TEST: BMC Agonist 02 One

Agonist je nový devětadvacítkový XC bike od BMC na sezonu 2018. Je postavený na geometrii s hlavovým úhlem 69,5° a s výrazně prodlouženou přední částí rámu. Oproti závodnímu Fourstroku má také o něco výše umístěnou hlavovku. Zdvihově je na tom ale hodně podobně, protože mu konstruktéři z Grenchenu nadělili rovných 110 mm, což je o pouhých 10 mm víc, než má jeho XC bratříček Fourstroke. Ten, jak se zdá, pro sezonu 2019 z nabídky mizí. Souběh dvou modelů na první pohled moc smyslu nedával.

Tohoto konkrétního šviháka jsme nafasovali do testu koncem června. V současné době jsou již na webu BMC k vidění modely 2019. Samozřejmě, jiné jsou barvičky a osazení, takže dnešní test berte hlavně jako popis toho, jak se nám nová koncepce zamlouvá, a podíváme se také na přicházející smečku Agonistů.

Složení nabídky je identické v její hierarchii. Na sezonu 2019 opět bude jeden model full carbon a dva dostupnější modely, kde je kombinován hlavní rámový trojúhelník z karbonu a zadní stavba z hliníku, která je pro dosažení minimální hmotnosti svařena z trojitě zeslabovaného materiálu.

Rám je kromě nového designu a geometrie samozřejmě uzpůsobený pro osazení boostových os a nové je jak vnitřní vedení kabeláže, tak například i možnost plně odnímatelného adaptéru pro uchycení přesmykače. Pokud ho tedy nepoužijete, jako v tomto případě, nezůstane vám na rámu kdysi typická directmount kostička bez využití.

Mimochodem, podobně jako Scott se BMC vypořádalo s čistým vedením dálkového ovládání tlumiče. Ten totiž otočilo a kabel do rámu zanořilo v jeho spodní části, takže není prakticky vůbec vidět a nemusí absolvovat žádné zbytečné smyčky před tím, než se dostane do nitra rámu, jako tomu bylo u Fourstroku.

Zadní stavba je, co se kinematiky týká, typické BMC. To znamená virtuální systém uložený na dvojici vahadel APS (Advanced Pivot System). O cenťák víc zdvihu by mělo zajistit dostatek komfortu zejména pro dlouhé maratonské seance. Ale dost dobře by se dal zdvih využít i v klasických XC závodech s náročnějšími technickými pasážemi, nejenom díky většímu zdvihu, ale také trailovější geometrii a výrazně nižšímu standoveru. Díky tomu je zde daleko více prostoru pro kolena.