Niner R.I.P.9 TEST

Když se vám má dostat do rukou věc, která budí pozornost médií po celém světě a o které se hovoří více méně pouze v superlativech, připadáte si tak trochu rozpačitě. Měli ti všichni test rideři před vámi pravdu, nebo jen cíleně přispívají k celosvětové twentyninerovské kampani a snaží se z ní získat maximum ? Devětadvacetipalcová kola jsou sice rok od roku více vidět v nabídkách firem, ale že by to byl zase takový boom jak fanatikové velkých kol tvrdí, to si netroufám tvrdit. Pár 29" kol jsem už měl možnost vyzkoušet a celkem na mne zapůsobila, protože oproti klasické šestadváce je to opravdu trochu o něčem jiném. A tak, když jsem dostal nabídku svézt se na podzim na biku Niner R.I.P., neodolal jsem a řekl jsem ano.

Niner je specifická fabrika, za níž stojí člověk jménem Chris Sugai. Její sídlo je v Kalifornii a momentálně má v nabídce pro rok 2009 celkem osm modelů, přičemž pět z nich jsou hardtaily a tři celopéra. Do testu se nám dostal modrý R.I.P.9 modelového roku 2008. Bike s virtuálním zdvihem 100 mm poskládaný celkem zajímavě na zakázku ve svitavském Ultrasportu.

Manitou Minute 29 v černém laku se 100mm zdvihem kontroluje dráhu předního kola Spinergy Xcyclone disc. Bílé kompozitové dráty jsou pochopitelně i na zadním kole, které v zadní stavbě pro změnu pruží a tlumí Fox Float RP 23. Pláště na tohle kolo nasadili panáčkové od pana Bontragera a to konkrétně bezdušový model Jones o rozměru 29x2.1". O výběr převodů a brzdění se staralo komplet Shimano zmixované z nového i staršího XT a LX s Deore řádícími páčkami. Kliky osadili v Ultrasportu, jak jinak než RaceFace Evolve XC. Komponentovou skladbu pak doplňovaly ještě sedlovka, představec a řídítka taktéž z dílny kanadského Race Face převážně v provedení Deus a Evolve.

Pojďme ale zpět k samotnému rámu. Ten je svařen z trubek prověřeného materiálu 7005, které jsou speciálně pro Niner na zakázku zeslabované. Spodní rámová trubka je kvůli průchodnosti vidlice za hlavou mírně ohnutá a stejně jako horní pak posílena v tomto místě zpevňujícími navářkami. Poměrně velký sloping horní rámové trubky doplňuje plechová vzpěra u sedlovky. Tím dostává kolo nejen agresivnější vzhled, ale zejména více místa pro kolena ale také rozkrok v případě, že jste nuceni zastavit. A pomalu se dostáváme do zadní partie biku, ve které tkví jeho největší přednost a tou je virtuální zadní stavba. Technologii, kterou použil Niner pro odpružení svých kol, se nazývá CVA (Constantly Varying Arc) a ve své podstatě spočívá v další variaci na známé téma : virtuální odpružení. Dvojice vahadel, z nichž to spodní je umístěno pod středovým domečkem a to horní pak na navářce v místě odnutí sedlové trubky, drží prostřednictvím ohnutých úchytů zadní stavbu. Zajímavým detailem zadní stavby jsou její CNC "jogy" a taktéž výměnná zadní patka přehazovačky integrovaná s úchytem osy náboje a přišroubovaná k zadní stavbě prostřednictvím dvou masivních imbusů.

Ale konec teoriím a pohádkám, které se dočtete v katalogu a vzhůru do sedla. Ačkoliv byl testovaný Niner ve velikosti L, to jest pro lidi s minimálně 185 centimetry a více, překvapil nás na něm poměrně stabilní posez. Pocit závratí a lability z toho, že sotva dosáhnete nohama na zem v případě že zastavíte, jaký jsem již na některých jiných devětadvacítkách zažil, tady jaksi chyběl. Naopak co mě trochu zklamalo, byla téměř závodně XC kraťoučká řídítka. Tady si myslím, že udělali svitavští soudruzi chybu, protože twentyniner je velký a pro pocit bezpečí, jistoty a pohodlí by si zasloužil minimálně klandry o šířce někde kolem 70 centimetrů. Na první ochmatání nic moc, ale na první posazení o hodně pozitivnější. Tak to byl pocit ze sedla, které bylo pravým opakem řídítek, velké, dlouhé, prostě pohodlné.

Vyrážím do terénu. Aha, pozor, řazení je potřeba trošku si zapamatovat a včas shazovat na prostřední placku. Chvilku to trvá, ale člověk si zvykne. Podzimním listím si to svištím lesem. Občas jsem v zatáčce trochu delší, to když se nechám unést rychlostí a zapomenu na to, že jedu na twentyninerovi a ne na klasickém biku. Celý netrpělivý jsem zvědavý na to jak se bike bude chovat v techničtějším terénu. Virtuál a jeho vlastnosti jsou prakticky totožné ať jde o jakýkoliv z renomovaných systémů. VPP, DWLink, Maestro, či CVA mají jedno společné. Neuvěřitelně minimální ztráty při šlapání. Zajímavé, resp. vlastně i očekávané je, že bike funguje prakticky stejně při zapnutém i vypnutém propedalu. Za to může právě virtuální konstrukce odpružení, která se sama postará o neblahé vlivy "šlapacích" sil. Ve své podstatě byl totiž Propedal vyvinut pro jednočepové konstrukce, které jako takové trpí známými "vadami" na kráse a u Virtuálu ho prostě téměř nevyužijete.

Alfou i omegou je správné nastavení tlaků v tlumiči i vidlici tak, aby odpovídaly nejenom parametrům vaší tělesné schránky, hmotnosti především, ale taktéž zamýšlenému stylu ježdění. Vyladit na optimum Ninera nebylo nijak složité. Ačkoliv se říká, že zdvihy u devětadvacítek náleží k o jednu třídu vyšším zdvihům u klasických biků, já bych s tím zas tak nesouhlasil. Pravda, pocitově se 100mm na Ninerovi chovalo přeci jenom trochu komfortněji, než 100mm třeba na Epicovi, ale když jsem se s Ninerem pustil do drsnějšího sjezdu a vymet s ním několik větších nerovností, občas mne upozornil na to, že ačkoliv umí držet brilantně stopu a jede přes kořeny a kameny doslova jako tank, na větších hrbolech a skocích mu přeci jen trochu dochází dech a tři cenťáky zdvihu navíc by nebyly úplně od věci. Na druhou stranu ale rovinky, táhlá a překvapivě i krátká příkrá stoupání, nebyly problémem. Když to máte v nohách, tak vás Niner R.I.P. v kopci rozhodně nezklame. Žádné balancování na zadním kole, abyste neskončili v nechtěném manuálu. Jen ta úzká řídítka trochu zamrzela, protože tahat se s 540kami na těžší převod ze sedla mě moc nebavilo, takže to většinou vyřešil lehčí převod a frekvenční pohodička v sedle.

Nemám rád superlativy. Nemám rád papouškování dokola omýlaných frází jako jsou "nejlepší", "jedinečný", "neopakovatelný" a pod. Pravdou ale je, že Niner R.I.P. vás dokáže strašně rychle přesvědčit o svých kvalitách, o tom, že je jiný a nabídne specifické jízdní vlastnosti a také o tom, že v něm i zarytý šestadvacítkář najde velmi rychle své kouzlo. Pravdou je, že v konstrukci rámu by se dalo použít i pár novějších prvků, které by zvedly image a vylepšily vlastnosti rámu, jako například vahadla z jednoho kusu, místo šroubovaných, nebo hydroforming trubek. Na druhou stranu kulaté trubky také osloví mnoho lidí, do jisté míry znuděných moderními mnohotvary některých konkurenčních značek.

Niner R.I.P. je, shrnuto a podtrženo, rozhodně nepřehlédnutelným kolem výjimečných vlastností ve své třídě. V době, kdy spatřil světlo světa, byl první a tím pádem zákonitě i superlativy opředeným bikem, který neměl prakticky žádnou konkurenci. Co nevidět se ale bude psát rok 2009 a virtuální 29-ky se začínají objevovat jako houby po dešti, takže pokud chceme stát nohama na zemi, musíme konstatovat, že R.I.P. první generace už zdaleka není tak jedinečný, jako byl na začátku, ale pomalu se z něj stává spíše živoucí legenda, kterou budou mnozí kopírovat a pokud si chce udržet svou pozici, musí zákonitě přijít z faceliftem, kterého se má dočkat v příštím roce. Vcelku pozitivní byla nastavená cenová hladina těchto kol v Čechách. Dolar však od léta posílil o mnoho procent a tak se musel předělat i původní ceník. Niner R.I.P. samotný rám s tlumičem pořídíte nyní za 44 460,- českých peněz. Na výběr máte ze dvou barevných kombinací a čtyř velikostí (S,M,L,XL). Zda-li bude možné objednat si i sériově vyráběná celá kola, je zatím ve hvězdách, stejně tak jako plánované dodávky kitů rámu s vidlicemi FOX. Věřím ale, že kdo si chce bike téhle americké značky postavit, bude spoléhat spíš na vlastní vkus a výběr komponentů přizpůsobí svým individuálním možnostem.

Další info hledejte na stránkách výrobce, nebo českého dovozce.
Foto : Petr Bureš & Anna Jírová