Maroši a Kurandová mistry republiky v downhillu

Jestliže loňský rok byl po dlouhé době prvním, ve kterém se objevila nová sjezdová lokalita (Bouřňák), pak ten letošní přináší do sjezdového kalendáře nové lokality hned dvě. A první z nich v Peci pod Sněžkou si odbyla svou premiéru hned nejprestižnějším závodem sjezdové sezóny - Mistrovstvím republiky v downhillu.

O lokalitě, důvodech, proč právě zde a o zákulisí stavby tratě, jsme psali již dříve v článku Premiéra sjezdové dráhy v Peci pod Sněžkou. Shrňme jen to podstatné; Pec pod Sněžkou hostila sjezdové mistrovství, neb je to jedna z podmínek pro kandidaturu na světový pohár a MS na který si Česko brousí zuby v příštích letech. Trať společně s místní crew navrhoval Adam Vágner a vdechnul jí nesčetné množství tváří, typů povrchů a především záludností.

Pokud se mám zmínit o záludnostech nejzáludnějších, pak jimi byl poset pár set metrů dlouhý lesní úsek záhy po startu, který spočíval v za sucha hravých vlnkách s kořeny a kameny protkanými několika dřevěnými přemostěními malého lesního potůčku. Leč, sucho se nedostavilo a zmíněný bezelstný potůček vdechl těm několika stovkám metrů vpravdě očistnou příchuť hlubokých zrádných kolejí, do kterých se v mnoha případech bořili závodníci až po náboje a posléze opouštěli kormidla svých strojů většinou letmo s dopadem do měkkého černého blátíčka.

Stop na výběr byl nespočet, všechny stejně zrádné

Mistrák republiky se letos poprvé jel podle nových pravidel, která umožnila startovat zahraničním akvizicím, leč s odejmutým právem na případný zisk titulu. Tohoto privilegia pravda využily pouze jedna a půl ženy, protože Helena Bošková sice do dopolední kvalifikace nastoupila, ale po jejím absolvování se rozhodla, že již znovu riskovat svůj slovenský život nebude a raději se situovala do role diváka. Naopak Anna Sojka si to napálila ve finále tak rychle, že se jí podařilo přelítnout i letos neporaženou Helenu Kurandovou (Krab Cycles). Helena si tak po svém hvězdném návratu připsala další titul mistryně republiky. "Je to škoda, chtěla jsem vyhrát absolutně. V jednom místě jsem se nahoře ale zastavila a nemohla jsem se chvíli vůbec hnout, abych udržela rovnováhu a nespadla." Komentovala Helena Kurandová v cíli své polovičaté vítězství. Ze stříbra se radovala překvapivě Tereza Votavová (Shaman Racing), která to tentokráte nandala i své po zranění nedoléčené girlfriend Kataríně Tóthové (F.A.S.T. DH Team).

Helena Kurandová vyměnila Kangaroo za Trek Sessions

Mezi vetrošema to nebyl žádnej velkej adrenalín. Namakanej Martin Srba (FunB Tachov) zalít čas, kterej by mu bohatě stačil na první desítku v elitě, nebo zlato mezi juniorama. Druhého Míru Křížka (Kona Czech) vytrestal čtrnácti, třetího Tomáše Vopálenského (Krab cycles) dokonce strašidelnými bezmála devatenácti sekundami. Big respect.

Mimochodem velkej respekt si zasloužili i všichni hardtailisti, pro které poměrně dost technická trať nebyla rozhodně žádnou procházkou rozkvetlým parkem. Jakkoliv většina diváků fandila Henďovi, ze zlata se
radoval někdo jiný. A tím jiným nebyl nikdo menší, než želechovický Michal Červenka (GT Czech Team). Zdeněk Hendrich se ztrátou pěti sekund na Červenku musel sklonit hlavu a spokojit se se stříbrem. Bronz si z Pece odváží Hynek Srouha (Can Bums Team).

Mladí, rychlí a perspektivní, takto jim mnozí říkají, ačkoliv oni sami to vesměs rádi nemají. Junioři a kadeti, aneb naše omladina, do kterých každým rokem vkládáme naděje, že vyrobí dalšího Marošiho, Tatarkoviče, či Vágnera zatím v posledních letech tak trochu nesplňuje očekávání. Bohužel. V Peci to nejlíp jezdilo akvizicím týmu Cyklomax BRS Technology 4Ever, na které dohlíží Adam Vágner. Tři ze čtyř jmen, zlato, stříbro a brambory je velmi slušná bilance pánů Dominika Kvapila, Petra Třešňáka a Ondřeje Štěpánka, které rozdělil bronzem jen grafobalák Tomáš Weiss.

Hned poté, co jsem se pěšky v plné polní vyšplhal během dopolední kvalifikace na start a při té příležitosti provedl nespočet hovorů více méně týkajících se dvou neustále omílaných témat, vzpoměl jsem si na Kaprun. A jen tak bezděčně si začal pohrávat s myšlenkou "To by bylo, kdyby tady v Peci v těhle s.ačkách vyhrál Marošák" On to v blátě vždycky uměl a tam, kde se jiní trápili, si on užíval. Co na tom, že je to už pěkná řádka let a Michal je ženáč s děckem. Sobotní kalbu táhl jako zamlada a buzení na desítku, když startovat má ve dvanáct, mu taky problém nedělá. Neděle byla prostě retro a to tak, že ve hrozným štýlu. Ale nebudu předbíhat.

Michal Maroši na skalce obležené diváky

Elita si kvaldu tak nějak prohopsala, poměrně v klídku. Vyhráli jí Hynčica před Mikulenkou a Vágnerem a už z toho bylo patrné, že jakkoliv si Adam mohl trať postavit na sebe, jasné vítězství v kapse předem určitě neměl. Během dne trať pomalu vysychala a to zejména spodní pasáže zrychlovalo. Zatímco postartovní muddy section vytrvale prověřovala stabilitu každého ridera, sjezdovka a téměř suchá skalka obklopená diváky, slibovaly díky elitě slušnou podívanou. Samotná skála ale tolik zrádná nebyla. Daleko nebezpečnější úsek na ztrátu sekund byl nájezd na ni v podobě pravotočivé zatáčky, která nemilosrdně trestala sebemenší chyby. Elitmanů si v pomyslném horkém křesle během finále mnoho neposedělo. V podstatě byli jen dva, protože hned první v cíli, Filip Matuš, vydržel figurovat na zlatém stupni víc jak dvacet minut. Poté ho vystřídal šestý z kvalifikace - Michal Maroši a drama pokračovalo. Kamil Tatarkovič opouští svůj Scott ve zmiňované zrádné pasáži před skalkou a řadí se až za Matuše, Vágner padá v téměř stejném místě a řadí se na průběžné druhé místo před Matuše za Marosanu, a na startu jsou již jen dva poslední jezdci. Ani Mikulenkovi, ale ani Hynčicovi jejich Iron Horsy ale nepomohly uhájit pozice z dopolední kvalifikace a končí až za první pětkou. A tak je rozhodnuto. Ani Michal tomu nechce věřit. Od 27. července roku 2003 kdy se stal Michal Maroši na Klínovci naposledy mistrem republiky ve sjezdu, uplynulo mnoho měsíců. Marosana ale zatím neumírá a dokázal to letos v Peci pod Sněžkou. "Všichni byli ve stresu z toho horního bahna a moc to řešili. Já si řek, že vo nic nejde, vyslal jsem to tam a povedlo se. Už ani nevím kolik let to je od mýho posledního titulu, sedm ? To bylo ještě za éry Škoda Author RB týmu " Vzpomíná Michal Maroši v cíli s medailí v kapse. Co k tomu dodat ...

Jestli budete dělat někdo chytráka a psát proč nic nepíšem o hobby kategorii, tak vezměte prosím na vědomí, že ta se sice jela, ale nikoliv v rámci MČR, ale "jen" jako 3. závod českého poháru a proto o ní možná někdy příště.

Kompletní výsledky ZDE.