Tereza Huříková: Otevírám knihu 2009

Rozhovor s Terezou Huříkovou jsme na stránkách MTBS.cz zveřejnili naposledy před několika lety. Letos, kdy měla Tereza sezónu podobnou jízdě na horské dráze a navíc se minulý týden přesunula na dlouhodobý tréninkový kemp do USA, je nasnadě, abychom Tereze pár otázek položili.

Nejdříve však připomeňme její "high & low lights" této sezóny. Skvělý úvod začal už na Kypru, potom si v Houffalize (9. místo) a v Offenburgu (11. místo) zajistila start na Olympijských hrách. Bronz z mistrovství Evropy byl spíše za očekáváním, vše ovšem spláchlo sedmé místo na světovém poháru v Andoře. Týden na to Tereza vzdala její první závod světového poháru ve Fort William. Za dalších deset dnů se doslova protrápila ke dvacátému místu na mistrovství světa. Kanadská štace z plného tréninku přinesla 15. a 7. pozici. Osudný olympijský závod připravil Tereze v jedenadvaceti letech největší sportovní zklamání, po 10ti minutách odstoupila. Z Číny se přesunula na světový pohár do Austrálie, kde dosáhla na vynikající čtvrtou příčku, ve Schladmingu uzavřela sezónu 13. místem. Sečteno a podtrženo, osmé místo celkově a vítězství v kategorii do 23 let.

Tereza se minulý týden na dva měsíce přestěhovala do USA. "Největší rezerva je podle mého názoru v zimní přípravě, kdy to běžky, válce a běh již nestačí řešit, a pro posun do užší světové špičky je třeba udělat více. Zdokonalení v angličtině a dlouhodobý tréninkový kemp v teple je ideální spojení. Trénink bude, mimo rozvoje vytrvalosti, zaměřen hlavně na rozvoj silové a rychlostní vytrvalosti a dynamiky /což je Terezin dlouhodobý problém/. Tereza dostala přesný tréninkový plán, jehož dodržování a konzultace budeme na dálku řešit pomocí mailu a výstupů z meřícího zařízení Polar a hlavně měřiče wattu Cycleoops," osvětlil nám situaci její trenér Jiří Lutovský.

MTBS: Když se řekne Peking, co je ta první věc, která se ti vybaví?
TH: Můj osudný pád a tím i nejkratší závod v životě.

- Zklamání to muselo pro tebe být obrovské, už se ti podařilo na to nemyslet?
Ne, protože se stále ještě najdou lidi nebo média, pro které je to ožehavé téma.

- Představ si, že by jsi za dva měsíce měla znovu startovat na tak důležitém závodě, co bys dnes udělala jinak?
To se těžko hodnotí, když mám teď v hlavě takřka 3 měsíční pobyt v USA, kde budu trénovat celou zimu, než začnou první závody.

- Před olympiádou se vyrojilo velké množství trenérů a radilů, jak jsi to měla udělat a jak to měl udělat Luťák. Jeden z názorů ale přece jen převažoval: Katku jsi po dvou nominačních závodech nedokázala porazit a proto jsi se měla svého místa vzdát v její prospěch. Dá se vůbec o něčem takovém uvažovat?
To je těžké. Pochybuji, že by jiný závodník na mém místě takový krok udělal. Kritéria jsem splnila nejlépe, olympiádu jsem si tudíž zasloužila a vyplnilo se mi tak mé velké přání. Nikdo nemůže zaručit, že by běh událostí probíhal hladce, kdyby tam byla např. Katka. Radilům nezbývá než poradit, aby si nejdřív zametli před vlastním prahem. Kdo nic nezkazí, nic ani nedokáže.

- Olympijský závod pak nevyšel, vím že jsi na to odpovídala mnohokrát, ale zkus se na to podívat teď s odstupem několika měsíců — co bylo příčinou, kde jsi selhala?
Olympiáda pro mě byla v mnoha ohledech velkou zkušeností. Nezbývá než zavřít knihu roku 2008 a otevřít novou 2009, s šancí zužitkovat všechny zápory i klady v tomto nastávajícím roce.

- Anonymní internet, ale nejen ten byl k tvému výkonu nevybíravě kritický. Nebylo to poprvé, kdy tě pranýřovali. Proč myslíš, že to tak je?
To nemohu soudit, protože anonymní diskuze, kde si lidi léčí svoje mindráky radši nečtu a popravdě na to ani nemám čas.

- Barbora Špotáková v jednom rozhovoru řekla: Co ale opravdu nemůžu číst, to jsou ohlasy na internetu. Jsou v nich samé negace, zloba. Podle mě to píší nešťastní lidi, které můžu jen litovat. Lukáš si některé občas přečte, ale nijak zvlášť je nekomentuje.... Já to radši nedělám. Souhlasíš s ní?
Ano, samozřejmě.

- Kolik dostáváš ty děkovných a podpůrných dopisů a kolik kritických?
Hřeje mě, že se do mých rukou dostávají jen pozitivní dopisy od milých lidí, kteří mi fandí a jsem pro ně motivací v dosahování jejich vlastních cílů. Vědomí, že někomu dodávám energii a kuráž mi přidává významně i na té mé. Je to nádherný pocit, vědět, že v tom kolotoči nejsem sama.

- Dobrá, přejděme k tvé psychice. Velké závody tě stále znervózňují natolik, že na startu děláš fatální chyby. Někde jsem četl, že budeš spolupracovat s psychologem — jak takový trénink bude vypadat?
Fatální chyby? Neuvědomuji si, že by mě nějaká fatální chyba na startu letos potkala. Ale stres, který závody celoročně přináší je dobré regulovat pomocí odborníka. Toho už v dnešní době využívá většina vrcholových sportovců.

- Shrňme tedy tu uplynuvší sezónu: úspěšná nebo neúspěšná?
Moje závodní sezóna trvala 8 měsíců, to je dost dlouhá doba na to, nabrat jak dostatek světlých, tak dost stinných chvil. Nedá se ji proto vyjádřit jedním slovem. Přinesla jak spoustu úspěchů, tak několik neúspěchů. To je sport, jednou jsi dole, jednou nahoře.

- Letos poprvé nebudeš přes zimu na své milované Šumavě, chystáš se do USA, proč?
Dneska jsem si naposledy užila lyží tady na Šumavě. Ve čtvrtek 11. prosince už budu v teple Arizony, kde budu trénovat převážně na kole až do 20. února.

- Letíš s přítelem Pavlem, kam máte vůbec namířeno, kde budete bydlet, s kým trénovat?
Máme pár kontaktů a místo doporučené od kamaráda, takže budeme oba v Americe sice poprvé, ale dá se říct, že neletíme na blint. Chystáme se zakotvit v Tucsonu, kde jsou skvělé terény na bike i dobré cesty na trénink na silnici. Jezdí tam prý spousta cyklistů, tak věřím, že najdeme i další parťáky na trénink.

- A nebude ti chybět sníh a sklouznutí se lyžích?
Naštěstí napadlo dřív, než jsme odletěli, takže jsem se ještě zklouzla, ale na teplo a novou zkušenost i netradičně prožité svátky vánoční a nový rok, se těším moc.

- Na co se do USA těšíš nejvíc?
Na všechno, protože vše bude pro mě nové a netradiční. Letím tam plná očekávání.

- Vypadá to zase jako prima "rodinná dovolená", tak přece kdosi označil tvé soustředění v Livignu.
Málokdo má to štěstí, že se svým nejbližším může trávit tolik času a zároveň pracovat. Každopádně jeho přítomnost mě dobíjí energii a pomáhá mi. Sama bych určitě nejela. Gunn-Rita by asi věděla, o čem mluvím.

- Příští rok tě čeká poslední sezóna v kategorii do 23 let, jaké máš do sezóny cíle?
Chci ulovit cenné kovy na mistrovských kláních, to bude můj hnací motor příštího roku.

- Oznámila jsi také návrat na silnici, konkrétně na časovku, co bude hlavním cílem?
MS a snad i ME. Těším se, že si opět zazávidím na koze.

- Co třeba cyklokros? Bikerkám to evidentně jde, koukni na Pavlu a Katku. Neláká tě domácí mistrovství světa?
Láká, ale bike, silnice a do toho ještě cyklokros? To už je trochu moc, nemyslíš? Ale láká mě to, o tom žádná.

- Pár týdnů po olympiádě jsi odmaturovala, je o tobě známo, že bys ráda studovala na VŠ?
Ráda bych byla pokřtěná i vysokoškolským studiem, ale když se podívám na plán akcí na 2009, pochopím, že zatím to je nerealizovatelné. Neznamená to ale, že nikdy studovat nepůjdu. Však času dost.

- Také jsi se poprvé odstěhovala od rodičů a žiješ se svým přítelem Pavlem, jaké to je starat se o svou vlastní domácnost?
Odstěhovala a zase opět přistěhovala, protože předěláváme byt, do kterého se stěhujeme tady ve Vimperku, jenže se nám úpravy tak prodlužují, že je před naším odletem nedokončíme a tak nás to čeká po návratu z USA. Už se oba moc těšíme, až už budeme mít byteček hotový.

- Také na tebe musím prozradit, že jsi odmítla nabídku na nafocení fotek pro kalendář Cyclepassion, není ti to líto, když ho teď vidíš?
Myslím, že mám na takové fotky ještě dost času. Ostatně snad žádná z focených cyklistek nemá věk pod 30.

- A nechtěla bys tvým fanouškům dát třeba malou naději, že tě v některém z dalších vydání uvidí?
Pokud tuhle nabídku dostanu v době, kdy se na ni budu cítit už dostatečně vyzrálá, ráda se fotit nechám.

- Terezko, přeju ti za celé MTBS crew příjemný a přínosný pobyt v USA, krásné vánoce a hlavně povedený rok 2009.
Díky a vám, kluci MTBSáci přeju, aby jste pořád byli tak hbití s novými články, fotky aby byly stále tak poutavé a čtenáři dostatečně chválili a tím i motivovali!! Hodně pevné zdraví všem čtenářům i Vám!!! S pozdravem Tereza Huříková