Mondraker Enduro2 Davos 2019 - výsledky, čísla a dojmy

Třetí ročník endurového etapáku Mondraker Enduro2 Davos je minulostí. Do švýcarského Davosu dorazilo krom 225 dvoučlenných posádek ze 24 zemí také zimní počasí. Neustávající déšť, který se ve vyšších polohách měnil v sníh, doprovázela hustá mlha a chlad.

Týmy během tří dnů vystartovaly z plánovaných 13 pouze do 9 měřených úseků. Kvůli sněhu a sesuvům půdy museli organizátoři od čtyř erzet upustit. I přesto závodníci na několika minutových erzetách najeli kolem 150 km a sestoupali přes 11 000 výškových metrů. Přitom se museli vypořádat s nevlídným počasím a samotnou tratí. Skály, volné kamení, mokré kořeny a všude přítomné bahno nenechaly dvoučlenné týmy ani na chvilku oddechnout.

Nevlídné počasí nedělalo vrásky jen závodníkům, ale i organizátorům, kteří ze dne na den museli činit nelehká rozhodnutí. Přizpůsobit program, aby vše běželo hladce na tak velkém území nebylo jednoduché. Už jen samotné přeznačení tratě a transferů, domluva lanovek, jídla a servisstanů, vyžadovalo opravdu silný a dobře sehraný tým. Tím bezesporu lidi kolem Mondraker Enduro v Davosu jsou! Vše zvládli na 110 %. Transfery i erzety byly přehledně označené a pro jistotu na krizová místa postavili lidi, kteří závodníky naváděli správným směrem. Dokonce i obsluha lanovek měla informace a závodníkům dokázala poradit.

Výsledky. Ne, zážitky!

Výsledky tohoto podniku nejsou tak důležité, jde zde hlavně o zábavu, ale přesto se o ně s vámi podělíme.

Mužskou kategorii ovládla domácí posádka týmu Wheeler-iXS se Stefanem Peterem a Timem Bratschem před Nickem Beerem a Danielem Eymannem z týmu mtbeer.ch - BiXS - DT Swiss. Třetí místo obsadili  Liam Moynihan a James Shirleye jedoucí za tým The Dudes of Hazzard.

Tým MTBS.cz v mužích zajel 54 příčku.

Ženskou kategorii vyhrály Anita a Carolin Gehrig z týmu Norco Twins Racing před sestrami Ramonou a Jennifer Kupferschmiedovými, Team Swiss MTB Girls. 3. místo obsadili Daniela Michel a Anja Rohrer z týmu FlitzChicks RC Steffisburg.

Vítězové všech kategorií

Smíšenou kategorii vyhrál tým NonDeBizz se Sébastien Angiolini a Clivia Gobat. Na druhém místě dojel tým Love the ride / No shortcuts s posádkou Nevin Galmarini a Stefanie Thalmann. 3. místo obsadil Swooth Vojo Team z Belgie s Timem Jacobsem a Kristienem Achtenem.

V nově vytvořené kategorii 77+ zvítězili  Tanner Jürg a Markus Tanner, druhé místo obsadil tým fusion-world.ch/bikeride.ch s Othmarem Künzli a Anthony Mayrem, 3. místo obsadili Old Brothers BC Titlis s Dany Häfligerem a Fredy Rohrerem. V této kategorie uspěla také česká dvojka Mirek Pažitný a Tomáš Soukup v dresu North Czech Riders, na 17. příčce pak skončilo duo Ondřej Smíšek a Jaroslav Veselý reprezentující barvy Ofbike Scott. Další dva české páry závod nedojely.

Kompletní přehled výsledků ZDE 

Honza - blinduro v celé své kráse

Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nevěděl, co od takového závodu očekávat. Ale i přesto jsem se na závod těšil a ani ne zrovna příznivá předpověd počasí mě od závodu neodradila. Počasí dokáže zahýbat kde kým, a když se připočte nadmořská výška a terény, tak i s pořádných chlapem. ( joke )

Ne, ale teď vážně.

Počasí bylo opravdu špatný. Být doma, tak na kolo vůbec nevlezu, natož se někde honit celý den po hřebenech. Vůbec se nedivím, že den co den některý tým odstoupil. I já měl pár slabých chvil, kdy jsem si říkal, jestli mi to za to opravdu stojí. Jenomže… na dobré vlně mě udržoval parťák, který teda skuhral podobně jako já, když si na to teď zpětně vzpomenu, ale do cíle mě tlačil i vnitřní hec, že to celé zvládnu.

Ježdění na oči mě baví a v té mlze, dešti a sněhu to bylo obzvlášť blinduro. Pak tu s námi byli ostatní závodníci. Skvělí lidi, kteří se po celý den bavili. Nikdo si na nic nehrál, nikdo nemachroval s novou nábou nebo nemával výsledkovým tiketem.  A když se náhodou někdo na trati dojel, tak se to obešlo bez nadávek a vytlačování. Naopak se nám povedlo před sebe skvěle pustit rychlejší Nizozemce a ti nám dole v cíli div nelíbali nohy. Samá sranda, prostě celkově dobrá nálada, kterou vytvářeli jak samotní jezdci, tak i sehraný organizační tým.

Ti to neměli vůbec jednoduché. Vyhodnotit, které erzety jsou sjetelné, které naopak ne. Tomu přizpůsobit lanovky, přeznačit transfery a zkorigovat kolem 450 jezdců? Klobouk dolů. Hlavní dík si zaslouží startovači a maršálové na trati, kteří museli v tom hnusném počasí stát celý den na kopci. I přes to si udrželi skvělou náladu a dokázali s námi zavtipkovat. Nejvíce mě bavil, kromě samotného sjíždění tratí, taky cíl. Tam nás vždy přivítali maršálové i jezdci a lítal placák za placákem. Nejvíc se mi pod kůži vryl poslední závodní den po poslední erzetě. Ne jenom, že to byla nejlepší erzeta celého závodu a bylo něco vidět, ale ta atmosféra dole byla prostě nepopsatelná. A už jen kvůli ní se do Davosu rád vrátím.

Jediná nejasnost, co ve mně přetrvává, je o jak moc lepší by to bylo za hezkého počasí.

 A co nový Giant Reign 29? Nechte se překvapit v dohledném testu.

Miloš - už nejsem odpůrce devětadvacítek

Moje pozávodní dojmy se začínají až nápadně podobat těm, které jsem měl v průběhu a po dojetí Trilogy. Nejdřív si člověk říká, že se zbláznil, a že tohle už nikdy opakovat nebude. Jenomže potom doma s teplým řízkem a studeným pivem v břiše jsem se přistihl, že se mi v hlavě točí myšlenka, jaké by to asi bylo, kdyby...

Kdyby bylo hezké počasí a my se nemuseli celé 3 dny koupat v bahně, ale ve vlastním potu, a kdybych měl najeto na 29" enduro o něco víc než před začátkem tohoto etapáku, co znamená více jak asi hodinu u nás v lesíku za barákem, kde jsem si nastavil brzdy a sedlo :-)

Tím se dostávám k dojmům z Kony. Musím se přiznat, že jsem byl (ano, byl) velkým odpůrcem endur na devětadvacítkách, ale některé recenze Process chválily tak, že když přišla nabídka od N Distribution mít na závod právě toto kolo, neodolal jsem a souhlasil.

Nebudu vám lhát, den mi trvalo, než jsem se s kolem sžil, ale nemyslím si, že to bylo úplně kvůli průměru kol, ale spíš vším tím okolo - ohromné kopce, terén, na který u nás úplně nejsme zvyklí, velké závody, počasí, že by psa nevyhnal...

Druhý den to bylo už úplně o něčem jiném. Jedna erzeta, myslím, že 8., dovolila pustit brzdy a jen přehazovat kolo. A bum!!! To je ono, to je to, co bylo potřeba, uvolnit se a hrát si s kolem. Rázem jsem přes kameny přeskakoval, jako by nic, najednou jsem přestal být jen těžítkem a mohl si s Konou hrát, jak jsem chtěl, a nemohl se nabažit ohromné trakce. Zvlášť zadní kolo pracovalo až neuvěřitelně pružinově. Několikrát jsem se i podíval dozadu, jestli nemám defekt, jak lehce kolo přejíždělo všechen ten marast, co na trailu byl.

Vše se tedy v dobré obrátilo a já už se těším na další podobnou příležitost k vyjetí.

Mondraker Enduro2 Davos se pro rok 2020 přejmenována na Mondraker Enduro Team. Tento název uvolní ruce pořadatelům a dovolí jisté změny, které závodníci pocítí již příšti rok.

Více informací najdete na novém webu enduro-team.ch

Etapák dvojic Mondraker Enduro2 Davos i s posádkou MTBS

Mondraker Enduro2 Davos, den 2 - Elán deště chválíme

Mondraker Enduro2 Davod, den 3 - Ruce v ohni