Svou vášeň pro kolo Jan Schindler promítl do byznysu

 

Jan Schindler a jeho firma Schindler s.r.o. ročně prodá více než 15 tisíc kol, část ve svých devíti pobočkách Mojekolo, ale daleko více jako distributoři, a to hned ve čtyřech zemích; v České a Slovenské republice, Maďarsku a Polsku. Nosnými značkami jsou Ghost, Lapierre nebo Continental. Svou vizí a cílevědomostí Jan Schindler pomalu buduje v Kravařích nedaleko Opavy cyklistické impérium. V roce 2018 otevřel zbrusu novou administrativní budovu se showroomem, vloni Schindler s.r.o. vyhrála soutěž Firma roku v Moravskoslezském kraji, letos pak byla v Kravařích otevřena nová skladovací budova. Jedenačtyřicetiletý Jan Schindler působí možná až příliš skromně, bedlivě si střeží své know-how, plány a nerad se baví o číslech. Více se o něm dozvíte v následujícím rozhovoru, který vznikl v polovině září...     

Honzo, první otázka je pokládána téměř všem: jak ses dostal ke kolům?
Já se dostal ke kolům tak, že jsem si prostě jen chtěl koupit kolo, prvního horáka. Takhle jednoduchý to bylo. Cyklistika mě bavila, studoval jsem Peloton a Velo, ale to možná asi ještě ani neexistovalo a šel jsem do obchodu a koupil jsem si Trekking Fox, jedno z prvních hliníkových kol v Česku jsem měl.  Později jsem si pořídil i silniční RB.

Žádné závodění?
Ne, nikdy jsem nezávodil nijak systematicky. Do svých 20 let jsem kromě kola a lyžování moc nesportoval. Začalo to až v Německu, kde jsem studoval, jsem začal dělat všechno možné – kolo, hory, brusle, běhání. Teď se to snažím předávat svým dětem, takový multisport – plaveme, lyžujeme, tenis, samozřejmě kolo. Nechci se zaměřit jen na jeden sport, ale cyklistika je samozřejmě nejvíc.

Jan Schindler vyrůstal v rodině obchodníků, mimo jiné prodejce pneumatik...

Takže patříš do skupiny obchodníků, kteří nevzešli ze sportu, ale čistě z byznysu?
Dá se to tak říci, kola mě bavila, ale nikdy jsem na nich moc nezávodil. Cyklistika mě strašně bavila a baví. Proto jsme si v roce 1996 otevřeli obchod v Kobeřicích. Tehdy to bylo ve spolupráci s panem Brožem z 4Everu, myslím, že byl studentem mojí mamky na vysoké škole.

A já jsem studoval na střední škole a k tomu jsem prodával, servisoval a nakupoval kola.

Studoval jsi nejen v Česku, ale i v Německu, je to tak?
V devatenácti letech jsem odešel do Německa do Mnichova, kde jsem studoval podnikové hospodářství. Byl jsem tam šest let, kromě studia jsem tam i pracoval. Získal jsem hodně zkušeností, dělal jsem ve velkých společnostech jako Siemens nebo BMW motorky, kde jsem byl v marketingu.  Vystřídal jsem toho hodně, od pojišťoven přes marketingové agentury. O prázdninách v jedné firmě, další prázdniny v další firmě, během školy zase v jiné. Chodil jsem pořád pracovat, abych si na to všechno vydělal. Tři dny ve škole, dva dny v práci. Byl to dril a dobrý základ do života.

Jan Schindler před svou novou budovou...

Studentský život nula?
Ale i ten jsem stihnul, spoustu večírků a o víkendech na hory. Myslím, že jsem rozhodně o nic nepřišel, pěkné období.

Po dokončení studia ses vrátil do rodných Kobeřic?
Ne, z Mnichova jsem šel do Prahy, kde jsem nastoupil v Siemensu. Ale po 3 měsících ve zkušebce jsem odešel, táhlo mě to ke kolům a k tomu, s čím jsem kdysi začínal. Původní prodejna v Kobeřicích byla více méně na zavření. Moji rodiče k tomu neměli moc vztah, spíš k pneumatikám. Před 15 lety jsem to musel celé překopat od píky. A od té doby se to rozvíjí.

Jan Schindler při otevírání nových prostor v Kravařích...

Využil jsi nabyté zkušenosti z Německa?
Přesně tak, chtěl jsem toho využít. Hlavně tedy rozvoj velkoobchodu a distribuci a všechno, co je s tím spojené, už jsem to říkal, ale strašně mě to bavilo a pořád baví. Postavili jsme maloobchod pod značkou Mojekolo a následně velkoobchod. Naši B2B partneři jsou pro nás na prvním místě. Velkoobchodní distribuce a Mojekolo jsou dvě odlišné věci.

Byl nějaký zlomový rok v podnikání nebo krize, kdy sis říkal, že toho necháš?
Krize? Krize určitě ne, možná jen kulturní šok z toho, když jsem se po šesti letech vrátil z Mnichova, v Praze jsem se bál v metru. Další šok byl, když jsem se vrátil na vesnici. Ale srovnal jsem se s tím. Takže já žádnou obchodní nebo podnikatelskou krizi neměl. Šel jsem do toho, protože jsem kola dělat chtěl, byl to můj život. Celou dobu v Německu jsem jezdil po Mnichově jen na kole, každý den 5 kiláků do školy a 5 kiláků zpátky a občas něco navíc. Měl jsem z toho prodřený džíny. A pořád to dělám proto, že mě to baví. Už jsem to říkal? :-)

Nosné značky jsou Ghost a Lapierre. Proč tyto?
Tehdy ta situace byla jednodušší, dneska už je to rozebraný. Ale proč zrovna tyhle dvě? Protože jsem uměl dobře německy a chtěl jsem spolupracovat s nějakou silnou německou značkou a takto to dopadlo. Lapierre už s tím pak koncernově souvisí. Ghost jsme začali prodávat v roce 2008, Lapierre o trochu později.

Jak důležitým hráčem je pro německý Ghost trh v Česku?
Myslím, že jsme toho pro Ghost tady udělali hodně a jsme pro ně viditelní a důležití. Děláme to už ve třech zemích, kromě ČR pak i Slovensko a Maďarsko. Jsme limitovaní výrobcem, limit není v tuto chvíli rozhodně na naší straně :-) Zvlášť v této koronasituaci bude ještě větší tlak na výrobce, nejen na Ghost, ale i na ostatní značky. Nestíhají dodávat zejména výrobci komponentů a dodací doby jsou extrémní.

Když už ses dotkl korony, jak vás zasáhla, nebo nezasáhla?
Ne, cyklistiku to nezasáhlo, takže ani nás. Naopak výrazně jsme posílili. Cyklistika je jeden z vítězů korony. Lidi si možná uvědomili, že cyklistika je fajn outdoorový sport, zvlášť ti, kteří nejezdili nebo jezdili hodně málo. Hodně lidí si bralo kola na dovolenou a také bych řekl, že to urychlilo i rozvoj cyklomobility v Česku. Takže nejen pro Česko, ale řekl bych, že na celém světě byla situace s koronou pro cyklistiku pozitivní.

Jak si stojí elektrokola? Mnoho obchodníků deklaruje, že elektrokola už tvoří polovinu prodejů…
Obratově je to polovina, s tím bychom mohli souhlasit. Naše dvě značky Ghost a Lapierre se ale od sebe liší, ale takhle to je.

Úspěchy se dostavují...

V Kravařích se stále rozrůstáte. Po otevření obchodu a show-roomu tady stojí obří moderní skladové prostory.
Koupili jsme tady výrobní areál od jedné firmy a postupně jsme je stále předělávali. Dneska už můžeme říct, že je to takové, jak bych si to i představoval.

Ale podle všeho to ještě není konec.
Máme tu velký firemní areál, kde se ještě dá kouzlit. Mám určité vize spojené s cyklistikou, to je směr, kterým se chci nadále ubírat. V tom máme know-how a nadšení. Nechci do toho montovat další sporty jako třeba lyže. První, co bych rád, aby tady vyrostlo, je asfaltový pumptrack. Zrovna řešíme dodavatele…

Honzo, co ti dělá největší radost?
Když se můžu projet na kole :-)