O Gravel Burn s jeho zakladatelem Kevinem Vermaakem. Vzorem byl Rallye Dakar, říká

Nový etapový závod Gravel Burn, jenž minulou sobotu po sedmi dnech dorazil po cíle, ukázal, jakým vizionářem jeho zakladatel Kevin Vermaak je. To nakonec tento Jihoafričan předvedl v roce 2004, když rozjel etapový závod horských kol Cape Epic. Závod dokázal dovést do podoby, jíž se nyní říká Tour de France horských kol. Stejný muž po prodeji nejslavnějšího bikového etapáku dal život další velmi zajímavé a nepřehlédnutelné akci - Gravel Burn - sedmidennímu etapovému závodu na gravelu. Ne náhodou startoval z města Knysna jako před 21 lety Cape Epic.

Nadcházející rozhovor s Kevinem Vermaakem pro MTBS.cz vedl Kristián Hynek, jenž byl na Gravel Burn jako doprovod a odborný poradce jednoho ze dvou českých závodníků. 

Kevine, první dotaz se přímo nabízí - co tě vedlo k organizaci Gravel Burn?
Abych byl upřímný, opravdu mě bavila moje práce, budování Cape Epic po dvě desetiletí. A když jsem ho prodal, samozřejmě jsem přemýšlel, co dál. Zpočátku jsem si nemyslel, že budu pořádat další MTB akce, ale pak přišla gravel cyklistika. Znám spoustu lidí v tomto odvětví a myslím, že jsem měl štěstí, že je to nová kategorie. Říkal jsem si, že v gravel cyklistice se dá dělat něco speciálního, a Jihoafrická republika má úžasné gravel cesty. A tak... jedno vedlo k druhému. Měl jsem nápad a jako obvykle, nápad budujete krůček po krůčku, dokud není velký. A ten je teď venku.

Takže ten původní impuls přišel spíš zevnitř – z touhy znovu něco vybudovat – nebo z toho, že jsi viděl rostoucí zájem o gravel?
Když jsem Cape Epic zakládal, horská kola byla docela mladým sportem, než se profesionalizovala. Měli jsme možnost tvořit si vlastní pravidla v etapovém závodění na horských kolech. A v gravelu, který je teď tak velmi nový, jsem si řekl, že máme znovu šanci vytvořit si vlastní pravidla pro to, jak by měl vypadat mezinárodní, masově orientovaný etapový gravel závod. Myslím, že ta příležitost je dokonce větší než u Cape Epic, protože je tu prostě mnohem víc gravel jezdců, je to snazší, dostupnější, a upřímně, oblasti, které jsme pro závod vybrali, jsou senzační. A myslím, že až se dostanou ven snímky z letošního závodu, spousta lidí to bude chtít přijet zkusit, protože je to naprosto nádherné. Je to naše šance ukázat nové oblasti Jižní Afriky, které jsou pro gravel ježdění vhodnější než pro horská kola. Proto to s gravel závoděním perfektně funguje.

Myslím, že když jsi zakládal Cape Epic – oprav mě, jestli se mýlím – už tehdy existovalo hodně pravidel, samozřejmě ne pro etapový závod, ale v gravelu, podle mě, neexistují vůbec žádná pravidla. Jediným pravidlem jsou „berany“, že? A tak tady vidíte směs různých kol, dokonce i celoodpružená horská kola, jen s berany. Takže si myslím, že je, jak říkáš, docela vzrušující, že vlastně tvoříš, nebo jsi na samém začátku něčeho super nového a můžeš se podílet na tvorbě pravidel.
To je pravda v mnoha ohledech. Když se zaměříš třeba na kola… na Cape Epic máš možná sedm velkých značek, které jsou zastoupeny svými špičkovými celoodpruženými 29“ horskými koly. A to je vše. Když jsem se letos na Epicu díval, všechna vypadají stejně, lak je stejný, kola jsou stejná. Můžeš si klidně vzít něčí jiné kolo a nepoznáš to. Kdežto tady je víc jedinečných kol, značek, nastavení. A všechno špičkové, jedinečné.... každé kolo je jiné. A upřímně, každé kolo i vypadá cool.

Další věc, kterou na této akci miluji, je, že jsme zvolili cestu, kterou budeme i nadále pokračovat – odlehlou, exkluzivní, v podstatě jen pro jezdce. Když jdeš večer do jídelního stanu nebo do cíle, jsi obklopen jen lidmi, kteří závod jedou. Cape Epic se vydal cestou spousty diváků, a jen jeden z deseti lidí v cíli jsou pravděpodobně jezdci. Zatímco tady všichni kolem tebe závod jedou, a to vytváří úžasnou komunitu.

Jasně, to byla vlastně jedna z mých otázek. Chcete to takhle udržet, nebo je cílem směřovat spíše k Cape Epic, řekněme k závodu, který je vysoce profesionální, s diváky, se vším tím personálem, který se o jezdce stará?
Když vzpomenu na Rallye Dakar, tak jediní lidé, kteří tam jsou, jsou ti, kteří se na závodě podílejí. Nejsou tam v podstatě žádní diváci. Takhle bych chtěl, aby se to vyvíjelo. A určitě chci, aby to byl profi závod, kde je pro profesionála důležité vyhrát. Ten, kdo bude chtít závod zažít, bude muset být jezdec, mechanik nebo nějakým jiným způsobem součást závodu. Profíci budou chtít mít podporu kolem sebe, ale tu budeme limitovat tak, aby byla stejná pro všechny profíky, aby byla dostupná, aby to nebylo drahé a velké týmy nezískaly velkou výhodu. Bude tam omezený počet servisního personálu na jezdce. Pro amatéry se snažíme vytvořit tak úžasný servis, aby podporu kolem sebe nepotřebovali, aby bylo dostatečné zázemí v rámci závodu. A rozhodně nechceme, aby sem jezdily rodiny jen tak koukat nebo aby sem jezdili diváci auty. Je to v soukromých oblastech a chceme mít ten Dakar pocit. Budeme mít dobrá média, vlastní i velmi vybraná nezávislá média, která produkují největší hodnotu. A myšlenka je taková, že počet lidí v kempech bude omezen na ty, kteří buď jedou, nebo jsou s nimi úzce spjati.

Dokážeš si představit, že bude tento závod prestižnější než Cape Epic?
Pokud bude důležité vyhrát tento závod, protože má hodně mediální pozornosti a v budoucnu i dostatek prestiže, budou na něm chtít být viděny značky, týmy, tak ano.

Takže je to i tvé přání? 
To bychom si přáli, ano. V jednodenním závodě není tým zdaleka tak důležitý jako v etapovém závodě. Tým je klíčový, zvláště když za vámi nejezdí vozidla, která by vám měnila kola. A my si představujeme, že budeme tvořit pravidla pro týmové etapové gravel závody, což bude jedinečné, protože v současné době se gravel scéna skládá hlavně z velkých jednodenních závodů, kde tým není až tak důležitý.

Jak to vypadalo v letošním roce? Na první ročník tady nejsou neznámi jezdci... 
Ano, tohle my chceme samozřejmě podpořit. Profi pole, které jsme zde shromáždili už letos, je neuvěřitelně cenné. Sami o sobě mají mnohem větší mediální sledovanost, než má Cape Epic. Některé statistiky, které získáváme z našich marketingových dat, již překonávají Cape Epic v našem prvním roce s pouhými 500 jezdci. Gravel scéna je tvořena influencery. Tak sport v dnešní době roste. A ti všichni jsou tady. Takže, máme v závodě neuvěřitelně cenné jezdce. A to je podle mě ta příležitost, kterou gravel skýtá. A nemusíte nutně potřebovat spoustu diváků, abyste vytvořili tu mediální hodnotu. Potřebujete jen dobrý internet a skvělý mediální produkt, a získáte návratnost od sponzorů.

A teď se možná vrátíme ke kořenům. Bylo to načasování? Čekal jsi na správný okamžik, nebo jsi měl nějakou, řekněme, konkurenční doložku z Cape Epic? Tedy pokud to můžeš říct, protože předpokládám, že když jsi Cape Epic prodal, měl jsi možná pár let, kdy jsi nesměl budovat nic, co by mohlo být vnímáno jako konkurence.
Ano, naprostá pravda. Do 1. července loňského roku. Tehdy jsem na tom oficiálně začal pracovat. Samozřejmě, nikdo ti nemůže zakázat myslet, a já jsem přemýšlel dlouho, ale od 1. července 2024 jsme to spustili.

To bylo skvělé načasování!
Ano, přesně tak. Mám takové štěstí, protože když nastal čas, abych něco dělal, gravel existoval. A z osobního hlediska taky, protože z Cape Epic jsem byl unavený. Potřeboval jsem pauzu, trochu času na jiné věci. A nakonec jsem se dostal do bodu, kdy jsem chtěl a potřeboval něco dělat. Takže, ano, bylo to tak předurčeno.

Lidé kolem tebe jsou také zkušení z Cape Epic?
Lidé, kteří se mnou pracují v týmu, to jsou v podstatě ti, kteří stáli u zrodu Cape Epic. Všichni jsme se dali zase dohromady. Máme 12 zaměstnanců na plný úvazek a 10 z nich pracovalo na Cape Epic pět a více let. Máme dva nováčky, kteří tam nepracovali vůbec, ale měli jsme štěstí, jsou skvělí.

Jak bys letošní ročník zhodnotil?
Věděl jsem, že vytváříme něco velmi odlišného. Věděl jsem, že to bude slibné a že se pouštíme na cestu, kde se snažíme vytvořit něco, co nikde jinde na světě neexistuje, a že to není kopie Epic. A jen se podívejte kolem sebe, je to uprostřed ničeho, uprostřed jihoafrického Karoo. Je to naprosto nádherné. Ale vždy to měla být velká výzva. A ta výzva byla, jestli se to bude jezdcům líbit. Můžeš dělat veškerou organizaci a plánování, ale pokud se to jezdcům nelíbí, nefunguje to. Pro mě je úspěchem to, že se usmívají a že se ráno po náročném dni a bolavých nohách chtějí znovu postavit a jet. A závodí profíci, aby vyhráli etapy? A odpověď na to všechno je důrazné ANO. Takže, je to naprostý úspěch.

Já to můžu potvrdit. Vidím kolem sebe jen usměvavé tváře. Neviděl jsem nikoho naštvaného nebo rozčileného, takže to vypadá, že se mi to zatím líbí.
Pro většinu lidí je to docela výzva už jen dokončit. Takže pokud je to náročné a těžké, a přesto si to užívají, tak to je přesně to, co jsme chtěli.

Výhodou závodu je, že není tak extrémní jako Cape Epic.
Myslím, že bych k tomu dodal, že se přihlásilo docela dost starších lidí. Máme čtyři jezdce ve věkové skupině 70 až 74 let. A spoustu jezdců, myslím, že možná 10 % jezdců, je nad 60 let. Jsou to jezdci, kteří celý život jezdili na silnici. Jsou fit, zvládnou vytrvalostní výzvu, ale prostě nemají technické dovednosti pro jízdu na horském kole. Rozhodně ne na technické tratě Cape Epic. A myslím, že toto umožňuje těmto jezdcům – a myslím na spoustu svých osobních přátel v této věkové skupině – milovat fakt, že mají nyní svůj vlastní etapový závod, který mohou absolvovat a získat právo se chlubit, že to dokázali. Kdežto technicky by nikdy nemohli jet Cape Epic.

Premiérový ročník etapového závodu Nedbank Gravel Burn 2025 napsal v Jihoafrické republice novou kapitolu gravelového dobrodružství. Během sedmi dnů závodníci ujeli přes 800 kilometrů napříč Východním a Západním Kapskem, od pobřeží Indického oceánu až po rezervaci Shamwari Private Game Reserve. V mužské kategorii zvítězil domácí hrdina Matt Beers (Specialized Off-Road Toyota), mezi ženami slavila v samém závěru senzační comeback Francouzka Axelle Dubau-Prévot (Numéro 31 / Pinarello). Z českých zástupců dokázali náročný závod plný bahna, horka a extrémních podmínek úspěšně dokončit Lukáš Štefek i Pavel Popiolek.

Více informací zde: www.gravel-burn.com