Minitest: gravelbike Kona Rove ST

Jízdní dojmy

Jedním slovem velmi uspokojivé. Kona rozhodně nezklamala. Samozřejmě při prvém sedlání gravelbiku je nezbytné vybírat trasu s citem, na některých bezkořenných trailech budete pocitově dokonce rychlejší než na bajku, ale jakmile vlétnete do kořenitého pole, začnete se zasekávat. Každopádně v porovnání s nedávno testovaným gravelbikem Speedster od Scottu se Kona jeví jako zábavnější stroj. Příčiny jsou jednoduché.

Řídítka má Rove výrazně širší než klasická silnička, rozměrově tvoří dokonalý hybrid mezi cyklokroskou a bikem. Po rovině řidítka dovolují horní úchop za páky, díky čemuž je manévrování s kolem pohodlnější a rychlejší. Ve sjezdech pak zákonitě přichází úchop v obloucích, zde je opět cítit benefit širších řidítek, takže kolo máte skvěle pod kontrolou. Krátký rám i představec, vysoký hlavový sloupek odpovídají současným trendům nahrávají rychlému zatáčení, takže mezi kořeny se můžete elegantně proplést.

Pláště Clement s drobným vzorkem, ač nejsou nejširší (36 milimetrů), se zdají být ideálem pro jízdu v lehkém terénu. Už na asfaltu cítíte výrazně větší jistotu v zatáčkách. Největší rozdíl přichází na makadamových cestách, kdy se nějakého podklouznutí nemusíte bát, užší plášť se hezky zařízne a při rovném směru jízdy hezky odvaluje. Jen je potřeba je na jízdu v terénu podhustit na minimální doporučenou tvrdost, jež činí 2,8 baru.  Musím pochválit kola, na kolo za rozumnou cenu velmi (36 000 korun) překvapila svou rychlostí, zadní ořech si atraktivně brouká a při projíždění trailů zbytečně neztrácíte rychlost.

Slabším článkem pak bylo krocení Železníka. Mechanické kotoučovky TRP Spyre příliš radosti nedělaly. Při držení za páky se jedním prstem v podstatě brzdit nedalo, chtělo to přidat na síle více prsty, aby kolo zastavilo. Dávkování také nepůsobilo jistě, ale na druhou stranu, na všechno se dá zvyknout a jak praví klasik: brzdy tě jen zpomalují :-) Je to jistá daň za zbrusu nové kolo, takže se dá předpokládat, že se brzdění drobet vylepší.

Kdo z vás se v posledních letech setkal u nového kola s ocelovým rámem? Kona ukazuje, že ocel nemusí nutně znamenat pohřbení sportovních ambicí na úkor odolnosti pro cykloturistiku. Rám není nepříjemně těžký, přestože obsahuje různé návařky a šrouby na uchycení nosičů. Vědomí, že máte pod sebou skoro nezničitelnou ocel a žádný lehoučký karbon, leckdy v nepříjemném terénu přinese klid do duše. Nejzranitelnějším místem kola by tak mohly být právě pláště, u nichž by určitě stálo za zvážení používat bezdušové provedení.

Ten, kdo se přihlásil na víkendové Gravel Blinduro, takové kolo uvidí v akci a při troše štěstí by se mohl na Železníkovi Rove ST i povozit....