Gravel Blinduro - „Není nutné potit krev“

Když se akce z června přesunula na září, akorát se prodloužilo moje těšení, protože po mé loňské první zkušenosti jsem věděl, že Gravel Blinduro nevynechám!

Naše čtyřčlenná parta se zredukovala na polovinu, ale vzhledem k situaci a akcemi přeexponovanému září se není čemu divit. Alespoň jsme na kluky mysleli a rozhodli se, že si to užijeme, i když jenom ve dvou. Natěšených štěrkoletců začalo přibývat a atmosféra byla víc než příjemná.

Parádní počasí babího léta jsme si začali užívat už v pátek v podvečer, kdy jsme si po příjezdu do Cyklocampu střihli návštěvu Slavonic. Luxusní počasí nás pak provázelo celým gravel víkendem. 

Ve startovní skupině jsme byli s vítězi obou předchozích ročníků, Tomášem Paprstkou a Jirkou Fikejzem, a tak společná fotka ze startovní čáry potěšila.

První den jsme startovali v pravé poledne, plni očekávání, co nám pořadatelé pro letošní ročník nachystali. Zhruba po kilometru a půl už byl start první rychlostní zkoušky. Po odstartování borců s ambicemi na umístění na prvních příčkách, přišla řada na nás. 3, 2, 1 Start! Pípnutí čipu, první šlápnutí do pedálů, křupání štěrku pod koly… Trasa první RZ začínala do mírného kopce, a tak ovlivněn závodní atmosférou šel jsem do toho téměř naplno. Po prvních stovkách metrů mi došlo, že to není taktika pro mě, ale nevzdával jsem to a jako nerozjetý hobík startující v kategorii nad 40 let jsem to protrpěl do cíle cca 2 km úseku. Dojel jsem s tepovou frekvencí hodně nad standardním maximem s pálením stehen a popadajíc dech. Po pár dalších kilometrech přejezdu k další RZ parádní scenérií České Kanady jsem se vzpamatoval a přehodnotil svůj přístup.

Je asi úplně jedno, jestli ve výsledkové listině budu na místě 64., 97. nebo 143. Pro mě je ježdění na kole o zážitcích, a to hlavně pozitivních. Další měřený úsek jsem sice úplně nevypustil, ale výrazněn ubral plyn. I když mě občas někdo předjel, začal jsem si Gravel Blinduro užívat na 100 %. Ke startu dalších RZ jsem přijížděl bez obav z toho, co mě čeká, po dojezdu jsem neměl pocit, že mi shoří plíce a že budu zvracet a na neměřených úsecích jsem si naplno užíval krásný den v krásném prostředí.

Po dojezdu „vítězné“ pivko, sprcha, odpočinek, večerní přátelský pokec, kapela, pro někoho i tanec a už před půlnocí zasloužený spánek.

Druhý den byl stejně povedený a jako třešinka na dortu poslední RZ – pestrá, technická, zábavná.

Díky pořadatelům a všem štěrkoletcům za výjimečnou akci, která umožní každému maximální zážitek.