Emil Hekele: Návrat na MS po osmnácti letech

"Na čtyřicet se rozhodně necítím, když má člověk výkonnost, tak není starý," říká Emil Hekele, čtvrtý muž letošního šampionátu v Hlinsku, kde si definitivně řekl o reprezentační dres. Naposledy startoval před osmnácti lety na mistrovství světa v mrazivém Popradu 1999, kde v kategorii U23 skončil sedmý. Možná jediný neprofesionál ve startovním poli žije v Lošticích, kde provozuje svou malou prodejnu Emilio Sport, která je jeho obživou. Na kole trénuje po práci. V neděli v 15:00 hod. se spolu s Borošem, Nesvadbou, Malíkem a Paprstkou postaví na start elitního závodu mužů.

Emile jak se cítíš po 18 letech na MS a jaké jsou tvé ambice?
Cítím se dobře, je skvělé být zase na mistrovství, vážím si toho. Nemůžu ale mít přehnaný ambice. Všude kolem slyším a čtu, že sem na mistrák světa nepatřím, že jsem starej a neperspektivní. Pokud má člověk výkonnnost, tak není starej. Tak to vidím já. Já jsem strašně rád, že jsem tu šanci tady startovat dostal. Myslím, že mě to zase může posunout dál. Osobně bych strašně rád skončil v první třicítce, ale bude strašně záležet na startu, kde nestojím optimálně a tady na tý trati to nebude jednoduchý. Spokojenej budu ale i v tom momentě, když na trati nechám všechno, neudělám chybu.

Co říkáš mistrovské trati?
Trať jsem jen viděl, procházel jsem si jí. Půjdu na ní trénovat až dnes, hodně se mi líbí, ale na sebe bych si představoval jinou, delší rovinky, jsem víc do tahu. Bude záležet na podmínkách, hodně se mění a ještě se měnit budou. Jdu do každýho závodu s tím, že tam nechám všechno, ať tam je trať jakákoli.

Takhle Emil Hekele slavil v cíli domácího šampionátu v Hlinsku

Zažíváš slušnou sezonu
Změnil jsem pár věcí, jsem sám ve svým týmu, ale mám okolo sebe pár lidí, kteří se o mě starají. Teď mám nového trenéra, má to řád a výkonnost jde nahoru. Cítil jsem se dobře už v Táboře, kolem vánoc jsem se rozzávodil, forma gradovala na mistráku v Hlinsku. Možná by to mohlo být ještě lepší, kdybych nejel ten poslední závod v Holandsku, ten byl hodně těžký. Navíc si myslím, že mě v Hlinsku limitovalo to, že nemám kotoučovky. Na nich bych ten sjezd projížděl jinak.

Co tě žene dál?
Já ani nevěděl, jestli tuhle sezonu objedu. Už jsem si zase říkal, jestli mám vůbec jezdit dál. Motivovala mě moje bývalá partnerka Martina, pak jsme se rozešli a já jsem řekl, že když už jsem tu sezonu načal, tak jí dojedu. Nebyl jsem v dobrým stavu, prázdnej. Na tréninku jsem si čistil hlavu, nemyslel jsem na splíny. Zajel jsem pár dobrých závodů, v Kolíně jsem vydržel jet s klukama půl hodiny a to mě zase nakoplo. Strašně mi to pomohlo psychicky, když jsem věděl, že můžu jet s Paprstkou a Nesvadbou. Tohle funguje, to mě posunulo dál, člověk si hned víc věří.

Emil Hekele 27.1. 16:54 hod. Ibis Hotel, Esh-sur-Alzette

Přemýšlíš o konci kariéry nebo budeš závodit dál?
No, vzpomínám na to, jak spolu stáli mladej a starej Šimon na startu :-) Neříkám, že se toho dožiju, ale nebylo by to špatný. Já plánuju jen tak rok, maximálně dva dopředu. Pro mě je motivace příští rok mistrovství Evropy v Táboře. Doufám, že zdraví vydrží. Ani nevím, jak to bude s ostatníma klukama, kteří teď stojí jako Radek Šimůnek, Kuba Skála nebo Martin Bína. Takže Tábor 2017 je pro mě velká motivace.

Přibliž našim čtenářům své začátky...
V devíti letech závodně - cyklokros a silnici. Od malička jsem si ale hrál na cyklokrosaře. Znal jsem všechny naše hvězdy jako Fišeru, Šimůnka, Kvasničku a to mě strašně vtáhlo do cyklokrosu. Byl jsem v Dukle na dráze, ale pořád mě to táhlo do terénu a vždycky jsem v tom chtěl něco dokázat.

A potom?
Elitu jsem začal jezdit v roce 2013, když byl mistrák v Lošticích. Měl jsem dvě pauzy, jedna pětiletá a dvouletá. 2002-2004 a pak 2008-2014. Měl jsem pocit, že to nejde nikam posunout v těch podmínkách, který jsem měl. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem říkal, jestli to má vůbec smysl. Žádnej tým mě nechtěl, tak jsem si řekl, že s tím skončím. Pak mě zase Zdenda Mlynář zlanařil a šel jsem jezdit do Sparty, z tý jsem pak odešel a po čtyřech sezonách jsem si zase řekl, že s tím seknu. Pak mě nakopl mistrák u nás doma v Lošticích, kde jsem skončil dvanáctej. To není špatný, říkal jsem si a zase mě to namotivovalo. Výsledky šly postupně nahoru, jezdil jsem pak v desítce na MČR, a to nebylo špatný.

Emil na trati v Uničově 2016

Jakého úspěchu si ve své kariéře vážíš nejvíc?
Úspěch - to nedokážu posoudit, ale asi by to bylo to 7. místo na MS 1999 v U23.

Poslední dotaz: van der Poel nebo van Aert?
No, to je otázka. Těžko na ní odpovídat, oba jsou na tom skvěle, bude záležet na maličkostech, ale mírně favorizuju van der Poela, kterej je technik a umí víc nástupy, van Aert je spíš tempovej.