Petr Vavrys: Elektrokolo je osvobozující

Expanze do cyklistiky s otazníkem?

V té době už jste přemýšlel také o elektrokolech?
Kdepak! To bylo ještě v době začátku elektrokol před nějakými pěti nebo šesti lety a tenkrát jsem o tom neměl skoro žádné informace. Měl jsem pouze touhu a vizi se do byznysu s koly pustit. To hlavní, co mě od tohoto nápadu drželo dál, byla ekonomika a racionální úvahy. Najednou jsme z našeho hospodaření a z běhu firmy se zavedenými značkami museli vyrvat celkem značnou sumu peněz na nákup zboží a rozjezd něčeho nového. Nakonec jsme si řekli, že ano. A řekli jsme si, že do pěti let, pokud to neuchopíme úplně špatně a nebudeme hloupí, bychom měli být i v tomto segmentu profitabilní. A pozor, teď přijde ta pointa! Sám sobě jsem se zavázal, že nové kolo Orbea si pořídím až ve chvíli, kdy na to budeme opravdu mít. A kdy svým kolem pro radost nevytvořím v hospodaření firmy zbytečně velkou díru. Případně toto období podle možností trochu zkrátím a využiju svoje kolo nebo elektrokolo Orbea jako nástroj k tomu, abych působil na potenciální zákazníky. To je tedy ten důvod, proč zatím nemám svoje kolo Orbea.

To je velmi úsměvné a současně logické. Co se tedy domluvit s vaším marketingovým ředitelem Vítem Šerým, který tu sedí s námi, aby z vás udělal třeba ambasadora značky? Měl byste kolo dřív a zdarma!
(smích) To je otázka, jestli by mi to vůbec dali, anebo by si vymysleli jiný a hodně drahý projekt a po dlouhém čekání mi nakonec oznámili, že na kolo pro Petra Vavryse už není rozpočet! (smích) Ale teď vážně – zatím budu ještě jezdit na testovacích kolech a možná za rok nebo za dva už bych mohl mít něco svého!

Čím to, že myšlenka s koly přišla až po tolika letech, když známou značku Craft používají kromě běžců a lyžařů odjakživa právě cyklisté?
Však to je ta věc, která mi hlavou běžela už dávno před tím, než jsme se dohodli s Orbeou. Na distribuci jsme se domluvili na podzim 2016, ale pak jsme ještě nechali doběhnout sezonu minulému distributorovi a rok jsme čekali. Takže to nejde tak rychle, jak by si člověk představoval. Teprve sezona 2018 pro nás byla naplno. A víte, kdy přišel hlavní nápad obchodovat s koly? Před pár lety, když u nás v zimě téměř nebyl sníh! Byly to zimy opravdu chudé na sněhovou nadílku, lyžařský sortiment byl v útlumu a k nám do prodejen náhle začali chodit cyklisté. Uprostřed zimy, třeba v lednu nebo v únoru, a sháněli vybavení! Tak jsem si řekl: Aha, náš sortiment se najednou využívá jinak, lidé sportují jinak, i když na to zatím nejsme zvyklí. Takže to jen urychlilo úpravu nabídky pro aktivity, které jsou celoročního charakteru. A z toho vyplynula potřeba zařadit tam i kola, protože kolo v našich podmínkách je de facto celoroční aktivitou. Přemýšlel jsem o tom, co, kde a s kým začít dělat, a oslovoval jsem různé firmy.

S jakým výsledkem?
Ne moc valným. Ale shodou okolností jsem potkal jednoho Čechošvýcara, který mi vyprávěl o tom, že u nich v městečku je podnik, který vyrábí extrémně kvalitní elektrokola. Řekl mi tu značku a já ji vůbec neznal, neboť to byl čistě elektrokolový výrobce. Jel jsem se tam podívat a oni okamžitě chtěli, abychom začali s distribucí. Pojďme začít hned dnes nebo zítra, říkali mi! Projel jsem se na jejich elektrokole a nadchlo mě to. A když jsem se vrátil do firmy a představil svůj plán kolegům, tak mi řekli, že jsem se nejspíš pomátl. Nemůžeme přece začít prodávat rovnou mercedes nebo rolls-royce mezi elektrokoly, když nemáme zkušenost ani z prodeje klasických kol! Pochopitelně měli pravdu, nicméně pro mě ta návštěva byla klíčová, neboť jsem právě ve Švýcarsku pochopil, že elektrokola jsou budoucnost. Také jsem zjistil, jak prudký nárůst tam elektrokola zaznamenávají, prakticky napříč věkovými kategoriemi, nejvíce u starších lidí. Ale ve Švýcarsku je na to také připravena infrastruktura, jsou tam krásné stezky, všichni jsou k sobě ohleduplní, na silnici se nebojíte o život a tak dále. Cena je pro Švýcary standardní, ale kdybych u nás představoval penzistům elektrokolo za sto šedesát tisíc, tak si o mně budou myslet, že jsem se zbláznil. A to nemluvím o tom, že ta drahá elektrokola jsou u nich opřená všude možně po městě anebo u nádraží a jen některá jsou zamčená. Proč taky zamykat, když se nekrade, že…

Nevzalo vám toto poznání a konfrontace švýcarské a české reality trochu vítr z plachet?
Ani ne, spíše to byly cenné zkušenosti a uvědomění si rozdílu. A také faktu, jak moc tyto nadčasové věci souvisí se všeobecným vnímáním a přijetím ve společnosti. Například když začínal nordic walking, tak jsme ho hned podporovali a propagovali, to bylo snad už někdy na začátku tohoto tisíciletí, ale každý s hůlkami na suchu byl v té době za exota! Až postupně se to proměnilo. A dnes je to běžná a zejména staršími lidmi velmi vítaná aktivita, pořád vidíte někoho na procházce s hůlkami. Totéž elektrokolo – zdravý člověk řekne fuj, ale jak se zraní a bolí ho koleno, tak už si užívá jízdu s pohonem a rehabilituje u toho. Ještě se musíme dopracovat k tomu, aby bylo kolo a elektrokolo součástí životního stylu lidí, aby bylo možné si ho u nás bez obav odložit u obchodu nebo úřadu a využívat ho jako dopravní prostředek. Ne ho mít jen jako drahý sportovní nástroj, symbol bohatství a pořád se strachovat, abych o něj nepřišel. U nás je prostě vlastnictví drahého kola de facto překážka v jeho normálním používání, a to je špatně. Snad se to změní.

Pojďme nyní trochu ke sportu. Jak vnímáte rozdíly mezi běháním a jízdou na kole? A jaké uspokojení vám oba sporty přinášejí?
Jsou jen těžko porovnatelné. Při běhání v terénu, tedy při orienťáku, jde člověk opravdu hodně do hloubky. Do bláta, do porostů, šťourá se skoro v zemi, hledá skulinky v křoví, jámy a rýhy, kudy se protáhnout a jakou cestu zvolit. A odehrává se na relativně malém prostoru. Kdežto kolo je více v rozletu. Obsáhnu větší prostor, podívám se dál a mám svobodu. Z hlediska vyplavování endorfinů je to velmi podobné. Nevidím až takový rozdíl. Snad ten, že kolo mě dnes stojí více času, protože když si obuju boty a vyběhnu z domu, tak za hodinu a půl mám za sebou takový trénink, že na kole to za stejný čas nedokážu. Musím jet skoro dvojnásobnou dobu, aby se pocit uspokojení z tréninku vyrovnal. Z toho vyplývá, že běh je mnohem efektivnější a jednodušší na realizaci. Ale v otevřené krajině na kole cítím zase větší svobodu. Mohu se rozhlédnout a kochat se krajinou, více relaxovat a nechat myšlenky běžet. Naopak při běhu se spíš soustředím a koukám pod nohy, kde je jaký výmol, kámen nebo jáma, abych blbě nešlápl a nezranil se. Každý sport má svoje. Když jdu z práce domů a je třeba jaro nebo léto, tak přemítám, co budu dělat. Kolik mám času? Stihnu kolo? Nebo musím ještě něco zvládnout, tak jenom hodinu poběžím?

Evidentně máte velkou vášeň pro oba sporty.
Ano. Trochu se zabývám také tím, že na kole se neumím tak zrušit jako při běhu. Zatímco běžet tempo na maximum umím pořád ještě docela dobře, tak jet na kole rychle a pořádně si dávat do těla mi moc nejde. Asi je pro mě přirozenější svalová práce při běhu. Ale stejně nechápu, jak mohou špičkoví cyklisté třeba na Tour de France jet tak rychle!

Hovořil jste o začátcích se značkou Orbea. Jak ji nyní vnímáte? Berete ji za svou stejně jako třeba Craft?
Přijal jsem ji úplně jednoznačně hned poté, co jsem do Španělska, do sídla firmy, osobně zajel. Poznal jsem lidi, co za značkou stojí, protože to je při takovém partnerství klíčové. Orbea je aktivní a dynamická baskická značka. Baskové jsou ze severu Španělska a mají, jak známo, trochu odlišnou mentalitu. Jsou velmi přátelští, ale i pracovití. Jsou hrdí a drží slovo a to je velmi důležitá charakteristika. Ono se řekne, že Orbea je španělská značka, ale dneska každý druhý Španěl je v podstatě Ital – v zimě nepracuje a v létě tančí… Naopak Baskové jsou úplně jiní. Když jsem firmu viděl z technické stránky, seznámil se s šíří sortimentu a také lidsky a osobně poznal její představitele, tak jsem si řekl ano, to je prostě ono! 

Takže je to vaše další srdcovka?
Rozhodně, i když doba se změnila a je trochu jiná situace. U Craftu jsem byl od počátku já tou hlavní osobou, která vydřela umístění na trhu. Objížděli jsme s manželkou závody a výstavy, vysvětloval jsem, ukazoval a znal jsem každý produkt do nejmenšího detailu. Z čeho je vyroben, na co se hodí a jak se používá. Byly to začátky a kočovný život. Orbeu už dělají hlavně moji kolegové, kteří mají hlubší znalosti a jsou do kol ponořeni mnohem více než já, je to jejich práce. Takže oni pracují podle plánu, který jsme si stanovili a který se nám daří dodržovat a překračovat. Je to na dobré cestě.

Máte za sebou mnoho sportovních úspěchů a také adrenalinových výkonů, ať už z expedice do Himálaje, z různých dalších výprav anebo dálkových jízd na kole. A nyní jsou ve vašem programu elektrokola, to je prostě skvělá reklama!
Jak jsem řekl, tak zpočátku, před těmi čtyřmi nebo pěti lety, jsem se na ně díval s despektem. Šlapání s motorem mi přišlo až úchylné! Vyhledával jsem jen čistý výkon a až fanatické možnosti co nejkvalitnějšího tréninku. Ale člověk se mění, částečně to jde ruku v ruce s věkem i kondicí. Už není tak dravý, takže ten podpůrný prostředek ve formě elektrokola prostě uvítá.

Jak hodláte elektrokolo prosazovat v komunitě běžců a pravých orienťáků, odkud jste vzešel jako špičkový reprezentant?
Asi nebudeme jízdu na elektrokole a testování nabízet přímo na běžeckých závodech, ale víte dobře, že jednou z odnoží orientačního běhu je disciplína MTBO neboli orientační závody na horských kolech. Jezdil jsem to od samého začátku a poměrně intenzivně. Sice už jsem nebyl ve věku na reprezentaci, ale šlo mi to. A stále se jezdí různé orientační závody, například Bike Adventure, což je závod dvojic. A dokonce se začínají tyto závody jezdit i na elektrokolech! To je výzva pro orienťáky a bývalé nadšené běžce, kteří nyní, když už je nohy tak dobře nenesou, mohou elegantně nasednout na e-biky a přeskočit právě na tuto disciplínu. To má určitě budoucnost, protože orientační běh je mnohotvárný a cyklistika stejně tak. K určitému překrývání tam dochází a pohyb je společný všem.

Před Orbeou jste se obával, jak jste sám řekl, že trh je rozebraný a není na něm pro vás už místo. Přesto se vám povedlo se na něm usídlit. V čem je tajemství úspěchu?
Snažíme se obchod dělat jinak než ostatní a úspěch je pro nás dobrým vysvědčením. Chceme být zajímavý a současně vnímavý distributor, který se pozorně stará o potřeby prodejců, nabízí dostupnost modelů a přijatelnou cenovou politiku. Jako firma jsme historicky vnímáni mezi partnery i koncovými zákazníky pozitivně, a když přijdeme s něčím, čemu sami věříme a myslíme si o tom, že je to dobré, tak to přijmou i ostatní. Většina prodejců značky Orbea s námi dělá už roky i ostatní sortiment, zejména Craft, takže je velká vzájemná důvěra. A to značce samozřejmě pomáhá.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.

Ve spolupráci s magazínem o elektrokolech Electric Bike Action publikujeme celý tento rozhovor. Více o magazínu najdete zde: www.electricbikeaction.cz, tištěnou i elektronickou verzi lze zakoupit zde: www.electricbikeaction.cz/predplatne. Číslo časopisu 1/2019 je k dostání v trafikách a ve vybraných prodejnách kol a elektrokol.