Pomeranč na občerstvovačce

Zatímco v druhé polovině minulého století byly vzácností i takřka neloupatelné pomeranče od Fidela (tzv. kubánské), dnes nad loupáním oranžových plodů často ohrnujeme nos a radši je konzumujeme coby pasterizací částečně znehodnocenou sladkou tekutinu z krabice, což je vzhledem k látkám obsaženým nejen ve šťavnaté dužině, ale také v bílé slupce (tzv. mezokarp či albedo) škoda. Mají však tyto, pro nás již bohužel vcelku zevšednělé, plody oprávněné místo nejen v našem jídelníčku, ale i na občerstvovačkách­?

Kulaté pomeranče v kostce
Pomeranče i jiné citrusy jsou populární zejména kvůli vcelku vysokému obsahu vitamin C, nicméně není to jen „céčko“, čím se tyto plody mohou pochlubit. Pomeranče obsahují i některé vitaminy řady B (thiamin, kyselinu panthotheinovou, pyridoxin a riboflavin), dále provitamin A – betakarotén, z minerálů zejména značné množství draslíku, dále potom vápník, hořčík a malé množství železa. Sportovně zaměřené milovníky pomerančů potěší, že první tři uvedené minerály musí obsahovat i každý slušný iontový nápoj. Nicméně podobně jako jiné druhy ovoce se ani pomeranče neomezují na vysoký obsah vody, sacharidů, vlákniny, mnoha vitaminů a minerálů, ale ukrývají v sobě i další velmi zajímavé látky.


Další sladké benefity
Pomeranče patří mezi plody s velmi vysokou antioxidační kapacitou (TAC), ta se stanovuje nejen dle obsahu silného anitioxidantu  - vitaminu C, ale i na základě významné přítomnosti dalších látek vykazujících silné antioxidační schopnosti (α-tokoferol, α- a ß-karoten, lutein, lykopen, flavonoidy - rutin, morin a kvarcetin). Dalšími zajímavými látkami jsou ovocné kyseliny, jež patrně omezují tvorbu ledvinových kamenů, pravděpodobně zvyšují účinek vitaminu C a také ulehčují vylučování toxických látek z těla (např. kyseliny močové). Ač se to nezdá, patří pomeranče do nepříliš početné, zato však velmi významné a důležité skupiny potravin s alkalizujícím účinkem na organismus.

Pomeranče dále obsahují fytochemikálie, které z chemického hlediska dělíme na flavonoidy a limonoidy. Flavonoidy jsou látky s velmi silným antioxidačním, protizánětlivým a antikarcinogenním účinkem. Limonoidy propůjčují pomerančům jejich osobitou vůni a opět patří mezi látky snižující riziko vzniku rakoviny.

Cyklistické nevýhody
Ač se čtvrtky pomerančů občas objevují na občerstvovačkách, příliš oblíbenou potravinou závodících cyklistů nebývají; vzhledem k jejich konzistenci se ani není čemu divit. Vykousat v rychlosti a bez „estetických“ následků pomeranč, je vcelku umění. Nehledě na to, že specificky pomerančově upatlané prsty se „bezvadně“ lepí na řidítka. I když někteří autoři uvádějí (Dr. George D. Pamplona-Roger, Encyklopedie léčivých potravin, Advent-Orion), že popíjení čerstvé pomerančové šťávy pomáhá zahleněnému organismu rozpouštět hleny, prvotní pocit po napití během lehkého nachlazení nebo během námahy je zcela opačný, takřka srovnatelný s vypitím sklenice mléka. I to je možná jeden z důvodů, proč jinak chutné a zdravé oranžové hromady z občerstvovaček příliš rychle nemizí. Ani s obsahem jednoduchých cukrů to není z pohledu po sacharidech lačných cyklistů v sedle příliš slavné. Pomeranč jim nabídne zejména fruktózu (což není optimální) a ještě k tomu ve vcelku neslavném množství. Poslední možnou nevýhodou je skutečnost, že citrusy patří mezi nejfrekventovanější alergeny a tak se s nimi stále se rozrůstající rodina alergiků příliš nedruží.

A závěr?
Troufám si tvrdit, že ač jsou pomeranče i čerstvé džusy připravené z nich velmi zdravé, dala bych přednost jejich vychutnání v klidu a míru v běžném jídelníčku (ne při závodu), a to v počtu a množství velmi hojném. Čerstvá šťáva (je kupodivu silně alkalická) se velmi hodí např. k pročistění organismu při krátkodobých půstech (1-2 denních).

foto: Wikipedia