Specialized Kenevo 2020 - První svezení

Americký Specialized představuje inovovaný enduro ebike Kenevo a my jsme měli možnost se na něm už i krátce svézt...

Autor: Petr Bureš
Foto: Specialized, Petr Bureš
Specialized Kenevo 2020 - První svezení

První jízdní zkušenosti

Na prezentaci Specialized, která se konala již bezmála před měsícem, jsem měl exklusivně možnost se na novém Kenevu svézt. Počasí nám sice příliš nepřálo, protože termín mé návštěvy ve Velkých Karlovicích padnul zrovna na období zářijových povodní na Vsetínsku, nicméně i tak byly bezmála dvě hoďky strávené na okolních kopcích hodně zajímavé.

Tady bych ještě rád doplnil jednu věc, na kterou jsem v předchozí stati zapomněl, a to, že Kenevo využívá novou koncepci geometrie, která nenabízí standardní velikosti rámů ozančované M, L, XL apod., ale dělí rámy spíše podle jejich délky. Vybírat tak můžete s verzí S2, S3, S4 apod. stejně tak jako u nového Endura, nebo SJ EVO.

Hlavní přidanou hodnotou této koncepce je, že si můžete volit spíše váš jízdní styl než jen výšku sedlové trubky, jako je to obvyklé u klasického sizingu. Tady platí, že čím vyšší číslo za eSkem máte, tím delší je celý bike, a to při jen decentně vyšším standoveru, tedy výšce rámu, resp. délce sedlovky.

 

Na test jsem si proto vzal největší z dostupných velikostí označenou S4 a nutno podotknout, že jsem neudělal špatně, protože mám raději delší rámy, a to i v případě trailových či enduro kol. Jejich plusem je totiž stabilita při rychlé jízdě a právě tu jsem také v tomto případě chtěl a očekával. Mimochodem, existuje ještě i velikost S5, ovšem ta nebyla pro srovnání posedu k dispozici. Její reach 520 mm ovšem budí respekt, ovšem v součinnosti se 77° úhlem sedlovky to nemusí být nezajímavá kombinace, pokud máte 190 a víc centimetrů.

Testride samozřejmě spočíval ve dvou fázích. Tou první byl lesní výjezd na hřeben, který mimo jiné dokonale prověřil stoupací schopnosti biku. Pár míst, kde jsem Kenevo nešetřil a pustil do něj nejvyšší Turbo režim, se sice našlo, ale to bylo taky všechno, co bylo potřeba udělat. Ani v hodně hustých místech bike nejevil známky jakékoliv nervozity. Jediné, co bylo potřeba pečlivě sledovat a kontrolovat, byly přejezdy mokrých kořenů, kde zejména s houstnoucím deštěm bylo potřeba dávat pozor, aby síla motoru neskončila na protočeném zadním kole. O tom, že by se přední kolo chtělo zvedat, nemohla být řeč.

Pocit to byl zprvu ovšem hodně zvláštní, protože na takto moc sjezdově pojatém biku jsem už docela dlouho neseděl a s přidaným motorem se tady otevírá naprosto jiná dimenze chápání terénu a překonávání v podstatě jakýchkoliv překážek.

Zkuste si představit, že sednete na sjezďáka a chcete na něm objet padesátikilometrový okruh. Zjistíte, že minimálně půlku času budete buď tlačit, nebo nadávat, jak pod vámi bike nejede. Kenevo je v tomhle ohledu fakticky jiná dimenze, protože těch padesát "promarněných" procent výletu na sjezďáku obrátí v zážitek. Vlastně ve dva zážitky. Ten první se týká toho, že je vůbec možné na koncepci podobné DH biku vyrazit do míst, kde byste se se sjezďákem nikdy objevit nemohli. Tedy pokud se nebudeme samozřejmě bavit o skiresortech vybavených lanovkami a tratěmi pro biky, kde je DH bike naopak jako doma. No a druhý typ zážitku pak souvisí pochopitelně s jízdou dolů.

Tady jsme společně s kolegou Danem, mým průvodcem a Kenevo spolujezdcem, objevovali doporučené místní stezky, které nám na několika místech ukázaly i docela zajímavé sjezdové pasáže, do kterých bych se v aktuálních podmínkách, které zrovna panovaly, nechtěl dobrovolně vydávat ani na trailbiku. Ten by si totiž jen stěží poradil s vymletými koryty a kamennými poli jako Kenevo, které se do nich prostě zakouslo, a jediné, co bylo potřeba dělat, bylo držet přitom balanc a vyrovnat se s nástrahami volně odskakujících menších kamenů.

Drtit to po lesních cestách a občas se odhodlat i k nějaké té skočce taky fungovalo, jen už jste prostě museli počítat s tím, že jedete za své a motor vám nepomůže. Přišlápnout si v pětatřiceti km/hod přitom není nic tak hrozného, jen je prostě potřeba počítat s tím, že pod sebou vezete pětadvacetikilovou obludu, kterou dostat do vzduchu není úplně easy.

Na druhou stranu mě docela překvapilo, jak ochotně dokáže bike akcelerovat i při šlapání s vypnutým mototem. Jasně, srovnávat to s Epicem HT fakt nejde, ale prostě si dokážu představit, že bych na Kenevu dokázal dojet v emergency režimu s vypnutým motorem asi dál než na čistokrevném sjezďáku, a to ať už kvůli malému odporu motoru, tak díky rozsahu dostupných převodů nebo teleskopické sedlovce, která jízdu oproti sjezďáku posouvá také o level dál.

V terénu to na nějaké utažené vlásenky mezi stromy ale moc není. Nejenom, že se Kenevu daleko více líbí v přímém směru, ale můžete zde klidně narazit i na omezený úhel zatáčení, které na Kenevu máte kvůli použité dvojkorunkové vidlici. Otočit se kolem stromu do 180° zatáčky není úplně snadnou disciplínou, a pokud k tomu navíc i podceníte funkci pohonu, může to snadno dopadnout vaším dopadnutím mimo optimální stopu :-). Jasně, chce to se s kolem pořádně sžít a pak vám nic podobného hrozit nebude, ale okamžitě se mi vybavilo hned několik míst, kde jsem někdy jezdil a sotva se do nich vešel, kam bych se na Kenevu dostat prostě nechtěl. Daleko víc je ale samozřejmě těch, kam bych se na téhle motorce dostat naopak chtěl a kde vím, že bych si to s ní dokázal docela užít.

Závěrem

Dělat tady a teď nějaké smysluplné závěry po dvou hoďkách jízdy na Kenevu nechci. Na druhou stranu si dokážu představit, že bude Kenevo schopno hravě atakovat čísla prodaných kusů DH speciálů Demo, protože doba je prostě taková, přeje elektrokolům a v našich podmínkách naopak nepřeje sjezdařům.

Kenevo je hodně specifickým ebikem. Rozhodně není pro každého a co už vůbec není, tak kolem, které by se mělo objevovat na cyklostezkách, jako je tomu v mnoha případech u jiných značek.

Naopak si ho dokážu představit v garáži třeba u takového Vlasty Hynčici a jemu podobných DH masterů, kteří už nemají ambice objíždět světový DH Cup, ale chtějí si ve svých oblíbených lokalitách užívat nezávislosti na lanovkách nebo při jiném způsobu shuttleování. Že má takovýto typ kol šanci se uchytit, vidíme mimo jiné i v tom, že s podobnými modely přichází stále více značek. Prodejní bestsellery to sice určitě nebudou u žádné z nich, ale své zákazníky napříč světem šanci najít určitě mají.

Kompletní informace o obou nabízených modelech najdete již nyní na lokalizovaném webu výrobce www.specialized.com.

Přečteno - 15790x Tagy: testy specialized elektro enduro
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeTEST: Lapierre Pulsium Allroad 6.0
    TEST: Lapierre Pulsium Allroad 6.0
  2. DoplňkyCamelbak Podium Vacuum - aby vám čaj vydržel horký
    Camelbak Podium Vacuum - aby vám čaj vydržel horký
  3. TechnikaFotogalerie: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
    Fotogalerie: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
  4. PreviewVítězný Cape Epic Bikecheck: Ghost Anne Terpstry & Specialized Howie Grottse
    Vítězný Cape Epic Bikecheck: Ghost Anne Terpstry & Specialized Howie Grottse
  5. Testy - RecenzeTEST: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
    TEST: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
  6. TechnikaFotogalerie: Crussis Legend 68
    Fotogalerie: Crussis Legend 68

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744