Jan Šírer: Proti proudu, ale pořád dopředu...

Hlavní životní zásadu enfant terrible neboli zlobivého dítěte českého cyklistického byznysu Jana Šírera by samozřejmě šlo shrnout do jedné jediné věty. Byla by to ale velká škoda si tohoto 46letého podnikatele nepředstavit blíže...

Jan Šírer začínal v Berouně jako stavitel silničních rámů se svým jménem a postupně vybudoval oblíbenou a tradiční značku pro hobíky i amatérské závodníky na silnici. Dále v první polovině devadesátých let rozjel zastoupení komponentů Campagnolo pro český trh a postupně otevřel kromě Berouna ještě další dvě maloobchodní prodejny.

Přes všechny nové výkřiky techniky a moderní rámy i komponenty, které nabízí zákazníkům, jej však nejvíce zajímá jeho vášeň i sen v jednom – sbírání starých kol všech kategorií a příprava expozice pro velké muzeum jízdního kola. O moderních i historických kolech jsme si s Janem Šírerem povídali v následujícím rozhovoru.

Tak přeháněj, jak se vyvíjí letošní sezona?
Všude píšou, že dobře, tak to asi musí být pravda (smích). Teď jsem četl jednu statistiku, že se loni prodej kol vrátil na úroveň z minulých let, což je možná fajn, ale u nás na obchodech to zatím nevypadá. Březen byl dobrý, duben se zase zastavil, květen opět jakž takž frčí. Že by se ale lidi hrnuli v davu, se zatím říct nedá. Byli jsme zvyklí na něco jiného...

Čím to je - konkurencí, nebo počasím?
Těžko říct, konkurence přibylo, ale klíčové je počasí. Když se má člověk navlíkat, ráno je kosa nebo vítr, tak to na kolo pro normálního člověka moc není. Lidi nejradši jezdí na kole nalehko a v teple.

Připravili jste na letošek nějakou novinku? 
Držíme stabilně Author, AGang a Specialized. Každá značka má svoje specifika. Spešla chce hodně lidí a je dražší, ale Author se zlepšil, vyšvihli se s designem. AGang je super a moc se mi líbí celá kolekce. A dámský nebo dětský kola AGang – to je lahůdka, ty se jim obzvlášť povedly.

Liší se podle tebe nějak zákazníci v Brně, Berouně a Budějovicích, kde máte prodejny?
Člověk by řekl, že minimálně, ale něco na tom bude. Prodavači tvrdí, že rozdíly jsou velké. V Berouně se všechno řeší, lidi jsou puntičkáři, do všeho se šťourá, spekuluje, hledají se chyby, zákazníci řeší cenu, prohlížejí si týdny a měsíce kolo a pak teprve něco koupí.

A v Brně je to jiné?
Co máme zkušenost, tak Brňáci to moc neřeší. Přijdou, podívají se, poslechnou si prodavače, koupí a odejdou. Brno nám funguje dobře, předělali jsme interiéry, obarvili barák na červeno a máme tam výhodu zkušební dráhy integrované přímo do prodejny. To byla před lety naše novinka a pořád je o to zájem. Zato Budějovice, to je hodně svérázný shop. Vůbec ten kraj je specifický a svébytný. Na kole tam jezdí skoro všichni, používají kolo jako dopravní prostředek, takže se hodně dělají opravy a řeší se náhradní díly. A tento druh zákazníků si pořád dokola nechává opravovat starý kola. Tam je prostě prodej nového bicyklu běh na dlouhou trať.

Takže Budějovice jsou i boomem devětadvacítek zatím neposkvrněné?
Takhle bych to neřekl. Samozřejmě devětadvacítky prodáváme ve všech městech a zejména Specialized se v tomto ohledu hodně snaží, nacpal peníze do marketingu a kola se prodávají. I když od téhle značky nám obecně jdou spíš dražší kola, na kterých se dá závodit, což nás samozřejmě těší.

O Spešlu a Kampě

Není už Specializedu trochu moc?
Zatím bych řekl, že je to v pohodě. Lidi od Spešlu berou kola nad 15 nebo 20 tisíc, kde už má smysl investovat do značky. Čím je kolo dražší a z vyšší kategorie, tím je lepší osazení a celek opravdu funguje. U levného kola za deset tisíc je jedno, jaké je značky. A na rovinu je potřeba říct, že v téhle cenové kategorii Spešl konkurenci rozhodně neválcuje a osazení má horší, což je na úkor toho světoznámého názvu na rámu – o tom si určitě nedělá iluze nikdo, kdo kolům aspoň trochu rozumí. Na druhou stranu i levnější Spešly mají výbavu Sram a na to lidi taky slyší. A chtějí všechno, co frčí a je trendy.

Ty jezdíš na čem?
Loňský Epic se Sramem a řazením na rukojeti. Páčkové řazení od Amíků se mi prostě nelíbí, tím palcem tam řadíš nepřirozeně, nemám to rád. Ale otočné řazení je zlaté, to mi vyhovuje. Pak mám ještě tři čtyři roky starou silničku Specialized Roubaix. Na ní se v globálu nemění nic, i když samozřejmě dělají různé inovace a změny rok co rok. Různé detaily, tlumicí prvky, bovdeny vnitřkem a podobně. Ale já mám rád jednoduchý věci. Jako závodník jsem vždycky řešil váhu kola a funkčnost. A třeba u těch bovdenů mi přijde technicky jednodušší a čistší dělat rozvod řazení i brzd klasicky, ukončit bovden na opěrce a táhnout lanko venkem než cpát bovdeny dovnitř a modlit se, aby to fungovalo. Ale je to prostě dneska trend, je to aerodynamické a estetické, no tak výrobce nechme, ať to dělají... (směje se)

Mluvíme o Specializedu, ale kdy ses naposledy projel na svém kole s logem Šírer?
Zase tak dlouho to není, řekl bych před pár týdny, protože jsme na nejvyšší celokarbonovou silničku hodili elektronickou Campu EPS. Zkoušel jsem, jak to bude fungovat a vypadat. Běhá to samozřejmě bezchybně, akorát celá kabeláž se tahá venkem a je pod páskama, protože tyhle rámy nemají z výroby přípravu na Campagnolo EPS. I když to funguje, tak pokud kabely neschováš, nevypadá to úplně nejlíp.

Silniční kola a Campagnolo jsou pro firmu pořád stejně důležité?
Samozřejmě, protože silniček stavíme hodně a Campagnola nikdo jiný tolik jako my neprodává. Pořád zkoušíme něco nového. Campagnolo české obchody pořádně nedělají, všichni tahají silničky s Shimanem nebo Sramem. My máme silniční Specializedy výhradně na Campě, to zákazníci jinde nenajdou. Pak máme pořád svoji značku rámů Šírer komplet na Campě. Nově stavíme pro náročné zákazníky silničky i na rámech Look. A pro úplné fajnšmekry budeme mít od firmy Calfee Design karbonové a bambusové rámy.

To je dost exkluzivní značka, myslíš, že si u nás najde kupce?
Exkluzivní karbonové rámy Calfee z americké Kalifornie si najdou ti nejnáročnější, jak jsem řekl. Lidi, kteří zkrátka budou chtít rám od Craiga Calfee, který v roce 1991 postavil karbonové speciály pro Team Z Grega Lemonda na Tour de France a odstartoval tím svoji konstruktérskou dráhu. Bude to něco trochu jiného, exkluzivní karbon z fabriky ENVE Composites, kde se pečou roury pro Calfee, prostě totální high-end a neustálá inovace. Navíc Calfee má v nabídce i bambusové rámy, které se mi vždycky líbily, takže s touhle značkou na český trh dorazí opět něco nového a lidé budou mít možnost se svým kolem totálně odlišit od ostatních.

Když už se rozšiřuje sortiment, tak co takhle další prodejna v jiném městě?
Budeme se držet toho, co máme. Upřímně – na další prodejnu nejsou peníze, musíme být realisti, takže další krám rozhodně dělat nebudeme. Pořád ale ještě mám myšlenku postavit v Králově Dvoře prodejnu s testovací dráhou a navíc spojenou s muzeem kol, tak uvidíme.

O muzeu a vzdělávání

O prodejně a muzeu v Králově Dvoře se ale už mluví roky, tak kde to vázne?
To je pravda, o testovací dráze a muzeu mluvím asi tak pět let. V Brně jsme do prodejny integrovali malý testovací okruh a osvědčilo se nám to. Zákazníci tuto možnost přivítali, takže víme, že je to cesta, jak jít dál. Chceme tím nabídnout další zlepšení služeb. Takováto dráha se dá využít různě. Tuhle jsem četl, že někde v jiném městě zase nakoupili moderní dopravní hřiště a stavějí ho na zimáku. Bude zastřešené, může tam běžet dopravní výchova, osvětové akce o bezpečnosti v provozu a podobně. To je pro mě inspirace a žene mě to dopředu.

Takže se chceš angažovat v téhle školicí či vzdělávací oblasti?
Neřekl bych angažovat, ale přispět k tomu, aby se děti naučily jezdit na kole bezpečně. Dneska je můžeš poslat od deseti let do provozu, ale když nemají potřebné povědomí a znalosti, tak je obrovské riziko, že to neskončí dobře. Na takové projekty ale potřebuješ sponzorské peníze, dotační peníze, podporu partnerů a nakonec i politiků. A když obcházíš lidi, co to mají na starosti, tak kolikrát vidíš, že je jim to jedno. Někde třeba dopravní výchovu podporuje kraj, jinde je zase situace bídná a školám nebo zájemcům o pořádání akcí nedají ani korunu – nebudu dávat příklady, ale každý si to může zjistit u sebe, my jsme si také dělali průzkum po školách.

To je celkem frustrující boj s větrnými mlýny, ne?
Člověk se musí kousnout a pořád to tlačit. Pomáhají s tím lidi jako Jarda Martínek z Centra dopravního výzkumu, který to má zmáknuté, připravuje spoustu materiálů a před ním fakt smekám. Ale oproti tomu třeba takový BESIP je moloch, který pro normální lidi a děti neudělá takřka nic. Řeší tam drahé kampaně pro řidiče, že mají zastavit na červenou nebo před přechodem, ale proboha, to se snad učí v autoškole, ne? Ale proč nezačnou u dětí, kde je možné naučit je chápat dopravu jako celek, naučit je zásady bezpečnosti v době, kdy se pohybují na kole, a pak na tom stavět dál v autoškole? Až ty děti vyrostou a budou chtít papíry a řídit auta a motorky?

Vraťme se ještě k muzeu. Na čem vlastně ten původní projekt na zelené louce u dálnice zkrachoval?
Skončilo to na tom, že jsme nedostali dotace, to je jednoduché. Místo na muzeum kol šly peníze na jiný akce. Na kraji řekli, že je lepší opravit mimo jiné třeba golfové hřiště na Konopišti a přistavět tam šatny, no takže to byla asi prospěšnější investice, to nemohu více komentovat. Naštěstí jsme se dohodli s městem Králův Dvůr, které koupilo zpět místní zámek, že ho opraví, otevřou a naše muzeum kol bude po rekonstrukci uvnitř. Opravuje se to za peníze z dotací, smlouvy jsou podepsané a běží to, reálně to vidím na rok 2014, možná ještě o něco déle. Otázka je, co se bude dít po kauze Davida Ratha. Všechny dotace jsou na kraji zastavené, budou přezkoumávat již schválené. Uvidíme, jisté je jen jedno - zase na vše doplatí nejvíc slušní lidé…

Tak snad to nespadne kvůli jedné krabici vína… A co se bude dít do otevření muzea? Dál budeš kola jen sbírat a nakupovat?
Kol z různých let už mám kolem pěti stovek. Jsou to historické kousky nebo unikáty z doby, kterou ještě pamatujeme. Zajímavé první bajky, první systémy odpružení, unikátní rámy a podobně. Dokud nebude muzeum a sbírka se neumístí a nepopíše, budu se účastnit spíš menších akcí, různé expozice na závodech, výstavách a podobně. Občas taky nějaké prodám. Když mám některé kolo dvakrát, neváhám to poslat do světa.

Jak bude tedy sbírka koncipována? Na co se chceš zaměřit?
U nás je obvyklé, že se dávají dohromady většinou kola jedné značky nebo třeba jen tuzemské výroby anebo naopak z jednoho konkrétního období. Já bych chtěl muzeum koncipovat tak, aby ukázalo návštěvníkovi celosvětový vývoj kola od počátků až do současnosti. Od začátku říkám, že to bude největší muzeum kol na světě a stále si to myslím – záleží, jak se domluvíme s ostatními sběrateli. A navíc ty prostory v zámku budou úžasné a k historii se takové prostředí hodí možná více než nějaká novostavba na zelené louce...

Přivádí mě to k nevyhnutelné otázce - proč to vlastně děláš?
Proč to dělám? To když někomu řeknu, tak si ťuká na čelo. Chci, aby tady po mně něco zbylo. A ve finále – nehledě na to, že v kolech dělám a živí mě – tak jízdní kolo bylo unikátním vynálezem, prvním dopravním prostředkem na cesty. A od kola se pak odvozovalo všechno – přidal se motor a byla motorka, přidala se druhá stopa kol a byl automobil. Všechny automobilky s historií měly na počátku kolo! A v dnešní době se hodně pozornosti věnuje veteránům, budují se automuzea, ale kolo je trochu opomenuté.

To je fakt, ale trendem dnešní doby je právě to oprašování starých kol a sběr relikvií, na kterých dnešní chlapi středního věku dřív závodili anebo je obdivovali. Proč je z retro kol takový fenomén?
Asi proto, že historie jízdního kola je jednoduše fascinující. Pořád dokola se přesvědčuju, že všechno z dnešní doby už tu bylo v různých obměnách před sto lety. A taky pořád dokola obdivuju mistry slepých uliček, kteří přicházeli s různými vynálezy, které sice skončily v zapomnění a odvržení, protože nefungovaly, ale stejně se tenkrát zkoušelo všechno možné. A mě tenhle vývoj zkrátka fascinuje. Stačí si vzít stranou horská kola. Jak je to dlouho? Nějakých třicet let, a co všechno vzniklo, co nám všem prošlo pod rukama a na čem jezdíme dnes! Před pár dny jsem se vozil na celopéru Checker Pig z nějakého roku 92, a na tom bych teda dobrovolně jezdit nechtěl! A přitom co to tenkrát bylo za kolo, jak jsme to vnímali!

Kdo všechno sbírá stará kola?
Je to jako s automobilovými veterány. Lidi to chtějí pro sebe, dávají dohromady retro kola, těch sběratelů je víc. Mají je doma ve sklepě nebo obýváku, chtějí na tom jezdit, dělají srazy, mají staré oblečení, projedou se, zajdou na pivo, na oběd a je jim fajn. Podobný sraz a výstavu budeme dělat i u nás v Králově Dvoře a těch míst a akcí je víc. Jinak tady u nás existuje pár větších sbírek. Třeba Jirka Uhlíř má muzeum v Nových Hradech na Vysočině, Franta Babický zase vystavuje svá kola na zámku Luhov u Plzně, krásné sbírky mají Honza Klimeš, Honza Fulík no a samozřejmě Robert Štěrba.

Jak budou propojeny světy silničních a horských kol v muzeu? 
Bude to takový průřez, každý si tam najde americká kola, francouzská kola, historii odpružení, historii Campagnola i Shimana a podobně. Třeba Campu mám už komplet všechny sady z každého roku a každá bude na jiném kole!

Campagnolo je prostě tvoje srdcovka, co?
Samozřejmě! Je to nejlepší osazení na silničku a je to tak exkluzivní, že mají jen pár procent celosvětového trhu, zbytek válcuje Shimano a pak Sram. Ale Italové nabízejí top komponenty a jsou to největší inovátoři historie – vymysleli přehazovačku, elektronické řazení a další věci, první použili na komponentech karbon. Jezdí to opravdoví fajnšmekři, i když profitýmů s Campagnolem ubývá a na vítěze velké Tour už čekáme dlouho. Ale je to logické – zacílená a prémiová značka se nepodbízí všem, nedává komponenty týmům zdarma a neosazuje kola masově.

Proč vlastně Campa před lety vyklidila pozice v sadách pro horská kola?
Je to zkrátka malá firma a tenkrát byli v problémech, vyhořela jim fabrika a nechtěli se do toho tlačit. V dnešní době by na to měli, dělají trekingové sady a primárně silnici. Je to asi o jejich filozofii. Nejlépe dělají silniční sady, ale jestli někdy naplno nastoupí do MTB, tak to určitě bude zase špička.

O fenoménech

Když už jsme u techniky, tak jak se vlastně díváš na fenomén devětadvacítek?
Sleduju všechny dohady kolem toho, ale je potřeba si připustit, že dnešní kola fungují špičkově, a tak každá inovace těchto dokonalých strojů je v podstatě už jen na podporu prodeje nebo marketingu. Funkčně tam samozřejmě jsou odlišnosti a má to opodstatnění. Když jsme u devětadvacítek, tak spolu jsme ji přece testovali už někdy před deseti lety, když s tím přišel Gary Fisher. Už tenkrát byly výhody snadno rozpoznatelné, to kolo má něco do sebe a to platí i u dnešních moderních twentyninerů. Ale dávat do toho ještě další rozměr 27,5", to už je trochu moc (směje se). Abych ale odpověděl na otázku – větší kola mají svůj význam a najdou si spokojené majitele. To samé třeba elektrokola, ve kterých je budoucnost. Nikdy jsem jim nefandil a bylo to jakoby pod moji úroveň, a dneska je prodávám a znám spoustu lidí, kteří jsou s tím spokojeni.

Vývoj se prostě nedá zastavit v žádném odvětví, je to tak?
No jasně. Je to vidět na počítačích, telefonech, moderních technologiích, kdy člověk ani nestíhá sledovat, co všechno už dneska umí telefon nebo počítač. Ale je to takové vzdychání, jako kdybych si říkal, že závodit ve své době na dnešní moderní silničce, tak by mi to pomohlo. To je jenom kdyby. I když třeba u oblečení je to jasný – dnešní funkční věci naprosto nemají konkurenci a na trhu jsou dostupné veškeré doplňky a vychytávky, které jsme my řešili bavlnou, vlnou, kůží nebo novinami. Bylo to hrozný, nepříjemný, studilo to, nasákávalo se to vodou, ale museli jsme si poradit... Doba postupuje dopředu a je akorát potřeba, abychom se z toho nezbláznili.

Správně. Proto je potřeba být na facebooku, mít aktuální web a tak dále...
Snažíme se jít s dobou. Nechceme závodit se zpravodajskými servery o to, kdo napíše první vítěze závodu. Ale můžeme o tom informovat a zprávu převzít. Dáváme si na web novinky nebo články o starých kolech, o různých novinkách v dopravě, na stezkách a podobně. Naší ambicí je být partnerem pro subjekty typu závody Kolo pro život, cyklistické magazíny, koneckonců i server MTBS, Centrum dopravního výzkumu a podobně – taková spolupráce už se rozběhla a bude pokračovat. My k tomu můžeme nabídnout původní, originální historické materiály, kola na výstavu, zajímavosti z techniky a podobně.

Tak držím pěsti, ať se dílo daří, a děkuji za rozhovor.

Foto: Jan Němec