Kateřina Nash: O olympiádě, o Dolní Moravě, o týmu a životě vůbec

Česká bikerka, jež strávila většinu svého života v USA, se po dlouhé pauze opět vrátila na rodnou půdu. A nebyla by to ona, aby si ihned nenasadila startovní číslo na řídítka. Láska ke kolu a k závodění ji i v třiačtyřiceti letech zkrátka koluje v žilách, je to její droga. Stejně jako emotivní návraty domů za rodiči na Šumavu. Ta poslední pauza byla ale setsakramentsky dlouhá, naposledy v Česku byla před rokem a půl. Sama sice říká, že to byla hodně dlouhá pauza, že to byl divnej rok, ale zase nic tak hroznýho.

Katko, kdy naposledy jsi viděla rodiče?
Od ledna 2019 jsem nebyla doma, což je na mě dlouhá doba. Byla jsem zvyklá, že jsem se 2x až 3x za rok dostala domů za rodiči. Jsem strašně ráda, že se mi to teď povedlo, viděla jsem obě babičky, je to hodně intenzivní, mnohem víc si toho člověk váží, že jsme se mohli vidět. Nemohla jsem nic, nikam jet, natož letět. Byl to divnej rok, ale zase tak hrozný nebylo.

Na Šumavě s maminkou...

Pandemii sis ještě prodloužila zraněním…
Klička byla zlomená jen na konečku, pak mi tedy ještě sešívaly vazy, takže jsem měla ruku 6 týdnů v ortéze a nemohla jsem s tím hýbat. Covidovej rok jsem si tím prodloužila. Ale zase to bylo moje první zranění za celou cyklistickou kariéru, takže si nemůžu stěžovat.

A tři měsíce potom si střihneš 6,5hodinový závod...
Závod v sobotu... no ty v... Já vůbec netušila, do čeho jdu. Říkala jsem si: budu v Čechách dva víkendy, tak se podívám, jestli se tam něco nejede, protože v Americe je toho pořád málo, tak jsem našla Dolní Moravu. A nějak jsem neřešila, co to vlastně je, maraton no :-) Dám si někde sedmdesátku, někde po loukách a bude. A to mě ještě Lukáš (Lukáš Richter, rodinný přítel, pozn. redakce) vyzvedl na letišti v osm večer a vyrazili jsme rovnou tam a cestou jsem si konečně přečetla propozice. Takže jsem zjistila, že je to 110 km v 6:45 ráno. V jedenáct večer jsem stavěla kolo, k večeři jsem měla bagetu z pumpy, no naprosto nepřipravená.

Pak jsem trochu znejistila na startu, když jsem říkala, že nevím, co mě čeká, a jeden z pořadatelů se začal smát. (asi Véna Hornych, pozn. redakce). Taky bylo na startovce jen asi sedm holek, tak jsem si říkala, že je to docela málo, ale v cíli mi to bylo jasný, proč tam moc holek nepřijelo. 

Katka se pere s úvodním stoupáním na vrchol dolnomoravské sjezdovky
 

Ale na trati už bylo dobře, ne?
Po startu 20 minut do kopce, to bylo teda výživný, ale musím říct, že nádherný. Zase jsem viděla kus krajiny, kde jsem ještě nebyla, moc hezký. Sjezdy byly parádní, ale kopce byly přísný, poslední dvě hoďky jsem toho měla dost. 

Máš v plánu ještě nějaký závod v Česku?
Ne ne, jsem tu jen na krátko, příští čtvrtek už letím zpět, v Americe už se taky pomalu začíná závodit. Pojedu dlouhý masovky, jak na biku, tak na gravelu, to je hodně populární. Pojedu i Leadville 100, takže Dolní Morava byl dobrej trénink.

Prožívala jsi světové poháry?
Sledovala jsem svěťáky, baví mě to pořád. Jsou tam lidi, který znám, ale už i spoustu nových. Už nemám pocit, že bych tam mohla jet a konkurovat jim, užívám si to jinak, přeci jen jsem ze svěťáku už docela dlouho pryč.

Co říkáš na mladé pušky jako Lecomte, Mitterwallner, Batten a další?
Nepřekvapuje mě to, že jsou mladý holky vepředu. Jsou to všechno závodnice, které vyrůstaly od malička na bikách. Je to asi první generace, která se bikům věnovala od mala se svými rodiči a zvládají perfektně techniku, která je dneska strašně potřeba. Generace mezi tou mojí a touhle nastupující se k bikům dostala ze školy nebo ze silnice a jiných sportů. Ti mladí si tak vůbec nedělají hlavu s tím, co přijde za techniku, kde a jak to mají přejet nebo skočit. Ale zase jsem viděla už hodně mladých hvězd, který vylítnou a pak zmizí, tak jsem zvědavá, jak to bude u těch současných. Já jsem takhle mohla sledovat Haley Batten, která jezdí na biku od svých sedmi let.

Neohlášené překvapení na startu 2. závodu ČP XCM...

Je to výměna generací?
Myslím, že je to fajn mít nový tváře. Dneska už je kategorie U23 tak kvalitně obsazená, že do elity přestupují hotoví závodníci a nemají problém zajíždět dobře i tam. Pamatuju si, kdysi v Austrálii bylo třiadvacítek tak málo, že je pouštěly 2 minuty za náma, ale teď mají svůj svěťák a startuje jich tam klidně 80. 

Mám ale radost z toho, že jsou tam pořád zkušený holky, který jim dokáží konkurovat. Překvapila mě Catherine Pendrel, jak do toho naskočila, pořád má co dokazovat, chce na další olympiádu. To já bych asi spíš seděla s miminkem v lese a v pohodě sledovala závod :-)

Jak moc sleduješ dění kolem OH?
Olympiádu sleduju samozřejmě i z profesního hlediska jako člen UCI.
V Japonsku je to ale těžký, lidi se tam nechtějí očkovat. Moc tomu nerozumím... V Americe dneska dávají vakcíny normálně v lékarně bez objednání. Já jsem od půlky dubna očkovaná, v USA to rozjeli ve velkým, hned první den, co jsem mohla jít, tak jsem šla. Chtěla jsem se vrátit do nějakýho normálu. 

Tokio a Paříž budou rozhodovat o dalším osudu horských kol na další olympiádě. Pokud se to teď nepovede, tak v Los Angeles 2028 už biky nebudou. UCI chtělo prosadit short track, ale to se nepovedlo, naopak od MOV hrozí bikům stopka, pokud se nezvedne sledovanost. 

A má šanci se sledovanost zvednout?
Myslím si, že by biky v Tokiu mohly mít větší úspěch než na těch předchozích hrách; za prvé se pojedou hned na začátku a ne na konci jako v Londýně a Riu poslední den her, kdy už jsou lidi po třech týdnech olympiády trochu otupělí a za druhé to bude bez diváků, takže dalších pár desítek tisíc diváků u televizí přibude. Je velké očekávání, že to tentokrát bude sledovat daleko víc lidí a biky se na OH udrží. 

V hovoru s Dominikem Haškem...

Takže, aby se sport udržel na olympiádě, závisí to na jeho sledovanosti v TV…
Nezáleží jen na tom, kolik ten sport sleduje lidí v televizi, ale i to, jak jsou diváci rozložení po světě. Pokud by se na biky dívala celá Evropa, tak je to sice asi fajn vysoký číslo, ale chyběly by 4/5 zeměkoule. Všechno musí být globální, rovnoměrný, vyvážený a fér. 

Musí to být neuvěřitelná tahanice a boj.
Každá mezinárodní sportovní federace bojuje s Mezinárodním OH výborem o svá místa. My jsme doufali, že nám dají do programu short track, protože by šlo v podstatě o to, že by závodníci, kteří už jsou stejně na místě, jeli dva závody. Bylo nám to bohužel zamítnuto, to je škoda. Ale hlavní je, že biky na olympiádě jsou.

Jak dlouho jsi vlastně v týmu?
Letos končíme dvacátou sezonu. A tým končí definitivně. Tečka. Je to velkej kus mýho života. A krásnej.

V Americe jsi byla jen a pouze pod Clifem, je to tak?
Jo, je to tak. Předtím jsem v Česku byla v Trekking Fox, pak pod táborským Budvarem a docela dlouho jsem byla ve Spořitelně. Ale v Americe jen v Clifu. Stejný tým, stejný sponzor. Měnila se jen kola. Řekli nám to už vloni v létě, takže jsme všichni měli dost času si to srovnat v hlavě. Když jsem začínala, nikdy jsem si nemyslela, že to bude taková kariéra, jsem za ni moc vděčná.

Sběratelská raritka, vloni Clif Bar vydal limitovanou edici tyčinek s Katkou.... bohužel pro nás alergiky s burákovým máslem :-)

Jak tým fungoval v době covidové? Musela jsi pracovat někde mimo?
Ne, Clif Bar nás podporoval i v době covidu, což bylo neuvěřitelný, když nebyly žádný závody, my jsme se jim mohli odvděčit jen na sociálních sítích. Vloni jsem byla třetí na SP v krosu, ale pak to skončilo. 

Co tvá funkce na UCI?
Práce na UCI je docela dost, ale není to plnohodnotné zaměstnání. Každopádně jsem za takovou zkušenost moc ráda. Poslední rok to bylo všechno jen online, ale teď jsme se konečně sešli na místě. Na internetu ale byly schůzky klidně třikrát čtyřikrát do měsíce, protože se pořád řešily krizový situace. 

O víkendu se jede další Světový pohár, nepojedeš se mrknout?
Ne ne, Leogang budu sledovat ze Záblatí.

Co tvůj další závodní program?
Chtěla bych naskočit do krosů, svěťáky v Americe budou hned tři během jednoho týdne a pak i mistrovství světa, takže by to mohlo být ještě fajn si zazávodit. Ale uvidíme, jak se to bude krýt s bikovými závody, protože hodně z nich se přesunulo z jara na podzim, třeba Sea Otter nebo na BC Bike Race. Kam mě tým vyšle, tam pojedu, ale teď nemám ještě přesný plán.  

Americká tečka?
O Arkansasu toho nikdo moc neví, není tam nic turisticky super zajímavýho, ale budují tam hodně cyklistických stezek. Už jsem tam asi třikrát závodila, jejich myšlenka je mít tam bikový svěťák. Je to moderně postavený areál a jsou tam obrovský prachy, pochází odsud zakladatelé Wall Martu a jejich pravnuci jsou fandové do cyklistiky, kteří mají například značku Rapha a investují v tom místě velký peníze do rozvoje cyklistiky. Jediný, co je blbý, že může být dvacet nad nulou, ale klidně i dvacet pod nulou...