Šéf KPŽ David Trávníček o Cape Epic: zrušení bylo neprofesionální

Ono se řekne zrušený závod, co je to v porovnání se světovou pandemií? Pro někoho mávnutí rukou, kývnutí hlavou, pro někoho možná zhroucení snu. Každopádně jde o nepříjemnou situaci, zvlášť, když se jedná o Cape Epic a oznámení o zrušení závodu přijde 12 hodin před začátkem registrace. Člověk musí takovému závodu obětovat stovky hodin přípravy a také nemalé finance, vždyť jen startovné činí 6 500 USD na dvojici!

Do Jižní Afriky přicestovali závodníci z 51 zemí světa, mezi nimi i deset Čechů. A mezi nimi i David Trávníček, muž, který velí seriálu Kolo pro život. Strávili jsme s ním snídani v sobotu dopoledne, tedy jen pár hodin potom, co se s ostatními dozvěděl tvrdý, ale správný výrok: Cape Epic 2020 je zrušen.

Davide, jak takovou zprávu člověk prožívá?  
My jsme nejdříve měli velký obavy z toho se do Afriky vůbec dostat. Letěli jsme sem před dvěma týdny a situace v Evropě už byla vypjatá. Říkali jsme si, že bude asi největší problém s tím, aby se sem na start všichni dostali, protože už nám, když jsme přiletěli, měřili teplotu a byli při vstupu do JAR kontroly. Dělali jsme si legraci, že to stejně nakonec zruší, že je to 50 na 50, ale všichni jsme to brali spíš jako trapnej vtip, že se to přece nemůže vůbec stát. V pátek ráno jsme se jeli vyjet, vrátili jsme se a Kristián, se kterým jsme bydleli ve Stellenboschi, měl spoustu zmeškaných telefonů. Přišla taky zpráva, že Specialized to složil. A začalo to. Spustilo to lavinu.

David Trávníček a Martin Zeithammer se své premiéry na Cape Epic nakonec nedočkali...

Pátek tedy byl den plný očekávání...?
My jsme čekali na zprávu od organizátora, že se k tomu nějak vyjádří, že vydá tiskovou zprávu. Ve mně se hned začaly míchat pocity z profesionálního hlediska. V okamžiku, kdy to složí tak velký tým jako je Specialized a organizátor mlčí, tak je to divný. Kristiánovi chodily zprávy od známých, co se zrovna děje. Ti to taky balí, ti zůstávají, různé možné scénáře... Oficiální zpráva pak přišla až v sedm večer. A to je v mých očích neprofesionální a sakra pozdě. Udělali to v nejzazší možný termín, protože už v sobotu ráno se měla rozběhnout registrace a v tom okamžiku už by se tam začaly mísit ty tisícovky lidí. Very last moment.

Jak vám to bylo oznámeno?
Po sedmé hodině večer přišel email. Informace ale neřekla nic víc, než jen to, že závod je zrušen. Pak přišla ještě jedna zpráva, že se ozvou do konce března, co se bude dít se startovným - jestli ho přesunou na příští rok. A oznámili nám, že si můžeme projet trať prologu, která je označená. Pro mě jako účastníka je ale největší zklamání v týhle situaci to, že si neodvezu startovní číslo a tašku. Nemám žádnou fyzickou vzpomínku na Cape Epic.  Na druhou stranu je to úleva, protože jestli by nás měli zastavit někde v polovině závodu uprostřed ničeho a tam zůstat v karanténě, tak je v tuto chvíli samozřejmě lepší vrátit se domů k rodinám do Česka, kde ta situace taky není ideální. 

Je těžké učinit rozhodnutí - jedu na Cape Epic!
Člověk musí dorůst do fáze, kdy nabyde dostatek sebedůvěry, že tady může něco zajet. Já vždycky dělám věci na 100 %, i na maraton jsem šel po několika letech běhání, kdy jsem se vytrápil a vyučil... Celou dobu, co jezdím na kole, tak jsem se více méně připravoval na Cape Epic, protože jsem ho vždycky chtěl jet. Už v roce 2014 jsem měl sázku s Járou Pecháčkem, bývalým šéfem Specialized. Po návratu z Epic Israel v dubnu 2018, kdy jsem měl těžký pád, začala moje příprava. I když definitivní rozhodnutí, že Cape Epic ano, padlo až v říjnu loňského roku. A to jsme v podstatě neměli jistotu, že se do startovky ještě takhle pozdě v sezoně probojujeme, ale vyšlo to. Jistotu jsme dostali až na konci prosince, hodně nám v tom pomohl Kristián Hynek. 

Můžeš prozradit, co jsi Cape Epicu obětoval?
Absolvoval jsem několik dvoutýdenních bloků soustředění, s Martinem jsme se pěkně sjeli. Sžili jsme se, věnovali jsme přípravě hodně času, už jsme stejně řadili, věděli jsme, co ten druhý na kole udělá, jak se v daný situaci zachová. Celý podzim a zimu jsem věnoval přípravě na kole, všechno bylo směřovaný sem na Cape Epic. Já jsem ale přesvědčenej, že zima je určená zimním sportům, kdybych se nepřipravoval na Cape Epic, tak bych na kolo nesedl. Ošidil jsem zimu na lyžích s dětmi... no, jsou to velký oběti. Není to jednoduchý skloubit přípravu, rodinu a práci.

Zklamání asi musí být velké?
Zklamání je teda fakt velký. Na druhou stranu jsem si to tady užil, první týden jsem se tady trápil, nemohl jsem se rozjet, ale teď poslední dny to je čím dál lepší a lepší. Dneska jsme byli na kole, cítil jsem se nejlíp, za tu dobu, co tu jsme. Poznali jsme Stellenbosch a okolí. Za celou dobu během zimy mě nepotkalo nic, co by mě zbrzdilo, nebyl jsem nemocnej, nic mě netrápilo. Nikdy jsem se takhle na nic nepřipravoval, v mých očích super příprava... Aspoň jsem si dokázal, že to jde. Pocitů, kdy jsem toho měl dost, že je to strašně těžký, bylo spousta, ale zase člověk se posílil v tom, že se věci nevzdávají, že se to dá vydržet. A to teď beru jako největší přínos.  Ale teď je konec. Teď jde všechno do kytek. 

Když vrátí startovné, vrátíš se na Cape Epic za rok i ty?
Měl jsem v hlavě, že skončím s kolem v tom rozsahu, ve kterém to provozuju teď. Ty oběti jsou fakt velký. A už nechci. Utíkají mi věci, kterých mi je asi líto. Budu jezdit na kole, ale ne takhle. Pochopitelně mám pocit, že takhle to skončit nemělo, takhle jsem si ten Epic nepředstavoval. Ale nevím, jestli v sobě najdu to odhodlání celé to absolvovat znova, nevím jestli mi to za to stojí. Nejsem profesionální sportovec, nikdy mě to nebude živit, nikdy nebudu mistr světa... Obdivuju všechny, kteří se připravují na těžké závody. Cyklistika je bez debat nejtěžší sport. Bez všech diskusí. Proto si myslím, že se příští rok nevrátím. 

Ale to by mohlo jednou mrzet?
Kristián mi říkal, že se asi vrátí, protože neudělal to, co chtěl udělat - jet svůj poslední Epic a rozloučit se. Ale on je v jiné situaci. Pravdou je, že Epic je zažít vrchol MTB, ne nadarmo se říká, že Cape Epic je TdF na horských kolech. To, co jsem tady doposud viděl, tak to stojí za to. Etapy musí být nádherný, byli jsme se podívat na dvě etapy, budíky nám ukazovaly přes 40 stupňů, a přesto to bylo skvělý, nádherný traily, nahoru dolu, upravený, technický, velký zážitek. Nezažili jsme jen ty transnfery, který jsou v etapách, na který jsem se těšil. Ne, že by mě nebavila technika, ale baví mě i jezdivý přejezdy, kde by to šlo do tahu. Trpím ale v kocích, protože vážím 87 kg, ale cítím, že jsem natrénoval dostatečně na to, abych si to užil až do cíle. Odvážím si tak jen pár fotek, poznali jsme okolí Stellenbosche, místní traily, skvělý lidi, víno. Rozhodně destinaci, kterou můžu doporučit všem.

Už za měsíc a půl by měl odstartovat seriál Kolo pro život, jaká je situace v plánování? 
Pochopitelně, že to intenzivně řešíme. Situace se mění z hodiny na hodinu, takže člověk vaří z vody. Nicméně, já pořád počítám s tím, že stav nouze nebude trvat nějaký dlouhý měsíce, jsem pozitivní člověk, že se to vyřeší v horizontu týdnů či měsíců. Samozřejmě, že na všechny závody do konce května už jsme našli náhradní termíny, tzn. máme tedy už nějakou alternativu. Uvidíme, co se stane, když celá situace se bude prodlužovat, asi pak budeme muset přistoupit k radikálnějším řešením. Pokud by k tomu došlo, tak budeme hledat možnosti, jak se vejít do parametrů dané situace. Už jsme rozjeli virtuální vyjížďky a jeden závod, možná to bude v menších skupinkách. Dlouho se snažíme vytvářet kolem KPŽ komunitu, takže doufám, že i kdyby ten rok měl být tak drastický a zrušily se všechny sportovní události, tak bychom jako seriál neumřeli. Samozřejmě budou velká jednání s našimi partnery, kteří by asi měli právě v těch těžkých chvílích ukázat tu solidaritu, že sportu věří. Protože pokud by to tak nebylo, tak to tady můžeme všechno zavřít a spálit, konec lidstva. To bychom asi nikdo neměli dopustit. Ale jak říkám, já jsem optimista, věřím, že se to podaří zastavit a režim se vrátí do normálních kolejí. KPŽ je český seriál a taky není závislý na zahraniční účasti, takže máme další malou výhodu oproti velkým mezinárodním akcím. Nás zachrání to, pokud se uvolní pravidla v rámci ČR a třeba zůstanou zavřený hranice a omezí se počet shromážděných lidí na 500 nebo 1000, tak se dokážeme přizpůsobit. Musíme vše vyhodnocovat ze dne den, pořád ale čekáme, pořád je víra v to, že bychom mohli začít normálně. Přeci jen je to pořád až za měsíc až půl.   

PARTNEŘI MTBS.CZ ZPRAVODAJSTVÍ Z ABSA CAPE EPIC 2020
DĚKUJEME!