tamní to myslí s profesionálním bikingem smrtelně vážně. 

"V Izraeli to bylo zase všechno opačně. Vedro, prach a super terény. Jen po startu se muselo jet 20 km po široké prašné cestě, než se dojelo k trailům do kopců. Ty jsou ale zase naprosto super - přírodní a zábavný - kořeny a kameny, nic uhlazeného," hodnotil Honza Jobánek, který má dvojnásobnou zkušenost z Cape Epic. "Náročnost tady není dána velkým převýšením, ale terénem a podmínkami, ve kterých se jede. Kamenitý singly, prašné cesty, skalnatý povrch, na kterém to moc neodsýpá a kterej neodpustí jakoukoli chybu, to vše ve velkým vedru. Nejvíce mi tento závod připomněl slavný Cape Epic, jenž byl pro pořadatele jednoznačnou inspirací. V některých ohledech se Epic Israel svému slavnějšímu vzoru směle rovná. Perfektní značení, nadšení organizátoři a dobrovolníci, luxusní zázemí se vším, co závodník po dojezdu potřebuje."

"Mně se zase líbí, že každý rok je to jiný," řekl Milan, jenž startoval už na svém třetím izraelském Epicu.  "Za ty roky se tam taky zvedla strašně konkurence, Epic Israel si začíná budovat svý místo na trhu etapáků. Vloni jsem byl šestý celkově, letos kdybychom měli skončil do desítky v etapě, tak bychom museli porazit kluky, co jezdí ve svěťáku do třicítky. Zase naprosto rozdílný od Islandu, kde jsme závodili dva týmy. V Izraeli jich bylo pětadvacet dobrejch a od startu se jel šrot. Vydržet s nima 40 minut, než se dojelo pod kopec, bylo pro hodně týmů velkým úsilím." 

"No, žádný ořezávátka tam tedy nejely, byl jsem z toho hodně překvapenej. Jména mi už ani tolik neříkala, sešla se tam pěkná konkurence, hlavně kvůli bodům na OH. Původně jsem si myslel, že bychom mohli skončit v top ten, ale pak jsme byli rádi za dvacítku," nechal se slyšet Džobr.

Brzy šestatřicetiletý Džobr si s Milanem sedli. Ono by to ani jinak nešlo. "Vyhovovali jsme si perfektně, to je důležitý. Nemůžeš jet tak, abys toho druhýho pekl od startu do cíle. A věř, že takový lidi jsou, kteří jedou ve stejným dresu, ale nedarují si nic. My jsme si vyhovovali, já měl možná v technice malinko navrch a Milan na tom byl zase líp výkonnostně," líčil Honza Jobánek.

Oba etapáky absolvovalo české duo na celoopružených modelech Superior. A oba bez problémů. "Full je základ na etapáky. Jsem rád, že ho konečně mám, na pevňáku si to už ani nedokážu představit. Super bylo, že jsme jeli bez defektů, bez jedinýho problému, všechno nám vyšlo super," prozradil Milan.

Největším stresem pro oba dva tak byl odjezd z Izraele. "To byl jedinej stres, málem nám kvůli bezpečnostním kontrolám na letišti uletělo letadlo. Ale to mělo hodně lidí, je to tam trochu jinej svět. Je třeba se na to ale připravit, tam nestačí 2 hodiny před odletem jako v Evropě, potřebuješ čtyři. Klidně si odnesou krabici s kolem na dvě hodiny pryč a nikdo ti nic neřekne..."

Co za rok? Plán ještě není hotový, ale je jasné, že oba budou mířit na konec sezony.  "Teprve musíme vše naplánovat, Cape Epic by byl krásný, je to vrchol. Ale je to otázka financí, je to výzva. Každopádně asi ne příští rok, to už by chtělo začít makat. Mám raději závody spíš koncem sezony, kdy už jsem rozjetej. Etapák 4Islands má v dubnu 2020 údajně pauzu," prozradil Džobr. (Etapák 4Islands se v roce 2020 uskuteční, momentálně je již 50 % startovních míst vyprodáno. Pozn. redakce)

Džobr s Milanem si jak na Islandu, tak v Izraeli prodloužili pobyt a strávili i pár chvil s místními bikery...

"Já bych jel rád zase Izrael - mám to tam rád, každej rok jinde, takže vidíš hodně míst a trailů," zamyslel se Milan, jenž v létě také skončil studium na VŠ a řeší, co dál.

Tak uvidíme, kam ho vítr zavane a jestli se i příští sezonu objeví s Džobrem někde na startu.