Super(e)bike - custom "hand made"

Ročně píšeme, fotíme a debatujeme o stovkách kol. Většinou jde o nablýskané krasavce, které jsou výsledkem práce designérských týmů renomovaných značek. Ale občas se nám do cesty připlete i přibližovadlo, jako je toto. Sice nemá onen lesk novinky a tvar vytvořený nejmodernějšími technologiemi, ale má za sebou člověka, či příběh, který když si vyslechnete, najednou musíte změnit svůj pohled na věc.

Mimochodem, abych byl naprosto korektní, tuhle sadu fotek jsem pořídil už před více než rokem. V květnu 2019. Tehdy jsme známému mé přítelkyně prodávali v podstatě na díly náš starší elektroskůtr Akumoto a dali se s ním přitom do řeči o tom, jak a co s ním vlastně bude dělat.

Když se na něj přijel poprvé podívat dorazil na tomhle kole a mě bylo hned jasné odkud vítr vane. Vystudovaný elektrotechnik s patřičným zápalem pro elektromotory a chutí a schopnostmi vymýšlet experimentovat, pájet a hledat nové součástky, pomocí kterých bude schopen sestrojit pohybovadlo, které ujede hodně ale bude stát minimum.

"Co dům dal"

Při prvním pohledu na jeho železný stroj, jsem neuměl potlačit úsměv na rtech. Čistokrevná "plečka", říkal jsem si v duchu, ale postavená s jistou dávkou preciznosti a praktických detailů, které jsem ale zaznamenal až při podrobnějším ohledání.

Ocelový MTB rám, na kterém už nebylo poznat ani o jakého výrobce kdysi šlo, místy s počínající rzí a s pevnou vidlicí, která díky svému obrovskému offsetu umí držet stopu lépe než současné topmodely, tvořily základ pro neuvěřitelnou sestavu komponentů tohoto horského elektrokola.

Prehistorický pohon 3x5 s obrovským trojtácem a přehazovačkou z minulého století ovládaný dvojicí neindexovaných páček někteří z nás budou jistě pamatovat. Pionýrské doby mountainbikingu.

O chlup dál jsou Remerx ráfky. Vpředu nízký, vzadu vysoký Grand Rock zapletený do elektro pohonu řádného průměru. Uvnitř rámu jsou pak přesně umístěné dvě škatule.

V té větší, rozvaděčové, je baterie, v té menší v custom tvaru pak řídící elektronika. Jejich spojení s rámem je vyladěné na milimetr díky speciálním plastovým vložkám, které kopírují tvar rámu i krabice a jsou vytištěny na 3D tiskárně. Všechno naprosto přesně sedí a při jízdě nebouchá a necvaká.

Zatímco pohon je zde použitý sériový koupený kdesi na síti, všechno ostatní je už dílem zručného elektrotechnika. Baterie poskládaná z ověřených článků se dá detailně monitorovat. Z řídící jednotky v rámci vlastní aplikace dokáže majitel sledovat mnoho dat vypovídajících o aktuálním stavu a výkonu pohonu a dokonce je zde i vlastní computer na řídítkách, který ukazuje některé z hodnot na barevném displeji.

Prostor pro vývoj tady je a jeho spousta. "Zkoušel jsem různé displeje a ještě jich pár doma mám" usmívá se majitel biku a na mou otázku jak velkou má na kole baterii odpovídá "Je to jenom tisícovka. Nechtěl jsem vyrábět větší, protože se přesně vešla do téhle krabice." ukazujíc na bílou škatuli s bleskem uprostřed. Už je to docela dlouho, co jsem tohle kolo fotil a v té době byl nejvyšší luxus 504 Wh u většiny renomovaných výrobců. Dnes ty nejnovější s plně integrovanými bateriemi atakují hranici 700 Wh ale tisícovka je stále v nedohlednu.

Důležitější přední brzda je od Magury. Hydraulická páka a čelisti jsou zřejmě nejnovějším bikovým komponentem na tomhle stroji, a svou práci odvádějí skvěle. Zadní v-brejk sekunduje na kole jen do doby, až se podaří sehnat jednoruční páku a napojit na ni obě brzdy. Tady je potřeba říct, že majitel tohoto biku má levou ruku umělou a pořádně brzdit tak může fakticky jen pravou rukou. Od toho se odvíjí i malé tlačítko u pravé brzdové páky. "To je tempomat, vysvětluje majitel. Když ho zmáčknu tak kolo drží nastavenou rychlost."

Na konkrétní hodnoty maximální rychlosti, nebo dostupného výkonu se neptám. Je mi jasné, že tenhle stroj bude zřejmě mimo tabulky evropské legislativy a polemizovat na téma, zda-li je to tak správně nebo ne s jeho majitelem nehodlám, protože vím, že kvůli jeho handicapu rozhodně nejde o žádného závodníka, ani člověka, který by potřeboval v koloně předjíždět na kole auta bez šlapání. V duchu si říkám, že takoví lidé by měli pracovat ve vývoji ebiků, nebo by minimálně nebylo od věci s nimi některé věci při jejich tvorbě konzultovat, protože nápadů mají mnoho, zrealizovat je dokáží jednoduše a nadšení pro věc mají nadprůměrné.

Něco podobného, ale doma rozhodně nezkoušejte. Tento článek jsem udělal vlastně hlavně proto, aby fotodokumentace tohoto kola neskončila navždy v šuplíku a tak trochu také jako odlehčení a kontrast k neustále rostoucímu přívalu novinek, týkajících se nových ebiků, které na nás výrobci chystají na sezónu 2021.