IBIS HDR 650b – vaše volba 26 nebo 27,5 palcových kol

V terénu

Od Ostaše na trať Sudet se nejdříve jede z kopce po louce. Seznamovací jízda tedy byla plná propružování, odskakování, klikacení a zvedání kola na zadní. Chudák jezdec za mnou, říkal mi, že nikdy nevěděl, co na trati přijde za překážku. Louka se náhle zlomí do kořenitého sjezdu v korytě. Široká řídítka, krátký představec, dva-trojky gumy a třináct čísel zdvihu z rozbitého koryta udělaly dálnici. Navíc ty vystouplé kořeny, které na mokru vypadají jako smrtící, se s třináctikilovým ibisem dají jednoduše přeskočit a tím vymazat z terénu. Už tady si říkám, že mi celých šestnáct čísel zdvihu rozhodně nechybí, odpružení ve spojení s velkými koly se prostě vypořádá se vším s grácií. Obrovskou výhodou pak skutečně jsou větší kola než u šestadvacítky, kdy jsem si několikrát vzpomněl na pravdivost jedné z marketingových vět, že se větší kola lépe převalují a hlavně nezasekávají o překážky.

Pod sjezdem na louce stačilo si nechat stiskem páčky na řídítkách vyjet teleskopickou sedlovku KS Lev do původní nejvyšší polohy, přitvrdit tlumič a hurá na kopec. Ve výjezdu jsem samozřejmě oproti ostatním účastníkům kempu na deseticentimetrových XC raketách pocítil nevýhodu mých širších pneumatik a v prudkých výjezdech pak i výšku přední vidlice se zdvihem 130 mm, protože řídítka byla zbytečně moc vysoko nad zemí a já se musel nad kolem víc naklánět, aby se mi nezvedal předek. Takže toto je přesně ta chvíle, kdy chcete mít možnost měnitelného zdvihu. Nejprudší stoupání po příčných kořenech jsem vyřešil tak, že jsem si otevřel tlumič, aby kolo lépe pohlcovalo jednotlivé kořeny a lépe se k nim lepilo a zároveň jsem si snížil sedlo zhruba o dva centimetry. To umožní šlapat více směrem před sebe a zároveň se zlepší i manévrování nad kolem.

Z obou předchozích sedmadvacítek jsem byl zvyklý dávat pozor na kontakt pedálu se zemí, ke kterému ve výjezdu díky nízkému středu často docházelo. Mojo HDR 650b mě v tomto velice příjemně potěšil, protože jsem před vyjížďkou opravdu neměřil, jak nízko střed plave. Svůj podíl na tom má jistě i fakt, že vidlice se nedá pustit níže, nicméně hlavně u Norco Range Killer docházelo ke střetu s povrchem i se zcela roztaženou vidlicí, takže Ibis v tomto neřeší kompromisy, zda dát střed níž a pak si škrtat o zem.

Ve výjezdu jsem tedy nikoho nebrzdil a dokonce jsem si mohl ve srovnání s jezdci na menších zdvizích i vybírat horší terén s příčnými vystouplými kořeny. Odpružení pod záběrem do pedálů propružuje v řádu několika málo centimetrů, o nějakém zběsilém propadání do zdvihu a požírání vynaložené energie tlumičem, jako tomu je u neinteligentních systémů, nemůže být řeč. Jedná se o zcela výbornou symbiózu funkce zadní stavby a tlumiče, kdy první třetina chodu je sametová, ale dále tlumič pod malými rázy nepropruží, celý zdvih využije teprve pod velkým náporem ve sjezdu. Není se ani čemu divit, vždyť v článku z návštěvy firmy Ibis jsme popsali, v jakém terénu sami výrobci kol jezdí, i to, že spolupráce obou značek Ibis a Fox, sídlících ve stejném městě, je velice úzká. O kvalitě rámů Ibis pak mluví i fakt, že spousta zaměstnanců firmy Fox či dokonce sám ředitel značky X-Fusion mají Ibis jako osobní kola.

Sjezd
Základním stavebním kamenem každého enduro závodu jsou hlavně sjezdové pasáže. Tam jezdec potřebuje hravé rychlé kolo s dokonalou ovladatelností, nízkou váhou a dostatkem odpružení. Na šestadvacítkovém Ibisu jsem projel spousty tratí v Čechách, na Gardě, v Americe i v Kanadě. A můžu tedy s klidem v duši porovnat obě platformy. Se svým kolem jsem byl vždycky maximálně spokojen – jak s funkcí odpružení, tak s tuhostí. Mojo HDR 650b mi však přijde jako na steroidech. Sedmadvacítky doslova posílají již tak vynikající stroj na nový level. Sudetské tratě tak bylo možné sjíždět v plné rychlosti bez obav, že bych se někde musel zákonitě „vyndat“, Mojo prostě dělá z lidí lepší jezdce.

Osobně mám rád krátké zadní stavby, díky čemuž mají u mě devětadvacítky utrum. A u Mojo HDR 650b se podařilo udržet délku řetězových vzpěr na 435 mm, což je jen o centimetr více, než je nepsaný ideál. Ačkoliv zvednout kolo na zadní a udržet ho v manuálu bylo z pochopitelných důvodů složitější, než u menších kol, technika nadhození předního kola před terénním zlomem a seskok na obě kola byly absolutně bez problému. Zároveň je potřeba říci, že jsem během kempu relativně rychle přestal sledovat, co kolo dělá a i když jsem mu slušně nakládal, indikátor maximálního využitého zdvihu se ani po celém víkendu na dorazovou hodnotu neposunul.
Na špičkové úrovni je tuhost rámu, kterou doceníme v přesnosti ovládání ve chvílích, kdy jedeme na hraně a každá chybka ve vedení kola může znamenat fatální průšvih. Vedení kola je vskutku exkluzivní a chování řídítek absolutně předvídatelné. Mojo HDR 650b tak udělá radost technicky založenému jezdci, který se nebojí klikatých úzkých cestiček, kterých je na Broumovsku bezpočet. Zároveň kraluje i v trialových pasážích a s trochou zručnosti se není na kole třeba bát ani prvosjezdů.