Matěj Charvát: XCO je krásná disciplína, těžké okruhy jsou nevyhnutelný vývoj

Pětinásobný mistr České republiky a úřadující šampion v enduru Matěj Charvát je nyní velmi často vidět v „kůži“ a s českými bikery dokáže držet dobré tempo. Zvlášť z kopce. Už čtvrtou sezonu totiž působí v české reprezentaci jako kouč techniky. Za poslední roky se XCO neuvěřitelně posunulo, většina týmů, ale i jednotlivců si najímá podobné "Matěje". Trénink na okruhu se poslední roky změnil také, často připomíná povinný "track walk" sjezdařů. 

Sedmatřicetiletý Matěj Charvát je někdy potřeba méně a někdy je zase na roztrhání. Takový případ byl právě v Les Gets, kde na těžké trati strávil dlouhé hodiny. A protože se s Matějem známe už dlouhé roky, zajímalo nás, jaké zkušenosti nabyl, jak vidí současné cross country a co našim závodníkům chybí....

Vypadá to, že v Les Gets jsi byl velmi žádaným a platným členem…
To je pravda a já jsem sem jel s vědomím toho, že tady asi nebudu moc platnej, protože tahle trať byla pověstná tím, že byla hodně jednoduchá. Ale po roce 2019, kdy se tady jel závod SP, si asi Francouzi řekli, že s tím něco udělají a vyrobili hned nejtěžší… Takže jsem vlastně i rád, že to tak je, mě se moc líbí a cítím, že jsem tady hodně platnej. Závodníci si mě žádají, abych jim pomohl, abych jim ukázal nájezdový rychlosti na skoky, jakou stopu jet, protože na okruhu je víc míst, kde je hodně variant kudy úsek projet. Takže se opravdu cítím užitečný, vlastně nejužitečnější, kde jsem kdy byl. Matěj v Les Gets zvládal i náročné výjezdy...

Vyžádal si tě i Ondra Cink?
Kluci elitní už mají zkušenosti, ty tratě se pořád opakují, takže oni vědí. Velice zřídka za mnou někdo z nich přijde pro radu. Ale tady je to jiný, už dvakrát jsme tady s Ondrou spolu jezdili, roztahoval jsem ho na skákací sekce, v sobotu jsme pilovali velký skok na klopence, který začali už téměř všichni eliťáci dávat. Takže bylo nutný to doladit, což se povedlo, Ondra to zvládl. Mám z toho fakt radost, protože je vidět, že díky mně můžou jet kluci rychleji.

Jak bys hodnotil obtížnost trati XCO v Les Gets?
Na první pohled to hodně lidí hodnotila tak, že to bylo malinko za hranou, včetně mně. Ale když jsme si to několikrát projeli, tak si myslím, že už to tak hrozný není, jak to vypadá. Osobně si myslím, že nasazování podobných prvků do tratí XCO je nevyhnutelná cesta, aby si i závodníci uvědomili, že je nutný techniku hodně trénovat. My se o to s Viktorem snažíme už třetí sezonu, ale pořád to není ono. Je to jenom o tom, že jsem v místě závodu a pomáhám jednotlivým závodníkům s určitými místy. Vidím rychleji než oni, kudy by se to mohlo bezpečně, a hlavně rychle projet, než se vůbec začnou vyjíždět stopy. Ale ještě jsme se nedostali do toho, že bychom trénovali lidi mimo ten závodní kolotoč a oni už přijeli sebevědomí na závod. Pořád je to tak, že v podstatě hasíme oheň… to není ideální stav.

Co by byl ideální stav?
Měli by víc trénovat techniku, je to i pro jejich větší bezpečnost… Je nutný, aby na závod přijeli připravení, aby dokázali zdolávat podobný překážky i pod závodním tlakem. Je důležitý dostat mezi XCO závodníky to, že není důležitý mít nejen našláplý nohy, ale umět dobře ovládat kolo. XCO je strašně hezká, technická disciplína, začalo se mi to moc líbit a vidím, že je nutný mít techniku pod palcem. Pro mě je radost pohledět na pár jednotlivců ze špičky, kteří to na kole umí. Ale v podstatě od dvacítky výš už to není ono. Oni ty překážky přejedou, ale rozhodně si to neužívají, není tam lehkost. Takovou přípravu bych zařadil už od mladších kategorií. Myslím, že je také strašný rozdíl v tom, když přijedeš na závod se sebevědomím, že jsi na tom dobře a dáváš věci s prstem v nose a jenom si najedeš stopu, než když přijíždíš se strachem, co na tý trati zase bude a jestli to vůbec dáš. 
V Brně na ME 2019

Dá se to naučit?
Určitě ano, a rozhodně rychleji, než si většina lidí myslí. Základy skoků, dropů, průjezdů klopenek atd. v řádu dnů. Když vidím, kolik času závodníci obětují na to, aby zrychlili na jednom desetiminutovým kole o pět sekund, tak 5 vteřin díky zlepšení techniky je za týden a na pořád. Maličko tady postrádám logiku :-)  Ale snad to přijde, jednou se to člověk naučí a pak to dokáže aplikovat na další překážky.

Co by měl být naprostý základ?
Úplný základ je to, aby uměli kolo dobře ovládat. Snad se na mě nebudou zlobit, ale minimálně polovina ze závodníků juniorské a U23 kategorie neumí základní věci. Neumí bunny hop, od kterého se odvíjí hodně dalších věcí. Bunny hop je prostě základ, který se používá všude. K naprostému základu patří přenášení váhy, průjezd zatáčkou… To všechno se dá naučit na rovině a v řádu hodin až dnů. Úplnýho začátečníka si myslím, že bych to dokázal za týden naučit. Dnešní závodníci mají zažitých hodně blbých zvyků, už se ale naučili tratě nějak zdolávat a projedou jí…

Jsou ale výjimky?
Samozřejmě je tam několik výjimek. Ono je důležitý, aby to lidi bavilo, aby se na to těšili. Příkladem je Honza Sáska, který si to užívá a má strašnou výhodu. Někdy zbytečně přepaluje, ale to patří k mládí, on se vyjezdí a řekl bych, že bude hodně dobrej. 

Mnoho pasáží mělo několik možných stop...

Kdy by se podle tebe mělo s takovou výukou začít?
Klidně od žáků, rozhodně dřív, než jdou do juniorů, aby měli technický dovednosti zažitý. Budou mít obrovskou výhodu až se objeví na velkých závodech, jako je svěťák nebo i juniorská série.

Zpátky sem do Les Gets, kolikrát jsi okruh absolvoval?
Absolvoval jsem všechny tréninky, vždycky jsem jel jak s holkama, tak i s klukama. Odhaduju to na nějakých minimálně patnáct kol. Vlastně to používám jako svůj trénink, baví mě to. Dokonce jsem si tady dal jedno kolo sám pro zábavu, když jsem čekal na závodníky…

Závodění tě stále drží, nemáš roupy vydat se na sjezdovou trať?
Když to vidím, tak bych si to samozřejmě rád dal, ale na druhou stranu já jsem toho v posledních třech letech na sjezďáku najezdil strašně málo a takovýhle velký závod by pro mě byly už moc velký riziko. Sjezd je obrovsky vyhrocenej, je to extrém, při kterým všichni závodníci, a jedno, jestli první, pátej, dvacátej nebo stej, vždycky si všichni musí vystoupit ze svý komfortní zóny a šíleně riskovat. Já si taky rád zariskuju, ale tohle je už moc. 

A proto sjezd na světové úrovni už není ve tvém hledáčku?
Už mě to i přestalo bavit, měl jsem taky zranění a dostal jsem se do stavu, kdy už mě neuspokojovalo ani to 30. místo, ale zlepšit se, jsem se v podstatě bál. Řekl jsem si, že jezdím hlavně pro zábavu. A to mě zase nakoplo a dostavilo se i pár výsledků. A i když už jsem si myslel, že patřím do starýho železa, tak jsem vyhrál zase dva tituly a myslím si, že to nemusí být poslední. Letos jsem byl třetí, vloni jsem vyhrál enduro… Těžím ze zkušeností, nic mě netlačí, užívám si to. A troufám si říct, že svůj poslední světový závod ve sjezdu jsem ještě nejel. I na EWS jsem si dokázal udělat nadhled: pojedu tak jak umím, nebudu se tlačit do nesmyslů, vím, že jsem rychlej, a to mě dokáže posunovat i před mladší kluky. Letos na mistráku ve Špindlu to bylo taky vyhrocený tím, že jsem předtím byl přesně pět jízd na sjezďáku. Tam jsem se s tím popral a skončil jsem 3 vteřiny za Standou. Bohužel mi to přijde až směšný, že kluci na tom strávili celý jaro a já přijedu bez tréninku a můžu s nima pořád závodit. A to mě i svým způsobem nabíjí a nemůžu se na to vyprdnout….

Češi mají dlouhodobě problém promluvit do té nejužší světové špičky, čím to je?
To je dobrá otázka, ale já na ní neumím odpovědět. Vloni to vypadalo, že by to Standa Sehnal mohl prolomit, stabilně se motal kolem třicítky. Doufal jsem, že to zlomil a přišel na to, ale pak přišla zlomenina prstu na noze a když se z toho vylízal, tak tady ošklivě havaroval a pravděpodobně si způsobil vážný zranění. Bohužel nemáme moc informací, ale rozhodně bude out na delší dobu.

Tak jinak: proč je sjezd jen o Francouzích, Britech, Australanech…?
Může to být tou komunitou, která tam za ty roky vznikla. Možná tyhle národy mají kliku v tom, že je tam hodně týmů, kde mladí rostou a pak se jich ty velký týmy rychle ujmou. Často je to ještě, než vůbec něco zajedou a dají jim podmínky k tomu, aby mohli jezdit a trénovat s těma dobrýma a získat zkušenosti. A potom mají hodně ulehčenou cestu k dalším úspěchům.  On je to i tak trochu smutnej příběh v tom, že top dvacítka má plat takovej, o kterým se lidem z XCO ani nezdá, ale po top dvacítce to jde velmi rychle dolů a hodně lidí jezdí v podstatě zadarmo, což je případ kluků v Česku. Dělají to jen z čistýho nadšení a dobrý vůle. Takže když si vezmeš, jaký riziko tady všichni podstupují, tak je to v podstatě na hlavu postavený.  A vlastně proto jsem skončil i já. Ale zase mě začalo bavit enduro, příští týden jedu EWS v Itálii. Tam je to ale dost jiný, cítím se tam bezpečněji. Jezdí se to bez dlouhých tréninků, navíc je to i dost delší, takže si někde můžeš i dovolit jet bezpečně. Kdežto ve sjezdu musíš jet pořád na 110 % jinak to vůbec nemá cenu nastupovat na start.