Kterak jsme pokořili Moab #2

Druhý díl pojednávající o našem putování napříč Moabem.

Autor: Petr Bureš
Kterak jsme pokořili Moab #2

Sedíce ve dvacet let starém autě a vychutnávajíce si ranní rozbřesk slunce debatujeme o tom, co nás čeká, a těšíme se na slibovanou bikovačku. Cesta nejprve pokračuje po silnici podél hřebenu hor, posléze uhybá vlevo a mění se na poloprašnou cestu s ne moc zpevněným povrchem, na které náš Transpsorter poskakuje, co mu tlumiče stačí.

Stoupání graduje, cestička se zužuje a my se po hodině cesty autem pomalu blížíme k cíli, resp. startu našeho bikování. Z vyprahlé pouště vjíždíme do lesa, ve kterém vidíme jak listnaté, tak jehličnaté rostliny. Vlhkost rapidně stoupá, tlak klesá, a najednou je to tu! Kruhová mýtina je cílem našeho šatlu. Vystupujeme, sundáváme postupně všechna naše kola, platíme dolary za luxusní odvoz a všichni bedlivě sledujeme krátkou přednášku našeho řidiče, který nám dává rady kudy, kam a jak.

"Vy nemáte mapu? A nikdy jste tu nebyli? No tak to jste dost odvážní," poznamenává s šibalským úsměvem Jesse, majitel a řidič dopravní společnosti Coyote. Staral se o nás jak při nakládání kol včera večer, tak se zhostil role řidiče a dočasného mentora našeho výletu. "Dobře, nevadí," pokračoval. "Není to zas tak složitý, jen musíte sledovat značení a vědět, kterou cestou jet. Nejdřív jeďte támhle, pak první doleva, krátký stoupák, prudký stoupák a zase doleva, no a budete na prvním trailu. Dál už je to pak značené." Připadá nám to jasné jako facka - to musí najít i malé děcko! Přesto v nás tak trochu hlodá nenávist k sobě samým, že jsme sice ušetřili 6 dolarů za mapu, ale teď jsme odkázání na intuici a hledání značek, protože nikdo z nás tu zatím nikdy nebyl. A tak partu vodí vždy ten, který se odváží jet jako první a rozhánět medvědy drnčením biku.

Mimochodem informační cedule na startu našeho putování obsahuje spoustu dobrých návodů i informací, které byste u nás hledali jen steží. Ostatně podívejte se sami...

Je 8:20 hod ráno, teploměr ukazuje něco kolem 14 stupňů. Oblékáme na sebe bundy, které si ti ostřílenější borci pro jistotu vzali, a razíme podle Jessiho instrukcí směrem k prvnímu trailu. Úvod je skoro jako u nás. Obyčejná lesní cesta, louky, stromy a v pozadí zamlžené vrcholky hor. Travnato-štěrkový výjezd, který následuje, odhaluje skutečnost, že naše skupina disponuje jen jedním závodníkem, kterým je náš průvodce Tomáš, pak několika středně pokročilými XC jezdci, a vysloveně marnými jedinci, co se výjezdů týká. Několikasetmetrové stoupání na zhruba míli a půl, během kterého nabrali slabší borci cca desetiminutovou ztrátu vymlouvajíce se na nemoc, nedostatek kyslíku a další rádoby zásadní důvody, dává tušit, že to dneska bude hodně velké dobrodružství zejména pro některé z nás! Zatímco Tomáš dává vrcholovou cigaretu a s úsměvem hlásí: "Pojď také na jednu, Peťane", chvost našeho pelotonu je kdesi v polovině kopce.

Každé trápení ale musí jednou skončit. To naše s krutým stoupáním končí pro tuto chvíli a začíná první zábavný úsek směrem dolů. Dřív, než naskočíme do sedel našich strojů, využíváme vymožeností techniky a napravujeme, co jsme promeškali. Před trailem s názvem Burro Pass je totiž celkem podrobná mapka celé lokality, kterou v mžiku zaznamenávají naše iPhony, a hned jsme o poznání klidnější. Teď už se nemůžeme ztratit!

Obtěžkáni mnoha litry drahocenné vody, která nám musí stačit na celou cestu, vyrážíme. První trail se hodně podobá svým pojetím i okolní vegetací středoevropským. Lesy, potůčky a místy mírné, místy prudší stoupání a občas nějaká ta postavená skočka pro odvážnější jedince. To celé zhruba po osmi kilometrech končí jakousi náhorní plošinou s jezírkem, u kterého v hojné míře probíhají "babekjů" rodinek s dětmi. Famílie jsou obklopeny obrovskými auty a ještě většími košíky plnými masa a jiných pochutin. Není nad to se pěkně v deset dopoledne pořádně napápnout, říkáme si, a po krátké pauze a studiu mapy míříme směr další úsek. Poměrně krátká spojovačka mezi jednotlivými traily odhaluje první problém. Zprvu to vypadalo jen na povolené pedály jednoho z našich slovenských kolegů. Záhy se však ukázalo, že jde o stržený závit v klikách, kterého se dosáhlo opačným namontováním pedálů do klik. Jeden by řekl, že to není možné, ale je. Na chvíli se dávají pedály provizorně dokupy, ale netrvá to dlouho, a problém se opakuje, Na to, že máme před sebou ještě zhruba 40 kilometrů náročným terénem, nic moc vyhlídky.

Konečně vyjíždíme z lesního porostu na mýtinu a přímo před námi se najednou otevírá panorama, na které zůstáváme nevěřícně hledět. Před námi je další část naší dnešní vyjížďky s názvem Hazzard County.

Hned nástup v podobě hodně funny trailu plného zatáček, skoček a rychlých průjezdů zvlněné cestičky dává tušit, že teď si přijdou na své ti, kteří nadávali v prudkých vysokohorských stoupáních i při sjezdovém úvodu, kterým začalo naše putování dolů. Hazzard County je totiž klasické flow enduro se vším všudy a navíc se během něj otevírá pohled do údolí Castle Valley, podél kterého se vine.

Pokračovat na: Konečně pravý Utah
Přečteno - 10588x Tagy: moab
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníMoab 2012 fotogalerie
    Moab 2012 fotogalerie
  2. OstatníKterak jsme pokořili Moab #1
    Kterak jsme pokořili Moab #1
  3. OstatníS Gaspim v Moabu
    S Gaspim v Moabu

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #3 Jirinak - vloženo: 22.10.2012 v 17:42:50

    Teda vyrazit tam takhle na 1 den a tak se zrakvit je masakr, to chapu, ze emoce jsou rozporuplne.. chce to asi vic casu, byl jsem tam tyden a porad to bylo malo, ikdyz Porcupine jsem stihl jet 2x ;-)

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #2 lemon - vloženo: 21.10.2012 v 13:21:13

    Peťane, už se vyser na ty rádoby anglismy nebo co to má být. Považuji se za plynule mluvícího anglicky, ale na výrazem "babekjů" jsem si lámal chvilku hlavu. To, že jste si odložili "u lejku" už je ale zhovadilost. Na absenci čárek, uvozovek, stylistické i gramatické děsy jsem si již jaksi zvykl.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #1 bobris - vloženo: 19.10.2012 v 22:46:58

    Koli napadanemu snehu na Burro Pass som trail isiel od Kokopeli ale aj tak jednym slovom paradny trail, a purcupine rim je uplna bomba, zlaty klinec programu

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744